Witcher(Zaklínač): Pomsta v krvi

4. Učení

~Avira~
Ráno jsem se probudila s palčivou bolestí hlavy.. "Aaaah!!"zasténala jsem a pomalu se posadila. Opatrně jsem se rozhlédla a zjistila, že venku už je den. Co se to vlastně stalo? Ach ano...
Včera jsem podstoupila rituál... Kolik je vlastně hodin? Odbíjení mi napovědělo, že je po dvanácté hodině.

Klid pokoje přerušilo klepání.. "Dále?" zeptala jsem se a čekala až osoba vstoupí.. Byl to Vesemir.. "Ah... Jsi vzhůru... Málem bys prospala celý den... Taky se musíš najíst.. Potřebuješ sílu.. Od zítřka ti začíná učení Zaklínače..." řekl Vesemir a já měla sto chutí začít skákat radostí... "Haha! Úžasný!" řekla jsem. "Na jez.. Až se převlékneš pojedeme se projet.. Vyzkoušíš si svoje nové schopnosti..." řekl Vesemir, ale to jsem už na sebe hodila oblečení co mi s jídlem přinesl... "Na.... Nos ho hrdě..." řekl Vesemir a dal mi kolem krku náhrdelník ze Školy vlka... Usmála jsem se na něj a objala ho.. "Jdeme?" zeptala jsem se.. "Jo ale až... Ty už si to snědla co?" řekl Vesemir.. "Jo! Pojď! Tarpan už na mě jistě čeká!" řekla jsem a vyrazila jako střela do stáji..

"Tak co Tarpane...chyběla jsem ti?" zeptala jsem se a hladila černého hřebce. "Byl nervózní... Nevěděl jestli se vrátíš.." řekl Vesemir a pohladil Tarpana po krku.. "No jo... Dělal si starosti... Co bys řekl na projížďku?" zeptala jsem se a šla pro sedlo.. Pak jsem ho vyvedla ze stáje a s Vesemirem se jela projet.. Měl pravdu.. Jako by se mi zaostřily smysly.. "Tak co cítíš?"zeptal se Vesemir. "Cítím... Borovou vodu a.... Lékořici?" zeptala jsem se a otočila se na Vesemira.. "Ty voníš jako borová voda a lékořice!" řekla jsem a z hluboka se nadechla.. "Správně milá Aviro... Co cítíš dál?"zeptal se.."Že potřebuješ sprchu.. "řekla jsem se žertem. "Aviro!" řekl se smíchem Vesemir... "Tak povídej.." řekl a já upustila od srandy... "Naše koně samozřejmě... Tvoje klisna voní podobně jako ty.... Ale tady Tarpan... Voní jako bouřka... Vzduch po bouřce.." řekla jsem a usmála se na mého společníka...

"Dobrá práce... Dokážeš najít ještě něco?" zeptal se.. Pátrala jsem a hledala nějaký pach, který mi neseděl... "Něco tu smrdí jako mokrý pes..." řekla jsem. "Ano... Vlci... Myslíš, že bys to dokázala?" zeptal se a já kývla hlavou... "Dej mi meč..." řekla jsem a slezla z Tarpana... Vesemir mi dal můj meč a já šla po cestě dál... V tu chvíli mě napadl vlk... Já se naštěstí stačila ochránit a vlka zabít... Skrz čelist dozadu do krku jsem mu projela mečem... Všude stříkala krev. Otřela jsem si obličej a otočila se na Vesemira, který na mě s šokem zíral... Věděl, že bych ho dokázala zabít... Ale ne takto...

"Jsi v pořádku?" zeptal se Vesemir... "Ano.. jsem v pohodě... Není to můj první vlk..." řekla jsem a vylezla na Tarpana... "Myslím, že by bylo lepší jet zpátky.." řekla jsem a dali jsme se na cestu.. Vesemir mi řekl ať jdu večer brzy spát... Že ráno mě probudí velmi brzy...

Zbytek dne rychle utekl a já byla zabořená do peřin a usínala... Už se těším na ráno... Vesemir mi předtím než jsem šla spát prozradil program...

Raní běh o kolo školy, boj z blízka se zbraní i beze zbraně. Střelba z luku i kuše a jízda na koni... Pak následuje rozpoznávání monster. Teď, ale půjdu už spát. Chci být v plné síle.

Když mě ráno šel Vesemir probudit už jsem byla na nohou a oblékala se. "Dobré ráno. Rád vidím, že už jsi čilá..." řekl a vedl mě na snídani. Po škole se zatím rozneslo, že se někdo přihlásil dobrovolně na zaklínače... O co víc... Žena.. Snědla jsem něco lehkého a co mi dodá energie... Nějaké ovoce... Jelikož za chvíli budu běhat, nemám za potřebu začít zvracet..
Mám v plánu, budu běhat i večer... Musím si zvýšit výdrž.. Vesemir mi řekl, že bych byla možná schopná běžet vedle Tarpana... Proto mám v plánu, že skusím naskočit na Tarpana i v běhu...