Kik messenger [Harry Styles]

17. Část

Seděli jsme v autě a Nathalie spala na zadních sedačkách. Snažil jsem se jezdit opatrně a brzdit co nejemněji. Přesně týden co znám Nathalii, ona si to asi neuvědomuje, ale za ten týden mi přirostla k srdci. A vlastně to je už i týden co jsem neměl alkohol. Je to divný pocit.

Zabzučel mi telefon a já se v duchu modlil ať to není ten psycho. Nebyl, byl to Nick.

Nickie : Co ta Nathalie?:D

já : Dobrý, je fajn

Nickie : No vidíš, je fajn, že jsi přišel na ní než na toho chlapa ne?

Poté mi to došlo. Já Nickovi o Nathalii nenapsal. Nenapsal jsem mu nic, o tom chlapovi a že mi dal špatný profil. Tak jak to kurva, ví?

já : Jak to víš?

Nickie : Normálně, ne?

já : Nicku, neříkal jsem ti to.

Nickie : Kluci

já : S nima se nebavíš.

Nickie : No jo 

já : NO CO NICKU.

Nickie : Možná jsem ji našel a chtěl ti pomoct.

já : POMOCT OD ČEHO?

Nickie : Zapomenout na Amy. 

já : Tak proto, jsi si našel nějaký profil na nějakou holku ?

Nickie : Harry, omlouvám se.

já : Využívám ji? Já ji využívám Nicku.

Nickie : Užil jsis aspon?

já : VYUŽÍVÁM JI NICKU.

Nickie : No a ? Zapomněl jsi na Amy.

já : Ta holka za nic nemůže

Nickie :  Proč by za něco mohla? 

já : Jsi svině Nicku.

Nickie : Harry, promiň.        

Zamknul jsem telefon a otočil jsem se a podíval jsem se na Nathalii. Je to vůbec skutečný? Kurva, kurva kurva. Na mapě jsem hledal nějaký motel, chatu cokoliv kam můžu Nathalii odvést a jít se ožral. Protože na todle nemám.

Nathalii mám rád, mám ji rád jako fakt moc. Ale nechci ji mít jako 'náhradu za Amy'.

Motel, který jsem našel byl nedaleko od místa, kde jsme byli. Bylo to necelých dvacet kilometrů. Mezitím co jsme tam jeli, se Nathalie probudila. ,,Kam jedeme?" Zeptala se po pár minutách co se rozkoukala. 

,,Do motelu." Odpoveděl jsem ji a podíval se na ní dozadu. ,,Vyhodím tě tam, dám ti peníze, koupíš pokoj a já pojedu pro jídlo. " Řekl jsem rychle a už viděl odbočku na motel ,,St. Andrew Motel 10km"  

,,Jo, dobře." Řekla mi a vytáhla telefon a já se zasmál. ,,Mám tě rád." Řekl jsem upřímně a nadýchl se. Nastavil jsem si zrcátko abych na ní viděl a dívala se na mě. ,,Já tebe taky." Usmála se a já se nadýchl. Cítil jsem se špatně, že jsem ji celou dobu využíval a ani jsem o tom nevěděl, ona je hezká, hodná a chytrá a nezaslouží si to. ,,Zítra ráno pojedeme do New Yorku dobře?" Řekl jsem a ona se na mě podívala. ,,Proč?"  Zeptala se a já se na ní zase v zrcátku podíval. ,,Tvoje mamka, se o tebe bude bát, ne?" Zasmál jsem se a ona trochu kývla. ,,Neboj, budu u tebe každý den." Zalhal jsem, protože jsem věděl, že hned jak se vrátím do New Yorku, budu ji muset opustit, nechtěl jsem, ale budu muset.