ﾟ｡･*.ﾟEraserhead Jr.ﾟ.*･｡ﾟ

4

14:35

Bylo nádherné odpoledne, slunce hřálo a vyselo vysoko na obloze, skoro všichni trávili volný čas venku a užívali si života.
Inko a já jsme dělali večeři, začali jsme dříve protože oba jsme věděli že my dva to dokážeme protáhnout.

...

V bytě se rozeznívali noty z rádia. Hudba byla hlasitá z žánru pop rock.
Inko zpívala každý vokál co vyšel z přístroje do prostoru místnosti....a já poslouchal, poslouchal jsem jak se hlas mé matky rozeznívá po bytě a doléhá u mých uší....

Inko měla překrásný hlas, docela se podobal zpěvu skřivánků nebo zpěvu "mořské pany" co volá své sestry, bylo to jako pohlazení po uších.
Zkrátka měla moc moc překrásný hlas.

Vždy mi zpívala ukolébavky proti zlým snům, byl to lék na spaní.
Inko se otočila kolem své osy a její sukně jí následovala do točivého pohybu, byla nádherná...pohybovala se jako víla v lese.

Já jsem seděl na kuchyňském ostrůvku a tleskal do rytmu hudby, Inko tančila a smála se. Skoro to vypadalo jakoby se vznášela nad zemí, byla jako rusalka na jezeře, tak krásná a odvážná. Někdy si říkám, je vůbec z toho světa? Vždyť je to anděl....

Byly jsme oba šťastní, nemysleli jsme na to co bude zítra, pro nás dva existoval jen tenhle moment...jen ty a já....jen ty a já...

...

16:05

O mnoho mnoho písní později jsme konečně dodělali večeři pro nás dva, odvedli jsme výbornou práci. Ukuchtili jsme Katsudon moje oblíbené jídlo.
Maminka Inko byla výborná kuchařka, chutnalo mi od ní úplně všechno co uvařila nebo upekla.

Začal jsem pomalu prostírat stůl zatímco Inko hledala nějaký vhodný film na který se můžeme společně podívat a u toho připravovala na obývací stolek menší zákusky, něco k pití a také nějaké křupky a sladkosti.

"Mami už to mám hotové"

Otočil jsem se na Inko která právě dodělala svou práci a vydala se ke mě.

"Výborně, tak asi se najíme dříve"

Zářivě se usmála když se zastavila předemnou, a pocuchala mi moje až dost rozcuchané a dlouhé vlasy.

"Jeeee! Katsudon! Katsudon! Katsudon!"

Začal jsem mírně nahlas vykřikovat.
Ne že bych nebyl hlučné dítě ale moje hlasivky si zvykly na určitou hlasitost kterou mluvím obvykle.

"Tak pojď ty můj malý Havránku"

Řekla Inko s úsměvem a pomohla mi se posadit na židli. Zatím co jsem seděl, Inko začla servírovat náš ručně vytvořený pokrm.
Poté si sedla na své místo naproti mě, oba jsme si popřáli k jídlu ale než jsem stihl vzít příbor tak Inko dodala.

"Dobře chutnání a bez povídání"

Usmála se a pustila se do jídla, konečně jsem si urovnal v ruce hůlky a začal také jíst svou večeři.

...

"Mňam, to jsme šikovní! Moc dobře jsme ti uvařili!"

Vychvalovala Inko když dojedla svou porci.
Já jsem jen na každé její slovo přikyvoval s malým úsměvem na tváři.

"Takže kolik to máme hodin..."

Inko zabloudila očima k hodinám aby zkontrolovala čas. Chvíli bylo ticho, Inko stále hleděla na hodiny a pak konečně řekla.