Probudila mě šílená bolest hlavy. Otevřela jsem oči a lekla se, kde jsem. Otočila jsem mírně hlavu a viděla vedle sebe spícího Davida. "Sakra!" řekla jsem si pro sebe. Opatrně jsem vstala z postele, vzala si své oblečení, věci a odešla do koupelny. Z kabelky jsem vytáhla telefon, který ukazoval 5 ráno. "Musím hned domů." pomyslela jsem si. Pamatovala jsem si celý večer a proto to bylo ještě horší. Tohle nejsem já, tohle já nedělám. Spím v cizím domě, vedle kluka, kterého vůbec neznám. Rychle jsem ze sebe sundala Davidovo tričko, oblékla si své oblečení a opatrně odešla z koupelny. David stále spal, byl tak hezký. Potichu jsem za sebou zavřela dveře jeho pokoje a vydala se po schodech dolů. V domě bylo ticho, nikde nikdo nebyl, jen se všude povalovaly prázdné kelímky a lahve. Opustila jsem ho a dopravila jsem se domů. Měla jsem výčitky. Vím, že se vlastně nic nestalo, ale i tak, byla jsem na sebe naštvaná, že jsem domů neodjela hned v noci.
"Dobré ráno." vytrhl mě z mého myšlení táta hned, jak jsem otevřela dveře od našeho bytu.
"Aahoj" řekla jsem provinile.
"Jaký jsi měla večer? Nebo spíš noc?" zasmál se táta.
"No, bylo to...fajn." vzpomněla jsem si na Davida a lehce se začervenala.
"Mohla jsi napsat, že se zdržíš do rána, bál jsem se." řekl a podíval se na mě přísně. Bylo vidět, že se nezlobí, ale i tak, měla jsem.
"Promiň. Já..mě se vybil telefon a spala jsem..spala jsem u spolužačky." zalhala jsem rychle "jsem doma a v pořádku." dodala jsem a sklopila hlavu.
"Angel, jsem rád, že jsi se konečně bavila, máš na to věk. To neznamená ale, že o tebe nemám starost, nemohl jsem v noci spát, prostě jsem měl strach." řekl smutně.
"Omlouvám se, už se to nestane, půjdu si leště lehnout." řekla jsem jen a chytla se za hlavu.
"Chápu" zasmál se táta "jen běž, já pojedu za chvíli do práce." vzdychl a já jen přikývla. Odešla jsem do svého pokoje, kde se převlékla do pyžama. Lehla jsem si do postele a snažila se ještě usnout. Přes bolest hlavy to ale nešlo a také jsem pořád měla před očima Davida. Byl na mě tak hodný, ale musím na něj zapomenout. Vůbec ho neznám a nechci se znovu zklamat. Po nějaké chvíli jsem usnula, ale ne nadlouho. Vzbudila mě Lea, když mi skočila do postele.
"Jsi doma!" zakřičela.
"Kolik je hodin?" zamumlala jsem.
"Dost na to, aby jsi mi řekla, co se v noci dělo." mrkla na mě.
"Nic zvláštního, normální party, alkohol, hlasitá hudba a opilí lidi." řekla jsem otráveně.
"Ty lžeš! Poznám to na tobě" řekla podezřívavě "co ten kluk, jak tě pozval?" rozzářily se jí oči.
"Toho jsem celý večer neviděla." odpověděla jsem.
"Achjo Angel a já si s tebou dala takovou práci." řekla zklamaně a hodila po mě polštář. "Jdu ti udělat snídani a vstávej, pojedeme na víkend k babičce, domluvila jsem to s tátou, snad ti to nevadí?" usmála se.
"Dobře, nevadí, dlouho jsme tam nebyly." opětovala jsem jí úsměv.
Po snídani jsem se převlékla, sbalila pár věcí, zamkla byt a vydala se s Leou do auta. Cesta k babičce trvala necelou hodinu a půl. Bydlela kousek za Prahou. Moc jsem se na ní těšila, hodně mi pomohla po té mámině nehodě, hlavně tady s přestupem do školy. Nasedly jsme obě do auta a pomalu vyjely. Lea pouštěla své písničky, ale já jsem je moc nevnímala. Pořád jsem myslela na Davida, bylo to hloupé jen tak odejít, když mi poskytl svou postel, ale bylo to tak lepší.
Dorian-
Probudil jsem se někdy dopoledne a ona tu nebyla. V koupelně jsem našel své tričko, ve kterém spala. Žádný lístek se vzkazem ani nic podobného jsem ale nenašel. Bylo mi to líto, ta holka se mi opravdu líbila, byla tak jiná a mě samotného brala úplně jinak. Nebyl jsem na takový přístup zvyklý. Snažil jsem se od bratra aspoň zjistit její celé jméno, abych jí mohl najít na sociálních sítích a napsat jí, ale ten nevěděl víc než já. Nemohl jsem na ní ani chvíli přestat myslet.
Angel-
"Já na tebe mluvím." vytrhla mě z mého myšlení Lea.
"Ahh, promiň, moc jsem nespala, snažím se soustředit na cestu." kývla jsem směrem k volantu.
"Zase lžeš, možná jsi moc nespala, ale něco jsi mi prostě zapomněla říct, že? Já to na tobě poznám." přihmouřila oči.
"Nic se neděje, opravdu." usmála jsem se.
"No dobře, chtěla jsem se tě na něco zeptat." řekla najednou. "Víš, že mám příští týden narozeniny?" zavrtěla se na sedačce.
"Samozřejmě, že vím." zasmála jsem se.
"Noo, tak, chtěla bych jít na jeden koncert, který je v pátek, ale nemám s kým, mým kamarádkám ještě nebude patnáct a táta by mě samotnou nepustil..nešla by jsi se mnou ty, prosím?" naklonila se ke mě a čekala netrpělivě na mou odpověď.
"Půjdu, ráda." usmála jsem se na ní. Udělala bych pro ní cokoliv. "Na koho půjdeme?" zeptala jsem se.
"Jmenuje se Dorian. Vím, že to úplně nebude tvůj styl hudby, ale užijeme si to spolu viď?" tleskla radostí rukama.
"Toho opravdu neznám, ale nevadí. Spolu si to určitě užijeme." mrkla jsem na ní.
