Kik messenger [Harry Styles]

9. Část

Po dlouhém brečení a utěšování, jsem konečně přestala brečet a zvedla se. Harry se na mě díval a kdž viděl, že mi z obličeje neteče žádná slza pousmál se. ,,Todle se nikdy nestalo." Řekla jsem a z Harryho úsměvu se objevil nechápavý pohled.

Rukou jsem si projela obličej aby jsem si utřela poslední slzy. Mezitím se Harry taky postavil. ,,Stalo se to, Nathalie." Řekl mi a díval se na mě. Nic jsem neříkala, protože jsem se nechtěla pohádat ještě s Harrym. ,,Líbí se mi tady." Zasmál se trochu Harry a já se kolem sebe rozhlédla. ,,Proč?" Jeho odpověď přerušilo vyzvánění telefonu. ,,Někdo ti volá." Skřížil ruce na prsa a díval se na mojí kapsu. 

Vyndala jsem z kapsy telefon a podívala se kdo volá. ,,Ano?" Zeptala jsem se do telefonu a u toho pozorovala Harryho. ,,Můžu se zeptat, co to mělo v té ředitelně znamenat? Co jsi to vyhrála? Jak jsi to vyhrála? Myslela jsem, že ho nesnášíš. Celá škola se o tom teď baví." Šílela a já se musela zasmát. Otočila jsem se a dívala jsem se na Harryho černého rangerovera. ,,Někdy ti to vysvětlím, dobře?"  ,,To není možné, Nath."  Harry ji nejspíš slyšel, protože se začal smát. ,,Jsme v New Yorku, tady je možné všechno, teď musím jít. Měj se."  Řekla jsem a dívala se na Harryho, který mi ukázal ať jdu za ním k jeho autu. ,,Měj se, sežeň mi autogram." Vtipkovala Kiara a já to típla. ,,Kam jedeme?" Doběhla jsem Harryho, který mi otvíral dveře. Posadila jsem se a on se posadil vedle mě. ,,No, je to takový moje místečko." Řekl a nastartoval auto. ,,Ty znáš New York?" Divila jsem se a Harry si upravil zrcátko. ,,Párkrát se sem zastavím." Zasmál se Harry a konečně nastartoval.

Když jsme byli v polovině cesty, autem se proléhalo ticho, které mi čím dál tím víc vadilo. ,,Harry?" Nevydržela jsem to ticho a podívala se na něj. ,,Ano?" Odpověděl a díval se pořád na cestu. Myslím, že na tudle chvíli než jeden z nás promluví čekal taky. ,,Když jsem se chovala hrozně, proč jsi za mnou přijel?" 

,,Protože od toho jsou přátelé. Odpouštějí si. Vlastně neměl bych ti odpouštět,že jsis o mně myslela něco co není pravda,protože jsi mě neznala. Nebyla to tvoje vina,ale víš co myslím." Trochu se zasmál a já se pousmála. ,,Jo asi jo, můžu se tě zeptat kam jedeme?"

,,Kousek za New York." Na jeho tváři se zase ubjevil ten pitomý úsměv a já se na něj se zvednutým obočím zase otočila. ,,Unášíš mě?" Zakroutila jsem hlavou a trochu se uchechtla.

,,Neboj se, do večera budeš doma." Zasmál se a poté si něco mumlal ve smyslu ,,možná." Dělala jsem, že jsem to přeslechla a dívala se z okýnka. To ticho nám ale dlouho nevydrželo, protože mě to zase začalo nervovat. ,,Už tam budeme?" Řekla jsem otráveně a Harry kývnul. ,,Je to už asi jenom pět minut. " Pousmál se Harry a zapnul rádio. ,,To je naše písnička!" Zakřičel nadšeně a já se musela zasmát. ,,Co je?" Zasmál se a dal to víc nahlas.

,,Až se mě někdy zase zeptáš, proč tě nemám ráda, připomenu ti todle." Kývla jsem a Harry nasadil vážný obličej. ,,Pořád?" Vykulil na mě oči a vjel do nějakého lesíka. Dívala jsem se z okýnka a snažila se nespadnout, jelikož jsme jeli přes hrboly. 

,,To, že jsi mě unesl ze školy, není pořád důvod abych tě milovala." Řekla jsem a Harry zakroutil hlavou. ,,Přiznej to, máš mě trochu ráda." Pousmál se Harry a ztlumil rádio. Nic jsem neříkala a zadržovala jsem úsměv. ,,Budu dělat, že jsem ten úsměv neviděl." Harry zastavil a vystoupil z auta. Otevřel mi dveře a nechal mě vystoupit.

Když jsem vystoupila slyšela jsem za sebou zavření dveří a rozhlížela jsem se kolem sebe. Byli jsme na kopci, nevím jak se sem nějaký kopec dostal. Šla jsem víc ke kraji a podívala se dolu, pod náma bylo jezero a na druhé straně jezera byli nějací lidé. ,,Co myslíš, že by se stalo kdyby jsme spadli?" Podívala jsem se na Harryho, který stál zamnou. ,,Jsou tam kameny, umřeli by jsme."