Vešla jsem do místnosti, která nebyla moc zabydlená. Byla tu postel a na zdi plakáty s nějakými kapelami. Na polici byly desky a cdéčka. Můj pohled ale patřil tomu nejhezčímu, co tu bylo a to bylo velké piano v rohu místnosti. Zavřela jsem za sebou dveře a bezmyšlenkovitě si sedla k pianu. Položila jsem opatrně své rozklepané prsty na něj. Vzpomněla jsem si na mámu, byl to její největší koníček, milovala to. Když jsem byla malá, často jsem se na ní dívala, když doma hrála. Byla tak nádherná, jakoby k tomu pianu přirostla. I já jsem si díky ní piano zamilovala a když jsem byla větší, máma mě vše naučila. Hrála jsem svou oblíbenou skladbu 'Amelie', kterou jsem naposledy zahrála na mámině pohřbu, vlastně to bylo naposledy, co jsem hrála vůbec. Po tvářích mi začali stékat slzy. Ponořila jsem se do hraní a ani si nevšimla, že do pokoje někdo přišel. Vytrhl mě z hraní až zvuk nalévání z lahve. Otočila jsem se a na posteli seděl David.
"Promiň, já jsem tě nechtěl vyrušit, donesl jsem to víno." zvedl se a podal mi kelímek. Všiml si mých slz. "Ty pláčeš? Je všechno v pořádku? Snad je mé piano dobře naladěné." ukázal na něj.
"Tvé piano?" zeptala jsem se a pak mi to došlo, vpadla jsem do cizího pokoje bez dovolení. "Promiň, nechtěla jsem.." nedořekla jsem, bylo mi trapně.
"Mě to nevadí, hrála si krásně." sklonil se ke mě a utřel mi slzu z tváře. Trochu jsem se jeho doteku lekla, čehož si všiml a odstoupil ode mě.
"Jak dlouho už tu jsi?" zeptala jsem se a napila se vína.
"Dost dlouho, řekněme, viděl jsem tě sem vcházet, tak jsem šel pro víno, jak jsem slíbil a hned jsem přišel." usmál se na mě, cítila jsem, jak mi rudnout tváře. "Smím vědět proč jsi plakala?" zeptal se.
"Ta skladba..byla to oblíbená skladba mé mámy." sklonila jsem hlavu.
"Byla a už není?" divil se.
"Už není.." cítila jsem, jak mi padá další slza.
"Promiň, já..nechtěl jsem." odložil kelímek na piano. "Chceš obejmout?" smutně se na mě podíval.
"Ano." plakala jsem a okamžitě vpadla do jeho objetí. "tak moc mi chybí.." vzlykala jsem.
"Všechno bude dobré Angel." odtáhl se a utřel mi tváře.
"Děkuji ti." řekla jsem.
"Za co prosím tě?" lehce se usmál a nespustil ze mě své oči.
"Že jsem si mohla zahrát." ukázala jsem na piano "ty taky hraješ?" zeptala jsem se zvědavě.
"Ne, já to tu měl spíš jako takovou ozdobu, hrál jsem kdysi na bicí, ale líbí se mi ta melodie, zahraj mi ještě prosím." sedl si vedle mě na stoličku u piana, napil se svého vína a já začala hrát. Po chvíli jsem se na něj podívala, ale nepřestala jsem hrát, měl zavřené oči, všimla jsem si, jak opravdu poslouchá každý tón z piana, byl to hezký pohled, byl roztomilý.
"Zase se na mě díváš." řekl jen.
"Jak to můžeš vědět, když máš zavřené oči!" přestala jsem hrát a napila se svého vína.
"Vím to. Konec koncertu Mozarte?" podíval se na mě smutně.
"Ano, už necítím prsty." vstala jsem a přešla k polici s deskami a ostatními věci.
"Máš rád hudbu?" zeptala jsem se. On se začal smát.
Dorian-
Byla tak roztomilá, když hrála. Soustředila se jen na tu hudbu, ale viděl jsem, že se na mě občas podívala. Připadala mi, tak jiná. Jiná než ty, co potkávám na koncertech..ty, co hned šílý. Asi mě nezná, neví kdo jsem a to je možná dobře.
"Máš rád hudbu?" zeptala se najednou a já se musel smát. Asi mě opravdu nezná, mám ji o sobě říct nebo ne?
"Nooo, když jsem byl malý, táta mě vedl hodně k hudbě, hrál jsem díky němu na bicí a pak i v jedné kapele, ale v ní už nejsem..." řekl jsem jen, pak se otevřeli dveře, ve kterých stál můj bratr.
"Čau bráško, tady jsi." pak zahlédl Angel "ups, to jsem nechtěl, potřebuju tě jen na chvíli dole, někdo tě hledá." mrkl na mě a mě bylo jasný, že přivedl nějaký holky, přesně ty, co ze mě šílej.
"Řekni, že tu nejsem." odsekl jsem, mám rád svoje fanynky, ale soukromí je pro mě taky důležitý a rád si občas odpočinu od toho šílení.
