MURDER (Namjin 18+)

seznámení

Jin i Namjoon vyrazili po osprchování a snídani k Jinovým kamarádům. Dojeli tam asi za 10 minut. Oba se vydali nahoru do jednoho z apartmánu, kde Jin zazvonil. Otevřel jim psí hybrid.

,,Jinniee! Zavolal a pevně objal Jina. Ten sykl bolestí, ale objal ho nazpět. ,,Ahoj Taetae.. promiň, že jsem nepřišel včera. Trochu se to zvrtlo." Namjoon přemýšlel, kde to štěně už viděl. Určitě někde ano. Najednou věděl, když se ve dveřích objevil Jk. Jk se mu říkalo u Namjoona v gangu. Jinak to byl Jungkook. Jk byl dobrý střelec a taková pravý ruka Namjoonovi pravé ruky. V gangu byl známý hlavně, jako dobrý střelec. Namjoon si ho díky tomu pamatoval. Taky se s ním bavil chvíli na jednom večírku, kam Jk vzal i to štěně.

Jakmile Jungkook Namjoona uviděl, polkl. Nebál se ho předtím. Ale teď mu bylo jasné o co jde, když stojí vedle Jina a tak nějak pochopil, koho má Jin před RM chránit. A taky mu bylo jasné, že z toho může mít problémy. Teď doufal, že si ho RM nepamatuje. 

,,Trochu se to zvrtlo, a proto na sobě nemáš svoje oblečení?" Zeptalo se štěně. Jin jen zavrtěl halvou. ,,Namjoone. Tohle jsou Taehyung a Jungkook. Moji přátelé." Joon kývl hlavou. ,,Myslím, že je odněkud znám. Jen nevím odkud" Uchechtl se Namjoon a propaloval do Jungkooka díru.Alespoň tak se Jungkook cítil. ,,P-pojďte dál." Řekl a Jin s Namjoonem vešli. Přihnal se k nim malý hybrid, který se strašně podobal Jinovi. Jen měl Blonďaté vlásky a i ouška s ocásek. byl huňatý stejně, jako Jin a skočil Jinovi do náruče. ,,Jin-hyung! Kde jsi byl!? Bál jsem se, že se už nevrátíš." Jin se zasmál a objal svého čtyřletého bratra. ,,klid.Minjoone... já se ti vždycky vrátím." minjoon se zachichotal a sevřel v objetí svého bratra. ,,a ty jsi kdo?" Koukl klučina na Namjoona. ,,Jmenuju se Namjoon. Jsem Jinův nový kamarád." Namjoon se usmál. ,,Yay!" Minjoon se znovu zachichotal.

Joon se otočil na Kooka. ,,Můžeme si promluvit? Chvíli sami." Zeptal se a Kook přikyvl a koukal se kamkoli, jen ne na Namjoona. Jungkook odešel s Namjoonem do kuchyně. 

,,Jak mi vysvětlíš to, že tu už dlouho víš o nějaký jednotce, co je zcela očividně proti mně a to, že já to nevím.?"Jungkook znovu polkl. ,,B-bál jsem se.. že.. By se něco stalo.. J-jinovi..O-omlouvám se."Namjoon se zasmál. ,, Co jsi tak vystrašenej. Klid. A Jin bude od teďka v pohodě. O tobě se to říct nedá."Namjoon najednou úplně přepnul, došel uplně až k Jungkookovi a zabíjel ho mrazivým pohledem přímo z očí do očí. ,,Do zítra chci papíry se vším, co víš,nebo dokážeš zjistit o tý jednotce, nebo co to má být" Jungkook rychle pokýval hlavou. ,,Ví Taehyung o tvé práci?" Ptal se dál Namjoon.,,A-ano. Nikdy se.. na n-nic ale neptá a n-nevadí mu to." Namjoon se usmál a zas odstoupil od Jungkooka.

,,Smím se zeptat.. co je mezi vámi a SeokJinem. O-on je můj kamárád. Rád bych to věděl." Jungkook se odvážil zeptat na otázku co ho trápila. ,,Těžko říct. Opili jsme se a vysspali spolu. Takže asi nic. I když je něčím vyjmečný. Proč se ptáš?" Namjoon se zas usmíval. Měnil takto nálady pořád a úmyslně. ,,Myslím, že on se s nikým JEN vyspat nedokáže. Na to je moc citlivý a sentimentální. V dobrém samozřejmě. Ale co se týče vás... dokázal by jste ho ochránit. S tím, co dokážete." Znělo to spíše nervozně, ale pointu Namjoon pochopil, i když se zeptal na něco jiného. ,,Co myslíš tím, že se nedokáže s někým jen vyspat?"
,,To, že si nebude chtít přiznat to slovo JEN. Bude to brát vážněji.. i když by vás nikdy neměl jinak rád." Namjoon jen chápavě pokýval hlavou. ,,Mám ho docela rád. Pokusím se nijak neranit jeho city. A můžeš mi tykat."
,,děkuju."

