Zbloudilé duše

2b

Na prostranství před kostelem bylo živo. Lidé z celé vesnice se shromáždili a dychtivě mezi sebou debatovali. Někteří se neustále křižovali a šeptali modlitby. Brána do kostela byla zavřená a před ní stál muž ve zbroji a nepouštěl nikoho blíž než na pět kroků. V lidských obličejích bylo zřejmé napětí a obavy.

Joachym uvázal koně u stájí a pomalým krokem šel směrem k davu. Postupně si ho všichni začali všímat a měřili si mnišský oděv podezřelými pohledy. Jejich hlasy pomalu ztichly a nad celou vesnicí se rozprostřelo nebezpečné ticho.

Z domu rychtáře vyšlo šest mužů. V čele šel patrně místní rychtář a po jeho boku šel muž s erbem českého krále na plášti. Kroužková zbroj a meče o sebe cinkaly. Dav se rozestoupil, aby skupina mohla projít k bráně kostela, kde se oba muži zastavili a otočili se k davu. Čtyři další muži zůstali stát dva kroky před nimi jako tělesná stráž. Obyvatelé se otočili na svého rychtáře a čekali, až k nim promluví.

„Vážení sousedé. Dovolte mi, abych vám sdělil velmi smutnou zprávu. Ve včerejších nočních hodinách nás opustil milovaný kněz Arnošt. Bohužel nevím, kdo to zavinil ani proč by to kdo dělal, ale slibuji vám, zde před stánkem božím, že na to přijdeme." Rychtář se odmlčel a zahleděl se na dav, který ho bedlivě pozoroval. V jejich očích se leskly slzy ze ztráty milovaného člověka.

„Po mém boku stojí posel našeho panovníka Rudolfa druhého. Jeho jméno je Jan Kosořský z Kosoře. Jeho posláním je zde vše zaznamenat a předat zprávu panovníkovi, který se pak rozhodne, co se bude dít dál. Vražda církevní osoby se nepromíjí, a proto se císař rozhodl, že vše důkladně prověří. Prosím vás o trpělivost a zkuste pomoci s tímto vyšetřováním. Pan Jan Kosořský má volnou ruku. Děkuji toť vše. Můžete se rozejít." Rychtář si zhluboka oddychl, a pomalu odcházel do svého domu.

„Promiňte pane rychtáři."

„Kdo jste?!"

„Jsem Joachym. Byl jsem sem poslán z kapituly, abych vymýtil ďábla z těchto míst." Rychtář vyvalil oči a rozhlédl se kolem sebe.

„Sakra. Promiňte, jak vy o tom víte?!"

„Před dvěma dny k nám dorazil posel se vzkazem od Arnošta, abychom se sem dostavili a pomohli mu s jistou osobou, která je posedlá ďáblem. Tak to stálo ve zprávě. Nic jiného bohužel nevím."

„Ach ano. Promiňte jsem zcela vyvedený z míry. Události, které se zde začali dít jsou pro mě velmi náročné. Pojďte se mnou, promluvíme si v soukromí. Jsem rád, že jste přijel. Pojďte!" rychtář pokynul rukou Joachymovi a ten ho mlčky následoval až do místnosti v prvním patře rychtářova domu.

Usadili se do pohodlných křesel. Joachym odmítl nabízenou sklenku s vínem a mlčky pozoroval rychtáře, jak svou vyprázdnil jedním hltem a dolévá si druhou.

„Byl váš přítel?" prolomil ticho Joachym.

„Arnošt? Ano lze říct, že byl."

„Povíte mi, co se tu odehrálo? Mé zkušenosti jsou takové, že ďábel je jen v lidech jako takových. Jestli chápete, jak to myslím."

„Obávám se, že nechápu!"

„Lidé jsou hamižní, pomsty chtiví tvorové a většinou si vše myslí, aby poškodili osobu, kterou nemají zrovna v lásce."

„Ach tak. Tohle je bohužel jiný případ Joachyme. Naší vesnici opravdu navštívil přízrak. Chcete-li říkejme tomu démon. Pravděpodobně jiné pojmenování nenajdeme. Arnošt ho viděl, když k nám přišel ten hoch."

„To je ten, co jím je posedlý?"

„Ano ten."

„Takže tu máme posedlého hocha ďáblem, který je pronásledovaný démonem?"

„Takhle když to řeknete, tak to zní jako hloupost."

„Viďte! Obávám se, že to bude mít složitější vysvětlení. Toto nebude dílo ďábla!"

„Koho tedy?" rychtář dopil druhou sklenku a pohledem našel poloprázdnou lahev.

„Zeptám se vás takhle, proč by posedlý člověk ďáblem byl pronásledovaný démonem? Potažmo samotným ďáblem?"

„To nevím..."

„Tak vidíte. Nedává to smysl. Budete mi muset říct vše, co se tu za tu dobu odehrálo. Pokud tedy chcete, abych vám pomohl. Je možné, že pan Jan Kosořský zcela splňuje vaše požadavky."

„Ten? Ten panák nazdobenej? Nevím, jak naše události donesly až k císaři. Toho jsem se nejvíce obával a s Arnoštem jsem měl úmluvu, že to nikomu neprozradíme! Patrně nás někdo zaslechl. Vím, že Arnošt by mě nezradil."

„Dobrá tedy. Řekněte mi, co po mě přesně chcete."

„Chci, abyste našel ten přízrak a zničil ho! Jste exorcista, takže to ve vašich silách je!"

„Nic o něm nevím. Patrně získal to, co chtěl a už se tu neobjeví."

„Tomu nevěřím! Ten přízrak přišel z lesa a pokud lapil Jiřího, stále tam bude. Čeká na další oběť a nemůžu dovolit, aby to byl někdo z vesnice!"

„Jiří nebyl odtud?"

„Ne! Byl z Lelkovic."

„Zajímavé. Tím pádem jsem prozatím tady skončil."

„Jak to?!"

Budu muset zjistit, co se děje v Lelkovicích. Proč zrovna Jiřího pronásledoval ten přízrak? A až zjistím, jaký ve skutečnosti byl, tak podle toho budu moci odhalit další oběti a pak si na přízrak počkám. Osobně si myslím, že bych ho ani v lese nenašel."

„Kde berete tu jistotu Joachyme?" „Protože, kdyby po mě toužil, už dávno bychom se setkali pane rychtáři." Joachym se usmál a pomalu vstal. Ve vzduchu udělal znamení kříže a odešel.