Morgan X Kakashi

Pravda

~z pohledu Morgan
Uběhlo pár let, je mi už 15 let  zatím si žiju pohodovej život. Akorád jsem mířila do květinářství pro květiny na hrob bratra, zemřel při misi, do teďka se z toho  nemůžu vzpamatovat, ale byl to hrdina co Zachránil svého přítele, jsem na něj pyšná.
Na hřbitově nikdo nebyl až na nějakého vysokého chlapce, prošla jsem kolem něj, ale omylem jsem do něj strčila "O-o-omlouvám se".
Se sklpenou hlahou a plná smutku jsem pokračovala až k hrobu mého bratra. Položila jsem mu květiny na hrob a zapálila svíčku, chvíli jsem tam jen stála a koukala do země.
Někdo mi šáhl na rameno, hrozně jsem se lekla a málem mu vrazila.

...

Při pohledu na něj se mi rozbušilo srdce, to je Kakashi sensei.

"hoj dlouho jsme se nevyděli Morgan" "A-ahoj" přes jeho roušku šlo vidět že jse pousmál, přála bych si vydět jeho  úsměv musí být překrásný.
"Nemáš horečku jsi celá červená" ... Šáhl mi na čelo v tom momentu jsem byla určitě červená  víc asi jak rajče.
"nene to nic, nic mi není"
"Mám něco napráci, omlouvám se tak příště".
Celou cestu domů jsem jen přemýšlela nad ním, nad jeho úsměvem který snad nikdy neuvidím, jak je mím zvykem chodím trénovat s Narutem, ale dnes nemám na to náladu.
Tak jsem se rozhodla že se půjdu projít a budu trénovat sama.

(během tréningu)

" No... Lepším se, dokonce jsem se i zapotila, He? To už je tma?!"
Koukla jsem na nebe a rozzářili se mi oči, to je nádhera, ty hvězdy.
Lehla jsem si do trávy a pozorovala je asi pěkně dlouho když jsem usnula.

(ráno)

Vzbudila jsem se v cizím prostředí,v cizí posteli. kde to sakra jsem?! Rozhlížela jsem se po pokoji až jsme uviděla naší fotku týmu 7,u jednoho těch tří jsem doma, ale u koho.

A vlastně jak mě tam našel?! Hlavou mě běhalo asi tisíc myšlenek a otázek na jednou. Na jednou jsem slyšela kroky...
Byl to John, nesl mi snídani.
". Ahoj, ty už jsi vzhůru, tady máš snídani."
"haah... Děkuji," usmála jsem se na něj a on se začervenal.

"Johne jak jsi mě našel?"
Zastavil jse a vše mi pověděl.

~Z pohledu Johna
Šel jsem akorád z obchodu, uviděl jsem Morgan, nevypadala moc v náladě. Chvíli jsem ji stolkoval a nakonec šel domů.
Bylo něco kolem  10 večer a ona nebyla pořád doma, neviděl jsem že by jse u ní svítilo. (Jelikož bydlím na kopci jde vydět když svítí v pokoji) Šel jsem na to místo do lesa kde trénovala a rozbušilo se mi srdce. Ležela tam v trávě byla tak roztomilá, nemohl jsem odolat a dál jsem jí pusu do vlasů.
Začínalo být chladno tak jsem ji vzal k sobě a uložil ji do postele, díky bohu se nevzbudila blbě by se to vysvětlovalo. Chvilku jsem ji sledoval, ale byl v tom problém.
"Sakra ta pitomá rouška," neviděl jsem jí do tváře.
Šel jsem si lehnout na gauč a v momentu jsem usnul, ráno jsem připravil snídani.Vešel jsem do pokoje a už byla vzhůru. Řekl jsem co se stalo.

" Aha děkuji ti že jsi mě sem vzal, ale proč jsi mě sakra sledoval?"

V ten moment jsem nevěděl jestli chci odpovědět, snažil jsme se to zakecat, ale ona čekala na odpověď.
"Sledoval jsem tě protože..... tě Miluji"

~Z pohledu Morgan
-"... Protože tě Miluji "
Polkla jsem poslední sousto a jen jsem koukala do talíře.
"Děkuji, ale už bych měla jít, promiň musím nakrmit psa" byla to jen výmluva, pes byl u Kibi s Akamaruem.
Vyběhla jsme z bytu, nevěděla jsem co říct, nechtěla jsem mu zlomit srdce.
"Proč mi to sakra nedošlo dřív?"
Už jsem šla jen rychlím krokem, než jsem nenarazila na Naruta a Kakashiho v Ichiraku jak jedli rámen.
Naruto jsi mě všiml a chtěl abych šla za nimi.
Já jsem to odmítla, v tu chvíli došla otázka...
"Morgan stalo se něco?"
"Ne nic proč."
"Tak proč brečíš?"
" Cože?!" ani jsem  o tom nevěděla, znovu jsem se rozběhla.
Naruto a Kakashi jse na mě jen  udiveně dívali . Běžela jsme do lesa, místo plné klidu, místo co mám ráda.
" A co teď?"
                                                                         

Konnichiwa
Tak toto je další pokračování... Vůbec netuším co bude dál xd, něco musím vymyslet :)
 

    Aaa...... Jinak srry za chybičky, sice jsi topo sobě kontroluji, ale stane se.
                        Tak příště