Kik messenger [Harry Styles]

15. Část

,,Cože?!" Vyjekla na mě Ariana, když jsem si balil poslední věci. ,,Ale no tak. Je to jenom týden, možná víc. Stačí jen říct, že jsem musel do Los Angeles." Pokrčil jsem rameny a skládal do tašky trika. ,,Nemůžeš jen tak odejít." Dívala se na mě a přitiskla si k sobě deku. ,,Říkal jsem ti, že mě potřebuje." Vysvětloval jsem jí a zvedal se. ,,Ale já tě taky potřebuju." Když jsem se zvedl otočil jsem se na ní a ruce skřížil na prsou. ,,Ne, ty ne. Ty potřebuješ aby se ti to nové album dostalo na číslo jedna. A k tomu nepotřebuješ mě, Ariano. Řekni za mě Modestu, že končím." Trochu jsem zvýšil hlas a vzal si tašku.

,,Jako v One Direction?" Zeptala se potichu a já zakroutil hlavou. ,,S tímdle šaškováním." Řekl jsem a ona se ironicky zasmála. ,,To ti tak moc vadím? Že si musíš vymyslet nějakou blbost, jakože nějaká holka musí nutně na pohřeb? Víš co? Běž si, ale potom až si tě tvůj management pozve na kobereček, nebreč." Řekla hnusně a já protočil oči. Vzal jsem si na sebe bundu a šel jsem ke dveřím. ,,Měj se a není to blbost." Dořekl jsem a zavřel za sebou dveře. V jedné ruce jsem držel koženou tašku a ve druhé jsem držel zelenou beanie a klíč od pokoje.

***

Stál jsem před parkem a začínal jsem se bát, byli dvě hodiny a tři minuty a Nathalie nikde.  Bál jsem se, že ji ten zkurvený anonym něco udělal. Klepal jsem prsty o volant a z povzdálí viděl brunetku v tílku, která běžela k mojemu autu. Co to má pro pána boha na sobě? Řekl hlásek v mojí hlavě. Nech jí, třeba si myslela, že je teplo. Řekl druhý hlásek a já si uvědomil, že to je ten a samý hlásek. Dveře od mého auta se otevřeli a dovnitř přišla červená Nathalie.

,,Není ti zima?" Zeptal jsem se jí a zasmál se. ,,Ty tu máš teplo." Dala ruce na topení. Asi ji nedošlo, že moje auto má vyhřívané sedačky. Nadýchnul jsem se a vyjel jsem. ,,Tak co se děje?" Zeptala se mě když jsem asi dvě minuty nemluvil.

Nevěděl jsem co ji mám říct, aby si nemyslela, že jsem blázen, nebo ji vystrašit. ,,Podívej se mi do zpráv na Kiku, moje heslo je 2315." Podíval jsem se na svůj telefon a poté se věnoval zase řízení.

Nathalie se natáhla pro můj telefon a něco tam mačkala. ,,Máš novou zprávu." Řekla a já se lekl. ,,Od koho?" Polk jsem a ona se začala smát. ,,Ode mě. Psala jsem ti, že se zpozdím. Ona Lydia chtěla vědět detaily." Zakroutila hlavou a já si oddychl. ,,Někde tam by mělo být X, nic neříkej a jed co nejdál nahoru to půjde a pak si to přečti." 

Klepala se mi noha a já se divil, že to uřídím. Sem tam projelo nějaké auto, ale jinak silnice byla prázdná. Nathalie nic neříkala a měla pootevřenou pusu. Prstem ještě jezdila dolů a tak jsem pochopil, že ještě čte. Odbočil jsem na odbočku, která vedla z města. 

,,Harry." Zašeptala a já se na ní podíval. Položila telefon na místo, kde byl a nadýchla se. ,,Kam jedeme?" ,,Nevím." 

,,Ty nevíš?" Vyjekla po mě a dívala se na mě. ,,Klid, dobře?" Řekl jsem docela v klidu a uvelebil se víc na sedačce. ,,Když to nevíme my, neví to ani ten psycho." Podíval jsem se na ní. A ona se podívala z okýnka a potom na mě. ,,Pojedeme do motelu, dobře? Ráno zase někam pojedeme, neznáš nějaký ?"  Zeptal jsem se a ona se trochu pousmála. ,,Támhle zahni." Ukázala na silnici a já tak udělal. ,,Je to asi hodinu cesty." Dořekla a poté už jsem ji neslyšel ani jednou promluvit.

Uběhlo půl hodiny a ona ze sebe konečně něco vydala. ,,Děkuju." Na jejím obličeji se vytvaroval úsměv. ,,Za co?" Taky jsem se pousmál a zívl jsem. ,,Že todle děláš." Řekla a dívala se do telefonu. ,,Hlavně to dělám jenom pro tebe." Podívala se na mě a jenom se usmála. ,,Děkuju." zašeptala.

Vzala si do ruky můj telefon a já viděl jak otevřela kik. ,,Napíšu Emmě." 

(Pohled Nathalie)