"To je v pořádku, musím si jít stejně zavolat.." řekla najednou Angel a já hodil na Graye vražedný pohled.
Angel-
Podívala jsem se na telefon, kde jsem měla zmeškané hovory od mé sestřičky. "Snad se nic nestalo" pomyslela jsem si. David se bavil se svým bratrem a já si rychle potřebovala zavolat a zjistit, jestli je doma všechno v pořádku, byla jsem už dost pod vlivem alkoholu, což jsem zjistila hned, jak jsem vyběhla ven, protože se mi zamotala hlava. Byla skoro jedna ráno "vezmi to!" řekla jsem sama sobě, když jsem se jí snažila dovolat, nebrala to. Zavolala jsem teda tátovi, který mi telefon vzal.
"Ahoj Angel, jsi v pořádku, co se děje?" lekl se.
"Já jen, měla jsem tu zmeškané hovory, myslela jsem, že se doma něco děje." rychle jsem se zeptala.
"Kdepak, Lea se bála o tebe, proto ti volala, neboj se, už dávno spí." uklidnil mě táta.
"To se mi ulevilo." vydechla jsem.
"Angel? Vím, že jsi dospělá, ale pořád jsi moje holčička a mám o tebe starost, dávej na sebe pozor a přijeď brzo domů." řekl táta.
"Neboj, už jsem na odchodu." odpověděla jsem a ukončila hovor.
"Vážně jsi na odchodu?" lekla jsem se, když na mě někdo promluvil. Byl to David.
"Ano je pozdě, měla bych jít, je to tu fajn, ale začínám být unavená, nejsem zvyklá ponocovat." uložila jsem si telefon do kabelky a podívala se na něj. Hodil na mě smutný pohled.
"Nedopijeme aspoň tu láhev spolu?" ukázal na poloprázdnou láhev "mě to samotnému teď chutnat nebude.." protočila jsem oči v sloup, usmála se na něj a přešla blíž k němu.
"Dobře, ale pojď na tu lavičku, dovnitř už nepůjdu, chci se dívat ještě na hvězdy." mrkla jsem a rozešla se směrem k lavičce. Opravdu jsem se cítila jinak, nebyla jsem opilá tolik, ale věděla jsem, že čerstvý vzduch bude nejlepší řešení.
Dopili jsme mlčky lahev a já se zvedla k odchodu. Teď už jsem opilá byla, mlžil se mi trochu zrak a nohy mě taky moc neposlouchaly, protože hned, jak jsem se zvedla, zavrávorala jsem.
"Užž opravdu musím..jít." snažila jsem se ze sebe vymáčknout.
"Takhle tě nikam nepustím, pojď se trochu vyspat a brzo ráno odjedeš." chytl mě za ruku a vedl do svého pokoje, nic jsem nenamítala, protože jsem byla dost unavená, spíš společensky unavená. Vešli jsme do pokoje a já si okamžitě lehla na postel. Točil se mi celý svět.
"Jsi v pořádku, není ti zle?" zeptal se David.
"Jsem..jsem v pohodě. Ale nemám co na spaní a kde vůbec budeš spát ty?" vykoktala jsem ze sebe.
"Půjč si tady moje tričko, zvládneš dojít do koupelny nebo tě mám umýt sám?" ušklíbl se "A spát budu tady, nenechám tě tu samotnou, můj bratr je trochu úchyl." řekl ironicky. Přikývla jsem a zvedla jsem se, vzala jsem si tričko, co mi dal. "Zvládnu to, snad." Odešla jsem do koupelny, která byla spojená s jeho pokojem. Umyla jsem se chladnou vodou a bylo mi hned líp. Netočila se mi už hlava, ale byla jsem dost unavená. Davidovo tričko mi bylo až pod kolena, takže jsem se necítila špatně a odhodlaně skočila vedle nej do postele a přikryla se.
"Dobrou noc" řekla jsem.
"Nevadí ti, že tě obejmu, aby jsi třeba nespadla z postele." zeptal se najednou David.
"Klidně můžeš, nevadí mi to." usmála jsem se sama pro sebe a otočila se k němu čelem. Dal mi ruku pod hlavu a přitáhl si mě k sobě, takže jsem svou hlavu měla hned u té jeho. Podíval se na mě a usmál se. Strašně hezky voněl, zavřela jsem oči a nadechla jsem se, při tom jsem se znovu usmála. Cítila jsem se tak bezpečně, ani nevím proč, když ho vůbec neznám. Když jsem oči otevřela, on se na mě stále díval.
"Díváš se na mě." řekla jsem.
"Ano a já to aspoň přiznám." položila jsem mu svou ruku na hrudník, cítila jsem i přes jeho tričko, jak se pod mým dotekem zachvěl a jak mu rychle buší srdce.
"Jsi krásná Angel" řekl jen, pak přiblížil své rty k mým a jemně mě políbil. Cítila jsem se, jako v nebi, byl tak jemný a jeho rty chutnaly tak sladce. "Dobrou noc Angel" přitáhl si mě k sobě blíž a zavřel oči. Pak jsme oba dva usnuli.