Oba se vydali za ostatními. Všichni tři si spolu na něco hráli a když Jin uviděl Namjoona zvedl se s tím že je čas jít a Namjoon je pak odvezl k nám domů. Do odporné čtvrti s polorozpadlými bytovkami.

,,Tady bydlíte?" Zeptal se Namjoon a vystoupil z auta spolu s těma dvěma. ,,Jo!Občas to tam trochu smrdí, ale Jin-hyung tam má úžasný plyšáčky! A má tam všude růžovou! Udělal z toho pohádku!!" Vykřikl Minjoon Jin se začervenal. ,,To vás musím doprovodit." Minjoon na Namjoonův návr přikývl a táhl ho dovnitř do jednoho domu, který ani nebyl zamknutý. Neměl totiž dveře. Šli nahoru po schodišti. v jednu chvíli se Namjoonovi zdálo, že cítí močůvku. 

Když dorazili do jednoho z horních bytů Jin Řekl Namjoonovi aby chvíli počkal. Namjoon si myslel, že se mu to jen zdá. Jak může někdo bydlet tady? Se čtyřletým dítětem? 

Najednou se z bytu před kterým stál Namjoon ozval řev. Namjoon vešel dovnitř. Našel tam Jina sedícího na zemi s dlaní na tváři, u něj plačící MinJoon a nad nimi nějaký chlap a řval na ně něco o nájemném. ,,Dost!" Zařval Namjoon a veškerá pozornost se otočila na něj. ,,A ty jsi kurva kdo?!!?" Nebyl by to Namjoon, kdyby tohohle chlapa neznal. Neplatící znal dobře. A tenhle má už tři dny zpoždění. To je o den dýl než obvykle bývá tolerováno. 

Namjoon  přišel k tomu chlapovi a dal mu pěstí. Pak si ho přitáhl za límec blíž. ,,Měl jsi dvojitou dávku a dva měsíce na splacení. Máš tři dny zpoždění. To netoleruji. Jestli si myslíš, že jsem z gangu RM, tak se mýlíš. Já jsem RM. Teď budeš celou dobu, dokud ti neřeknu držet hubu." Řekl to hodně rychle do jeho ucha. Jin to  neměl šanci slyšet. Ten chlap strnul, koukal najednou děsně vyděšeně. Kousek couvl a bez slova tam vyděšeně stál.

,,Budete bydlet u mě. Mám dost místa a tady vás nenechám" Řekl Namjoon Jinovi a Minjoonovi. ,,Sbalte si věci, počkejte v autě a já si promluvím s tímhle pánem, ano?" Jin jen zíral. ,,A-Ale.. to p-přece.." Stihl říct jen Jin, než ho Namjoon přerušil. ,,Řekl jsem ať si sbalíte. Prosím. Mně to nevadí. Dejte to do auta." Hodil jim klíčky. Jin byl šťastný a ani nechtěl odmítat.

Jin sám všechno odnášel. Minjoon byl moc malý a nic neunesl. Trvalo mu ani ne pul hodiny odnést to málo oblečení co měli, nějako hygienu, pár věcí z kuchyně a hlavně plyšáky. Svoje i Minjoonovi. Minjoon chtěl s sebou i dost dekorací a Jin neměl to srdce mu to odepřít. 

Namjoon celou tu dobu pozoroval toho chlapa, ale přemýšlel nad úplně jinými věcmi. Nakonec Jin čekal se svým bráškou v autě, povídali si a Namjoon musel dodělat práci.,,Mluv." přikázal. chlap padl na kolena před ním a sepjal ruce. ,,P-Prosím.. n-nechte mě na živu. splatím to do týdne. Nikomu o vás neřeknu. Prosím!" Namjoon měl chuť na hraní, ale neměl moc času. Došel teda pro deku. Dal jí před klečícího muže, který nevěděl co se děje. Namjoon ho kopl do zad tak, že spadl obličejem do peřiny. Na hlavu mu stoupl, aby moc neřval, druhou nohou stoupl na mužovu ruku. Prohledal mu kapsy a když nic nenašel, spokojil se s tím. Vytáhl nůž a podřízl mu šlachy pod kolenem a žíly na nohou,tak aby pomalu a bolestivě krvácel. Muž se snažil řvát ale, přes deku bylo slyšet míň. Namjoon znovu napřáhl nůž a zabodl ho do správného místa na břiše. V tu chvíli muž zmlkl ale pořád sebou cukal. Bude na živu ještě tři hodiny. 

Namjoon mohl odjet s ostatními v klidu a spokojený.