Witcher(Zaklínač): Pomsta v krvi

2. Kaer Morhen

~Avira~
Cesta do Kaer Morhen byla delší a úmornější než čekala. Naštěstí jsem dělala zastávky. Od jednoho města u kterého si už ani nepamatuji jsme se mnou jel bard Jaskier. Byl to celkem příjemný společník... Pokud nechtěl zpívat... To jsem řekla, že mu omlátím o hlavu ten jeho nástroj.

Ale při večerech u okně poslouchat hudbu je příjemné... V těchto chvílích vzpomínám na rodiče... Na to jací byli... Přemýšlím jaky asi můj kmotr bude... Uvidí mě vůbec rád? Tyhle slova jsem si v hlavě přemýtala hodně.. Jaskier mi mezitím řekl.. No spíš zazpíval písničku o jenom slavném zaklínači.

"Jaskiere to co mi o tom muži říkáš, vypadá na to, že neumí udržet kalhoty nahoře..." řekla jsem. "Hahaha! Jsi zvláštní... Nevíš o něm nic a řekneš tohle co je nejpravděpodobnější věc co dělá...." řekl a já pokrčila rameny. "Ženská intuice.." řekla jsem. "Ale ano máš pravdu... Za tu dobu co jsem s Geraltem cestoval vlezl do postele snad s každou,"řekl a já se začala smát.. "Představ si výraz kdyby ho nějaká odmítla... Nebo líp si z něj začala dělat srandu...." řekla jsem.
"No to by bylo.. Myslím, že by utrpěla jeho pýcha," řekl mi.

Takhle jsme si povídali dlouho do noci.. "Kam vlastně jedeš?" zeptal se mě druhý den. "Do Kaer Morhen... Mám tam kmotra.. A chci se stát zaklínačem.." řekla jsem a Jaskier zastavil prudce jeho koně. "Aviro... Víš, že ženy nejsou schopné přežít rituál?" zeptal se. "Ano vím... Ale můj otec zaklínačem byl... Já vím, že zaklínači jsou sterilní, ale tady jsem... Chci následovat otce v jeho stopách... A já věřím... Že ten rituál přežiju.." řekla jsem.. "Ty jsi zázrak... Musím tě představit Geraltovi..." řekl Jaskier.. "Aby se mě pokusil dostat do postele... To sotva.. Ne můj mladý hloupý přítely... Jestli se o něco pokusí tak mu jeho kamaráda uříznu a narvu tam kde se mu to asi líbit nebude!" řekla jsem a přidala..

"Heh..asi ti to nerozmluvím," řekl Jaskier. "Ne a pohni.. Novigrad už je jen kousek..." řekla jsem a přidala.
Zachvíly nás přivítali brány města... Cesta do Kaer Morhen potrvá ještě dva dny... To už pojedu sama.. Jaskiera zanechám v Novigradu. Na každý pád jsme zastavili v hostinci a já dala Tarpana do stájí.. Cestou z Velenu do Novigradu mi trvala dva dny... Ale jen z toho důvodu, že jsem dělala časté pauzy.

Z brašny jsem vytáhla mapu a snažila se zjistit jak dlouho bych ještě teoreticky jela... Nakonec místo dvou dnů bych jela tři až čtyři... Pokud vyrazím časně ráno. Jaskier už šel spát a já psala dopis, že je mi líto ale na dále pojedu sama. Dopis jsem dala hostinskému ať ho Jaskierovi dá... Zaplatila jsem s tím že ráno brzy odjíždím.

Večer jsem ležela v posteli a přebýrala co podniku dále... "Musím si pořídit meč... Pro zatím alespoň jeden k obraně. Peněz mám dost..."řekla jsem si.. Po cestě jsem pomáhala, lovila... Vše možné dostala jsem z toho slušných pár korun a zlazek... Což mě překvapilo.

Ráno jsem vyrazila za tmy. Tarpan klusal ulicemi a skz bránu.. Kývla jsem na strážného a vyjela do lesů.. Meč sice ještě nemám ale u pasu se mi leskne dýka a ta prozatím postačí.. I když nevím jak proti stvůrám... Na zloděje to postačí.

Ani jsem nebyla unavená... Za chvíli jsem měla nad hlavou slunce a část cesty za sebou... Ticho cesty vyrušilo kladivo bijící do kovu.. 'Že by kovárna?' pomyslela jsem si a jela se podívat. Opravdu kovárna.. Seskočila jsem z Tarpana a poplácalacho po krku.. "Co myslíš kamaráde... Využil bys nové podkovy?" zeptala jsem se a a Tarpana pokýval hlavou..

"Hej! Kováři!" zavolala jsem.. "Kdo je?" zeptal se hluboký hlas... "Zákazník! Chci dát podkovy koni... A zeptat se zda máš nějaké meče!" řekla jsem a vedla Tarpana dál. "Koně ti okovu a meče jsou támhle... Ale spíš je to jen koníček.." řekl muž. Byl vysoký a svalnatý... Holt kovář... "Od sedlej ho ať se můžu dát do práce,"řekl a já sundala sedlo.. "Vydrž.." řekla jsem a šla se podívat na meče..

