My way to you /Roger Taylor, Queen fanfiction/✓DOKONČENO✓

...část patnáctá...

Krásný sobotní podvečer! Nová část je tu, pevně doufám, že si ji vychutnáte a užijete... =) Komentář potěší, moc se na vaše reakce těším ♥ Díky za vše! Za to, že i když to tu zanedbávám, vracíte se sem ♥

* * * * * * * * * * * * * * *

Než se kluci z koncertů vrátili, což trvalo pár dnů, jakž-takž jsem se zvládla dát trochu dohromady. Stalo se. Změnit jsem to nemohla. A nemělo cenu užírat se, nebyla jsem první a jistě ani poslední ženou, která Taylorovi vlezla do postele. Přestože to pořád strašně bolelo. A určitě si hned v neděli po naší společné noci našel nový objev.

Ačkoli každé takové pomyšlení neuvěřitelně bolelo, neustále jsem se k němu vracela. Zřejmě jsem se kdesi v hloubi sebe sama domnívala, že si to všechno zasloužím.

Ve středu večer mi na dveře zazvonil Freddie.

„Ahoj zlato!" Vlepil mi pusu na tvář a doslova vtančil do předsíně. Pohyboval se elegantně, rozvážně. A doslova zářil... V jedné ruce držel láhev šampaňského a ve druhé pugét červených růžiček. Oboje mi vrazil do náruče.

„D-díky," vykoktala jsem překvapeně a zamířila rovnou do kuchyně. Freddie se mi držel v patách. „Ale nemusel sis dělat škodu! Vždyť víš, že tě kdykoli uvidím ráda."

„Ty seš láska," objal mě a já si užívala té zvláštní energie, jež z něj pokaždé přímo tryskala.

„Poslyš," houkl, když jsem květiny umístila do vázy, „já vím, že nepiješ, ale neuděláš jednou výjimku? Kvůli mně... Mám dnes večer chuť na šampaňské, a jak známo, šampaňské by se nemělo pít v jednom člověku."

Uvažovala jsem nad jeho nabídkou pouhou vteřinku. A proč vlastně ne? Měla jsem toho za sebou dost na to, abych si podobné chování nějak ospravedlnila. Dokonce mě na moment napadlo, že bych si snad radši dala i tvrdou vodku.

Přikývla jsem tedy a nechala si nalít jednu sklenku.

Přesunuli jsme se do obýváku.

„Tak jaký byly koncerty?" Zeptala jsem se a usrkla bublinek. Příjemné šimraly na patře, užívala jsem si chvíle, kdy jsem nemusela na nic myslet.

Tedy... Na nic. Ehm. Diskutabilní.

„Drahoušku, jak jinak než perfektní?" Rozpřáhl ruce a hlavu zvrátil ke stropu. "Publikum dokonalý. Zpívali fakt všechny songy! Škoda, žes tam nebyla..."

Napila jsem se znovu a sbírala odvahu k další otázce. „A co klasický párty po vystoupení? Stejná divočina jako vždycky?"

Freddie se ušklíbl. „Že váháš! My jsme tím proslulí."

Zamrkala jsem, čímž jsem se pokoušela rozehnat pláč, jenž mi stoupal hrdlem. Kdo ví, jak bych pak vysvětlovala své nenadálé slzy. „Kolik dalších zářezů má Roger na pažbě?" Vlastně jsem to asi ani vědět nechtěla, nicméně jako bych potají doufala, že čím víc odporností o něm zjistím, tím snáz jej pustím z hlavy i ze srdce.

Zaváhal. „No... Žádnej."

Jako bych špatně slyšela. Vrátily se mi všechny vzpomínky na naši společnou noc. Proti vlastní vůli jsem ji prožívala pořád dokola... Zakuckala jsem se a vykulila oči. „Ž-žádnej? Jak... Jak to?"

Freddie zpozorněl. Zvídavě naklonil hlavu a chvíli mě sledoval, jako bych byla nějaký vzácný exponát v muzeu. Tváře mi červenaly, srdce bušilo jako splašené. Přesto jsem pohledem neuhnula. Přiznala bych, že je něco špatně.

„No," rozvalil se na pohovce, „takhle jsem ho ještě nezažil. Od toho zrušenýho koncertu v Southamptonu se choval divně. Teda, divně proti tomu, jak se chová běžně."

Hrklo ve mně. Southampton... To bylo tu noc, kterou jsme spolu strávili...

„Napřed odjel kdovíkam, aniž by komukoli řekl aspoň podstatný informace, a vrátil se až další den na oběd. Popudlivý, naštvaný. Tvářil se strašně ublíženě. A každou noc po vystoupení pak trávil sám. Žádný další krátký objev, žádný flirt. Nikoho si neodvedl do pokoje. Prostě... nic."

Můj dech pádil jako splašený kůň. Že by... Ach, ne. Nemohla jsem si přece myslet, že by to bylo kvůli mně...

„Chceš tím říct..."

„Jo," přikývl, „sázím na to, že se s žádnou nevyspal."

Náhle mě polilo horko, potřebovala jsem vzduch.

Vyskočila jsem na nohy a nahnala se k oknu. Bez jediného slůvka jsem jej otevřela dokořán a zhluboka se nadechla. Mrazivá noc mi pomáhala získat zpátky ztracenou sebekontrolu.

Freddie se mi zastavil za zády. „Ty seš do něj zamilovaná, co..."

Neodpověděla jsem. Nebylo třeba. On se totiž ani tak neptal, spíš konstatoval. Nepřekvapovalo mě to. Uměl vždycky naprosto perfektně číst v lidech. Měl úžasný pozorovací talent. Jen občas, bohužel, věřil nesprávným, ačkoli to v nitru cítil.

„O co mezi váma jde?"

Z náhlé naléhavé potřeby doteku jsem se k Freddiemu obrátila a padla mu kolem krku. Bez váhání mě sevřel v pevném objetí. Držel mě přesně tak, jak jsem potřebovala, trpělivě čekal, než si vypláču oči, dokonce mu bylo jedno, že má úplně promáčené rameno.

* * * * * * * * * * * *

KOMENTÁŘ POTĚŠÍ ♥ ZA PŘÍPADNÉ PŘEKLEPY, NESROVNALOSTI ČI CHYBKY SE OMLOUVÁM ♥ VESELE SE DÁL PŘIPOJUJTE NA FACEBOOK, ODKAZ NAJDETE NA PROFILU ♥ MÁM VÁS RÁDA!