Witcher(Zaklínač): Pomsta v krvi

1. Útěk

O pár let později ~
~Avira~
Cítila jsem se jako pták v kleci.. Uvezněná a neschopná dělat nic absolutně nic... Už delší dobu si plánuji útěk z téhle pekelné díry... Radši bych čelila 5 dospělím lešijů než těhle babám..

Pohrávala jsem si s krystalem co jsem měla kolem krku... To bylo jediné co mi po rodičích zbylo.. Má mě prý chránit před temnotou. Na každý pád mě pěkně sledují.. Potom co jsem jako zuřivé zvíře napadla jednu z čarodějnic.. Musím říct, že mi nikdy nebylo líp..

Na tajno jsem zkoušela prolomit tu bariéru co mi bránila použít mojí magii, plus ještě boj s mečem kdybych se přeci jen musela ven probojovat.. Jak se na to dívám tahle možnost... Mi přijde nejlákavější.. "Aviro!" ozval se hlas.. 'Aaa hlavní štětka jde... Hmm jsem zvědavá co má pro mě dnes...'pomyslela jsem si a otočila se ke dveřím.. "Co chceš?" zeptala jsem se a oči mi jantarově zářily.. Oči mojí matky.. Otec je měl rudé jako krev... "Starší tě chce..." řekla 'štetka' a já protočila očima.. "Co chce ta baba..." řekla jsem a probodavala ji pohledem... "To nevím ale chce tě okamžitě..." řekla a já se sadisticky usmála.. "To je mi jedno co chce... Ať si políbí prdel!" řekla jsem a vykopla čarodějnici ven.. 'Musím dát plán do pohybu jinak tu zešílím..'pomyslela jsem si a vytáhla můj bestiář.. Většina věcí je z vyprávění mého otce...

Lešij.. Nebo také známý jako lesní duch... Pěkně nebezpečná potvora... Také Topič... Zdržuje se u bažin a vody.. Jeden nebo dva jsou jednoduší... Ale když se jich vyrojí dvacet nebo třicet... Už začíná jít do tuhého... Naštěstí má každé monstrum slabinu... Bohužel ji zaklínači musí zjistit na vlastní kůži..

Vypustila jsem myšlenky na netvory, monstra a stvůry stranou a soustředila se na můj hlavní úkol... Dostat se odtud co nejdříve a nejdál.. Nejlepší by to bylo do Školy Vlka... K mému kmotru.. Nikdy jsem na něj nezapomněla... Mojí zbylou rodinu.. Občas se v myšlenkách vracím k té noci... Mám podezření na to, že to nebyla náhoda... Ale byla jsem ještě dítě.. Pomalu mám vše v mlze...

Dveře se otevřeli a vnich byla starší... "Aaa hlavní bordel mama je tady.. Čemu vděčím za tvoji návštěvu?" zeptala jsem se sarkasticky.. "Proč jsi nepřišla když jsem tě o to žádala?" zeptala se. "Víš proč? Protože ty... I všechny čarodějnice jste mi u prdele!!" zakřičela jsem na ni. "Aviro... Máš v krvi geny čarodějky.. Ty musíš.." začala a já na ní zařvala. "Nic nemusím! Vy jste mě uvěznili! Držíte mě tu jako zvíře proto, že tě neposlouchám jako ty tvoje slapky!!" zakřičela jsem a vytvořila energii která ji odpálila ven z místnosti... Moje schopnosti... Mám je! Portál sice nemůžu vytvořit ale bránit se mohu! Maminko děkuji, že mě i na dále hlídáš..

Plán útěku byl nastaven na dnešní půlnoc... Kdy je úplněk a čarodějnice dělají ty svoje hnusy.. Našla jsem starou brašnu... Spíš takový malí batůžek... Do něj jsem nacpala všechny moje věci.. Teď doufám, že se mi to podaří..

Půlnoc byla tady a já se jako zloděj, kradla chodbami pevnosti čarodějnic.. Procházela jsem kolem komnaty starší, když jsem slyšela něco co mi zastavilo srdce.. "Má paní co sní máte v plánu dělat.." řekl první hlas.. "Smrt jejích rodičů ji nezlomila... Je stejná jako její matka!" zavrčela starší.. "Váš plán převratu a ovládnutí kontinentu bez ní nebude úspěšný... A jako nepřítel by nás mohla všechny zabít jen co se jí naskytne příležitost!"řekl opět první hlas.

'To si piš! Vykuchám vás za živa!' pomyslela jsem si a poslouchala dál.. "Já vím má věrná... Nikdy se nesmí dozvědět, že to my... A Divoký hon je za smrtí jejích rodičů.." řekla starší a mě se zastavilo srdce... 'To ony... Zabily moje rodiče...'pomyslela jsem si..

Musela jsem pryč.. Bylo mi na zvracení... Sama je teď všechny neporazím... Nejdřív musím najít Vesemira... Pak si podám Divoký hon... A tyhle mrchy... Si nechám na konec..