ﾟ｡･*.ﾟEraserhead Jr.ﾟ.*･｡ﾟ

12

...

12:37

...

Izuku se schovával v jeho dříve nalezeném úkrytu pod prolézačkami, byl si jistý tím že tady je v naprostém bezpečí. V úkrytu seděl v nejvzdálenějším, nejtmavším a nejzapadlejším růžku, měl domnění že ho zde nikdo nenajde.

Slzičky velké jako korálky, mu smáčely alabastrové tvářičky, slzy si poté našly cestičku kdo ví kam do zapomnění.
Izuku objímal svá kolena schovávajíc si svůj obličej který byl položený na nich.

Slyšel hlasy které se navzájem přehlušovaly, byl slyšet jen šum než plynulá řeč, nebyl zvyklý na tolik hluku, spíše seděl doma a dělal něco zábavného sám. Na socializování mezi ostatními nebyl stavěný.

Bylo mu hrozně, nechtěl nikoho z nich naštvat ale stejně to udělal nechtíc. Nevěděl jestli je to schválně, a nebo má tak strašnou smůlu co mu dělá ze života peklo. Proč ho oheň nespálil, a nepohřbil pod tunami sutin také?
Možná se přeslechl, ale sem tam zaslechl jak někdo volá jeho jméno....ale on nechtěl vylézt z jeho úkrytu, měl strach...

...

Aizawa, Nemuri a Hizashi hledali i s pomocí fialovovlasého chlapce, malého Aizawa který nebyl k nalezení. Prošly celé hřiště, ale nezahlédli nic co by se jemu podobalo, nebylo po něm ani vidu ani slechu....kam se jen poděl?
Všichni tři dospělí začali pomalu panikařit, ale chlapec co byl s nimi je uklidňoval, věřil že je vše v pořádku a je stále na hřišti, jakoby znal tři dospělé a pohřešovaného chlapce roky.

Už to byla zhruba půl hodina, a stále ho nenašly. Hizashi se už chytal za hlavu s výčitky svědomí. Ale to by nebylo ono, kdyby někdo na něco nepřišel.

"Shouto přemýšlej! Kdyby jsi byl on...kam by jsi šel?"

Ječela skoro Nemuri, hledíc jejímu kolegovi do obličeje s vážným výrazem.
Aizawa se zastavil, začal přebírat otázku v jeho hlavě. On sám by se ani na hřišti neschoval, a když už ano...tak někam kde nepůjde vidět.

'kam bych šel?'

"Hmmm, šel bych někam kde je alespoň trocha klidu, kde můžu být sám, někam kde je tma a nikoho nenapadne tam jít..... šel bych ....tam kde nikdo nechodí....kam děti běžně nechodí když jsou na dětském hřišti?..."

Vydal ze sebe, na to se začal ohlížet a otáčet kolem své osy, něco tu přece musí být! Nemuri nadšením zatleskala, už věděla co má dělat, musí hledat místa o které by nikdo ani pohledem nezavadil.

Všichni tři se začali rozhlížet po místech, kam nikdo nechodí.
Trvalo jim několik dlouhých minut než si všimli chlapce co jim pomáhal hledat, stál pod jednou z prolézaček a upíral pohled někam do dálky. Místečko pod prolézačkou vypadalo dost jako úkryt, a navíc vše odpovídalo popisu místa kde by se mohl hledaný chlapec ukrývat.

Všichni tři dospělí se vydaly k fialovovlasému chlapci.
Když stanuli před prolézačkou, měli konečně možnost nahlédnout na to na co hledí sám chlapec.
K jejich očekávání se v úkrytu schovával hledaný chlapec, ukrýval se zde v temnotě.

Třem dospělím ten pohled, na jejich dobře známou fazolku, zlomil srdce.
Všichni z nich už zažily, když se v nějaké situaci rozplakalo dítě, ale tohle bylo jiné on se jich.... bál, měl z nich strach.
Jen jeden z přítomných se dokázal vydat za chlapcem, dětská mysl která ho pochopí stejně.

"Neboj to bude dobrý"

Ozval se vedle Izuka schouleného do klubíčka, dětský hlas jemu už dobře známý.
Izuku jen opatrně zvedl hlavu, kterou měl stále složenou na kolenou, a pohlédl i přes jeho vlasy v očích, na hocha teď už sedícího vedle něj.