Byly úžasné.. Krásně vyvážené.. Zkusila jsem jím párkrát máchnout a bylo to úžasné... "Beru si tento... Je perfektní..." řekla jsem. "Hm? Dobrá... Koně už máš okovaného... Měla jsi štěstí že jsem podkovy zrovna dělal.." řekl a já zaplatila jak za okování tak i meč.

Tarpana jsem znovu osedlala a vyrazila na cestu.. S kovářem jsem se rozloučila a zeptala se na nejrychlejší cestu do Kaer Morhen... Ukázal mi směr se slovy, že pokud pojedu celou noc měla bych tam kolem večera zítra být..

Cesta mi rychle ubíhála a přede mnou se ukázala vesnice... Rozhodla jsem se doplnit zásoby a nechat Tarpana ať se napije... Koupila jsem nějaké sušené maso, chléb a nějaká jablka... Tarpana se napil dosytosti a dostal ode mne pár jablek... "Až budeme dělat další zastávku na jídlo, nechám tě ať se napaseš..." řekla jsem a opět skočila do sedla..

Když jsem se opět dostala do lesa se sedla jsem a nechala Tarpana ať se nají.. Sama jsem sedla na starý kmen a začala hodovat.. Můj klid vyrušil nějaký tvor.. Chvíli jsem se dívala a byl to vlk... Očividně hodně naštvaný a hladový vlk... Tasila jsem meč a chvíli mi zabralo než jsem tvora zabila..
Tarpan ani neutekl.. Spíš dal jedl a když přišel k mé unavené formě, šťouchl do mě čenichem a dožadoval se pozornosti...

Nakonec jsem opět skočila do sedla a jedla za jízdy.... Noc se rychle blížila a já chvíli dohadovala jesli mám jet celou noc nebo zastavit a odpočinout..
"Co myslíš Tarpane? Máme zastavit a odpočinout si nebo jet celou noc jak říkal kovář?" zeptala jsem se. Odpovědí mi bylo to že Tarpan vyrazil jako šílený kupředu.. Chytla jsem se pevněji otěží a přikrčila se. Tarpan zrychlil víc a my doslova vystřelili z lesa... Před námy se objevila otevřená cesta a v dálce jsem viděla světla další vesnice.

"Woohoo! Přidej! Přidej!" pobídla jsem Tarpana a ten zrychlil ještě víc.. Do vesnice jsme vzazili jako velká voda... Tarpanovi jsem okamžitě dala napít.. A hned se zeptala kde jsem... Muž odpověděl že kousek od Kaer Morhen. Radostně jsem se usmála. "Prosím Vás... Kde se tady dá přespat?" zeptala jsem se. "Támhle... V hostinci..." řekl a já zavedla koně do stáje.. Chvíli jsem přemýšlela nad tím co kovář řekl a pak mi došlo, že řekl poklidnou cestou... Ne tryskovým během..

Opět jsem zaplatila za přespání a koně ve stáji... Nakonec jsem se unaveně svalila na postel a zavřela oči... Už zítra uvidím mého kmotra... Dny jsem měla zvláštní.. Pořád v nich vystupoval muž s očima vlka... Pamatuji si matku jak říkala, že každý sen má význam... Zvlášť u mě... Prý jako předpovídaní budoucnosti. Ráno jsem opět osedlala Tarpana a vyrazila... Cesta byla tak rychlá, že jsem si ani nevšimla jak moc... V jela jsem do města a hned se ptala po Vesemirovi... Ukázali mi směr kde se trénovalo.. Uviděla jsem může před hromadou zelenáčů.. "Zdravím... Vy jste Vesemir?" zeptala jsem se.. "Ano kdo se ptá?" zeptal se.. "Jsem Avira... Dcera Trenetha a Taenebryss..." řekla jsem a sundala kapucu... Než jsem se nadála Vesemir mě stáhl z koně a pevně mě objímal...

"Já myslel, že už tě nikdy neuvidím.... Snažil jsem se donutit čarodějnice... Ale..." řekl a vypadalo že se sesype... "Neboj se kmotříčku... Utekla jsem... A musím s tebou mluvit... Soukromě..." řekla jsem vážně.. Vesemir odvolal trénink a zavedl mě do školy... A jeho studovny... "Tak povídej..." řekl a já spustila... To co se stalo tu noc... Co čarodějnice udělaly a co mají v plánu... "Chci abys že mě udělal zaklínače... Ty víš, že rituál přežiju tak mě uč! Chci pomstít moje rodiče a zastavit je!" řekla jsem.. "Nemám moc na výběr... Jsi opravdu jako tvá matka a otec... Paličatá a odvážná... Dobrá... Připrav se... Zítra uděláme rituál... Ale teď se jdi vyspat..." řekl a ukázal mi můj pokoj...

Zítra... Se ze mě stane to čím jsem chtěla být už tak dlouho... Jen doufám že to přežiju...