Celý den jsem byla nervózní. Ani nevím proč, možná mě ten kluk něčím přitahuje. Odpoledne jsem si dala sprchu a lehce se namalovala, nechtěla jsem to moc přehánět. Oblékla jsem si své černé džíny a černou obyčejnou mikinu s kapucí, přes ní nahodila koženou bundu, vzala si potřebné věci do kabelky a byla připravena k odchodu.
"Už jdeš?" zastavila mě Lea, když jsem si zavazovala boty.
"Ano, mám strach." vzdychla jsem a cítila, jak je můj žaludek úplně stažený.
"Bude to v pohodě Angel, však si budete jen povídat." mrkla na mě Lea.
"Já vím, tak ahoj." pousmála jsem se nervózně a odešla z bytu. Měla jsem asi hodinu a klub byl pár ulic od našeho domova, tak jsem se rozhodla jít pěšky. Nasadila jsem si sluchátka, abych se trochu uklidnila, moc to nepomáhalo. I když byl začátek léta, moc teplo nebylo nebo mi byla zima z nervozity.
Stála jsem před tím klubem asi deset minut, stále se sluchátkama v uších, když mě najednou někdo vzal za paži, byl to on. Vyndala jsem si okamžitě sluchátka z uších a podívala se na něj.
"Ahoj Angel, díky, že jsi přišla." bylo vidět, že je šťastný, že mě vidí.
"Ahoj, vždyť jsme se domluvili." usmála jsem se a on přikývl.
"Půjdeme si někam sednout? Není moc teplo a nechci tu jen tak stát." řekl.
"Klidně, jestli chceš, je mi jedno, kde budeme mluvit." stále jsem se na něj upřeně dívala, teď vypadal nervózně.
Mlčky jsem ho následovala do kavárny, která byla kousek od místa našeho setkání. Za celou cestu nepromluvil, jen si mě stále prohlížel.
"Díváš se na mě." vyhrkla jsem ze srandy ze sebe, jako to on dělal celý ten večer na té party.
"Jsi moc krásná." odpověděl a já cítila, jak rudnu. Nečekala jsem takovou odpověď.
Po příchodu do kavárny jsme si objednali kávu a David i přes můj nesouhlas vše zaplatil, usadili jsme se ke stolu naproti sobě a já na něj zírala a čekala, jestli začne mluvit.
"Takže..mám ti říkat Davide nebo Doriane?" prolomila jsem ticho.
"To je na tobě, obojí je správně, nejradši mám ale přezdívku Dori." usmál se a sklopil zrak.
"Aha, dobře a to, co jsi mi chtěl říct mi už řekneš nebo tady budeme jen tak potichu sedět?" trochu jsem ho provokovala, ale má ruka pod stolem se klepala nervozitou.
"Angel já, vím, že tě skoro vůbec neznám, ale od toho večera, pořád na tebe myslím a nemůžu tě dostat z hlavy, jsi tak jiná. Já..omlouvám se, že jsem tě v tom klubu podezříval, že mě znáš a vůbec za to, že jsem ti o sobě tohle nejdůležitější neřekl..nevím, jestli jsem se zamiloval, možná jo, ale chci tě víc poznat a říct ti o sobě všechno, co budeš chtít." sklopil zrak ode mě "já, myslel jsem, že tě už nikdy nepotkám, ale když jsem tě viděl pod tím pódiem, jakoby se mi zastavil život." v tu chvíli, kdy mi tohle řekl jsem ztratila dech. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku a jen ho naslouchala, každé jeho slovo. Začal mluvit o tom, jak se z něj stal Dorian, o škole kterou nedodělal a pak i o své rodině. Mluvil o všem tak vážně, byl tak cílevědomí a to se mi na něm líbilo nejvíc. Pak se ptal i mě na můj život. Řekla jsem mu o Anglii, o mámě a o tom, co se děje doma teď. Nikdy jsem o tom nikomu takhle podrobně neříkala, ale u něj to šlo samo. To, jak naslouchal mi dodávalo větší důvěru k němu. Mrzelo ho to, co se stalo s mámou a když jsem mu o ní říkala, poznal, že mi to není příjemné o tom mluvit a chytil mě za ruku.
"Mrzí mě to Angel, ale jsi moc statečná, obdivuji tě, že to takhle zvládáš." pohladil mě znovu po ní. Pak jsme jen seděli, dopíjeli kávu a dívali se na sebe. Ty jeho oči a rty mě dostávali do šílenství. Nevím, co se to se mnou dělo.
"Měla bych už jít..táta neví, že nejsem doma a za chvíli se vrátí z práce." řekla jsem, když jsem zkontrolovala čas.
"Můžu tě doprovodit?" zeptal se.
"Budu moc ráda." usmála jsem se na něj. Cítila jsem se vedle něj šťastná a uvolněná, přistihla jsem se, že se pořád usmívám. Venku si zapálil cigaretu a chytil mě za ruku. Nečekala jsem to a proto jsem se na něj podívala.
"Je to v pořádku?" podíval se na naše spojené ruce. Usmála jsem se a ruku mu pořádně stiskla. Viděla jsem koutkem oka, jak se usmál. Doprovodil mě až před dům a já se s ním rozloučila.
"Angel, uvidíme se brzy?" podíval se na mě smutně.
"To doufám, napíšeme si." usmála jsem se. Pak se ke mě sklonil a obejmul mě.
"Mám takový pocit, že jsi to nejlepší, co mě teď potkalo." zašeptal mi do ucha. Odtáhla jsem se od něj prudce, což ho překvapilo, nechápal proč jsem to udělala. Vzala jsem jeho tvář do své ruky, stoupla si na špičky, přiblížila jsem své rty k němu, zavřela oči a udělala to, po čem jsem toužila..jemně ho začala líbat. Byl překvapený, ale hned začal spolupracovat a já cítila, jak se do našeho polibku usmál. Cítila jsem se v tu chvíli tak dobře a po dlouhé době nejvíc šťastná.
"Děkuji za hezký večer Dori." odtáhla jsem se a pak odešla domů, jen jsem se na něj ve dveřích otočila a usmála se.
