Witcher(Zaklínač): Pomsta v krvi

Prolog

3 pohled~
"Tak moje milá... Připravená na příběh?" zeptal se něžný mužský hlas.. "Ano tati!" řekla malá dívenka a bílými vlásky staženými do culíku.. "Drahý... Nemať ji hlavu... Je na to ještě moc mladá..." řekl ženský hlas. "Mami! Pojď také poslouchat!" řekla dívka. "Tak dobrá drahoušku.. Ale jen pro tentokrát..." řekla matka a přikryla její dceru až ke krku... "Povím ti příběh z cesty kde jsem byl s tvým kmotrem... Vesemir a já jsme se poznali když mě učil ve Škole vlka..." začal otec a dívka se začala usmívat. "Tam půjdu i já!" řekla dívka celá nadšená.. "Pokud to maminka dovolí..." řekl otec a podíval se na její matku.. "Ty víš že nemám nic proti tomu aby tam šla... Chci aby naše holčička byla šťastná..." řekla a políbila jejího může na čelo... "Jeee!! Takže poznám kmotřícka?!" vyjekla dívka.. "Ano... Ale až budeš starší..." řekla její matka.. "Hmm platí! Ale teď jdu spinkat! Tati ukážeš mi zítra jak bojuješ?" zeptala se dívka. "Ukážu? Já tě i něco naučím!" řekl jsem usmál se na jeho dceru...

Dívka brzy usla a oba dva její rodiče odešli.. "Je to náš poklad.." řekla matka.. "Máš pravdu... Nevím jak se to stalo ale je to zázrak... Pamatuješ si kdy se narodila? Byli jsme oba v šoku, ale ty jsi pak začala brečet štěstím... A já se zapřísáhl, že vás budu chránit až do konce.." řekl otec a objal matku... "Nelituješ toho... Vždyť už nejsem krásná..." řekla matka. "Pro mě budeš vždy překrásná.. Zamiloval jsem se do tvé osobnosti... Tvých očí..úsměvu..." řekl muž a lehounce ji políbil..

"Nikdy jim nezapomenu co ti udělaly... A vsadím se, že Avira jim to také nikdy nezapomene... Je jí teprve 6, ale pěkně je podrápala... Naše malá vlčice... Přísahám, že je ti hodně podobná.." řekl muž... "A v čem? Osobností? Pochybuji... Tu má po tobě.." řekla žena. "Taene.. Myslel jsem tvou krásu... Tvojí dobrotu... A styl vystupování.. Samozřejmě je někdy stejně sarkastická jako když jsme se poznali..." řekl muž. "Trenethe..." řekla Taene a objala ho.. "Nevím co bych bez tebe dělala" řekla a usmála se na něj. "Každopádně je čas jít spát... Naše holčička už spí.." řekl Treneth a vzal jeho ženu do náruče...

~~~

Uběhlo pár let a z šestileté dívky se stala dvanácti letá bojovnice... Oboum... Jak Trenethovi tak i Taenebryss dělala neuvěřitelnou radost.. Avšak netušili že jeden úplněk se vše změní a převrátí.. Treneth napsal dopis Vesemirovi ať je jede navštívit a usoudit zda je jeho dcera připravená na Školu vlka..

Když se to Avira dozvěděla trénovala každý den do únavy.. Chtěla aby udělala otce hrdého. Poprosila moc k překvapení jejích rodičů matku o to aby ji ukázala pár kouzel které by se jí mohli hodit.. Nad tím se její matka rozbrečela a objala její dceru se slovy že jí bude ctí.. Naučila ji kouzla jako portály... Ty využívala neuvěřitelným způsobem... Nejraději skákala ze skály do portálu a objevovala se vedle otce a děsila ho.

Co nevěděli, že Aviřina magická aktivita přiláká skupinu, před kterou jejich dceru chtěli chránit. Čarodějky... Ani celý Divoký hon jim nedělal tolik starostí jako tyto ženy.. Avira byla bojovnice po rodičích ale to co mělo přijít... Na to by ji nepřipravil nikdo..
V tu osudnou noc....

~Avira~
Probudil mě nepříjemný štiplavý kouř... Rychle jsem se probudila a hledala rodiče. "Mami! Tati!" zakřičela jsem a všude je hledala. Matku jsem našla v objetí otce... Oba mrtvé.. "Mam..mi... Ta..ti..."zamumlala jsem.. Vyhrabala jsem šátek a pomalu šla k nim.

Z ničeho nic mě něco uhodilo přes hlavu a já stratila vědomí..

Když jsem se probudila byla jsem na neznámém místě..." Kde.. To kurva jsem! "zavrčela jsem a pokusila se posadit.." Trochu hrubá mluva na tak mladou ženu.. "řekl ženský hlas.." Kdo jsi? "zeptala jsem se a podívala se na ženu..." Jsem starší Čarodějka... "řekla žena.. " To mu tak budu věřit.. "zavrčela jsem.."Jsi jako tvá matka... Divoká a nepoddajná.." řekla "O. MÉ. MATCE.DRŽ.TU.SVOU.HNUSNOU. HUBU!" zařvala jsem na ni. "To vy jste ji zohavily!" řvala jsem dal. "Až dostanu do rukou toho co mé rodiče zabil.. zabiju ho já!!" zavčela jsem... Byla jsem rozzuřená... Magie ze mě tekla skoro proudem... "Pokud je chceš pomstít musíš se naučit ovládat svojí moc.." řekla a já ji propalovala pohledem.. "Jesli si myslíš že se stanu jednou z vás tak jsi na omylu..." řekla jsem a pokusila se vytvořit portál pryč.. Nic se nestalo... "Cože?!" zeptala jsem se.. "Snad sis nemyslela že tě necháme jen tak utéct.." řekla a začala odcházet.. "Musím se odtud dostat... Musím najít strýčka..." zamumlala jsem si..

~Vesemir~
Cesta za mým přítelem a jeho rodinou mi zabrala delší dobu . Toužil jsem poznat mojí malou kmotřenku, kterou  jsem viděl naposledy jako nemluvě.. Z Trenethových dopisů jsem se dozvěděl, že se chce stát zaklínačem. Prý se jí to snažil párkrát rozmluvit, ale že si postavila hlavu. Byla stejná jako Taenebryss.. Cesta mi utíkala rychleji a rychleji... To co jsem uviděl mi ale zlomilo srdce... Prý že zaklínači nemají emoce je částečná pravda... Chováme se tak.. Snažíme si uchovat kamennou tvář ale ten pohled mě zdevastoval..

Dům kde můj přítel žil s jeho rodinou byl v troskách... Vše co po něm zbylo byli ohořelé zbytky. "Trenethe! Taenebryss!!" zakřičel jsem a hledal mé přátele... Nikde nic.. Jen tam... V popelu... Byly dvě kostry... "To ne... Aviro... AVIRO!" křičel jsem a hledal tělo dívky... Nikde nic... "Je naživu...." vydechl jsem... Do nosu mi ale zajel pach, který donutil mojí krev vřít vsteky... "Čarodějnice a Divoký hon..." zavrčel jsem.. "Dostanu tě zpátky... Neboj..." řekl jsem...