Morgan X Kakashi

Kamarádi

Dnes mám plán se vydat omrknout Konohu. Neměla jsem nic na práci a mise byde  pozítří.
Jen tak jsem se poflakovala s rukama v kapsách,
Najednou jsem zastavila u náhodného domu byl mi povědomí, no jo.. To je vlastně dům Naruta, zrazu jsem si vzpomněla na večer kdy jsem šla domů, byl sám.
Tu samotu jsem moc dobře znala.
Zaťukala jsem na dveře, nikdo neotevíral. "Třeba šel trénovat.."
Vtom se dveře otevřely  a Naruta vytřeštil oči.
Cc-o tu děláš?
"Příjdeš mi osamocený nechceš zajít ven nebo mi pomoct trénovat?"
Jeho radost nešla přehlédnout, tolik radosti v očích.
Vydali jsme se k lesíku a tam jsme si sedli na lavičku a začali jsme si povídat.

Měli jsme toho tolik společného, nešlo
tomu uvěřit. Nějaká ta hodinka uplinula a na řadě byl trénink.
Nějaké jeho útoky jsem prokoukla, ale byl ohromně silný.
Kde bere tolik chakry?! Pořád jsem si říkala dokola.
Nevzdávala jsem se, vydávala jsem ze sebe to nejlepší nakonec to zkončilo mou porážkou.
"Mám toho Dost ještě zlepšovat" odpověděla jsem když jsem vztávala ze země.
"Bylo to těsný, nebyla jsi špatná, naopak kde bereš tolik chakry?" zeptal jse Naruto.
Mlčky jsem stála, nebyla jsem si jistá jestli mu to mám říct... Ale nakonec jsem to jen řekla.
" No víš mám v sobě jedenácti ocasatého démona" v tu chvíli my začalo rychle bít srdce.

Tuto reakci jsem nečekala..
Naruto nezačal utíkat, stál na místě a s klidem řekl.
"Nejsi sama, mám v sobě Kyuubiho".
Srdce mi zpomalilo, byla jsem v šoku že nejsem jediná, následně jsem se potom zaradovala.

Trénink pokračoval až do okamžiku kdy jsme nemohli.
Následně abychom načerpali energii tak mě Naruto vzal na rámen, brala jsem ho za kamaráda.
Pomalu jsem si chtěla sundat roušku a najíst se, ale nešlo to, Naruto se na mě pořád díval.
Když už konečně se otočil sundala jsem roušku a začala jíst.
Byla to dobrota nikdy jsem nic lepšího nejedla až na sushi.

Poděkovala jsem a zaplatila.
"Uvidíme se zítra Naruto".
Měla jsem úsměv na tváři, nefalšovaný úsměv skovaný pod rouškou.

Šla jsem  temnou ulicí, ale něco mě zarazilo. Ze slepé uličky která se napojovala vedli nějaké zvuky.
Lidské zvuky to nebyli.
Pro bezpečnost jsem vytáhla kunai kdyby mě něco napadlo, přicházela jsem blíž a blíž.
Ten zvuk.... Zvířecí zvuk.. "To je pes?!"
Na zemi ležela krabice, otevřela jsem ji a vyskočilo štěně

.

Bylo špinavé a hladové, vypadá to že je tu asi 3 dny. Na spodní krabice byl dopis a v něm napsáno.

———

Daruji psa nemohli jsme se ho ujmout z finančních důvodů, doufáme že padne do dobrých rukou.
Plemeno Husky.
Jméno nemá.
Fena

———

Nemůžu uvěřit že lidi jen tak vyhodí psa na ulici. Bratr mě asi zabije, ale nechat ho tu nemohu.
hm.. 
Ale taky bych alspoň měla společnost.
Vyřešeno.... Budeš můj pejsek :)

Hned jak jsem ju donesla dom. Vykoupala jsem ju, dala žrádlo a vodu , mezitím jsem mu nachystala pelíšek z deky pro začátek.
" Zítra ti zajdu koupit nový :) a ještě vymyslet jméno... Hm.. Wikki nee, už to mám Ketty"( Kejty kdyby někdo nevěděl jak se to čte).
Je hrozně mazlivá, mohla bych ju trénovat na mise, bude z ní nindža pes.

Tak jsme na konci této části  :)
Pořád lepší kousek než nic ne :D