Kik messenger [Harry Styles]

25. Část

Když jsem vešla do hotelu, za pultem jsem viděla Adeline a dveře mi otevřel nějaký muž. Pozdravila jsem ho a Adeline se na mě podívala. ,,Neuvěříš mi co se stalo!" Vykulila na mě oči a něco hledala v notebooku. ,,Páni, taky tě ráda vidím." Trochu jsem se zasmála a obešla pult. ,,Promiň, Nathalie, žejo? No to je jedno, koukni se kdo bydlí ve střešním patře!" (Střešní patro bylo sedmnácté-osmnácté)

Podívala jsem se na notebook a hledala něco co by mě mohlo překvapit. A taky jsem to našla. Harry Styles  On to udělal schválně, vím, že to udělal schválně. ,,Jo, mluví o tom tady snad už přes tři hodiny. Přišel s nějakou brunetou. Která podle mě kdyby mohla čorne mu peněženku a zdrhá." A Adeline se přidala ,,Jo, všiml jsis toho řetízku co měla?" Koukla se na toho muže a já se nadýchla. Super, mám práci jsem šťastná, přijde ten kudrnatý odpad  všechno zkakzí. ,,Jaký je to pokoj?" Trochu jsem se zasmála a koukla se do notebooku. ,,E32." Řekla mi Adeline a opřela se o linku za ní. Po chvilce ticha zazvonil telefon a já se lekla. ,,Všechno v pohodě?" Zeptala se mě Adeline a telefon vzala ,,Ano....ne...no, ajo..Nic jiného nepotřebujete?...Naschle." Položila telefon a otočila se. ,,Kdo to byl?" Zeptala jsem se jí a ona mi podala papírek. ,,Nechal ho tu, Harry."Vysvětlila mi a potom mě chytla za ramena. Vzala jsem si papírek a dívala se na ní.  ,,Jakto, že ho znáš?" Naklonila hlavu nastranu a já se zasmála. ,,Kdybych si mohla vybrat tak ho raději neznám." Nadýchla jsem se a koukla na papírek.  

Opatrně jsem ho 'otevřela' a v duchu si začala číst ,,Říkal jsem ti, kdyby jsi odpověděla na telefon, todle pro tebe není překvapení. Harry.xx " v duchu jsem se nadýchla a papírek zmuchlala. ,,Coje?" Zeptala se mě Adeline, když jsem papírek vyhodila do koše. ,,Nic, nekončí ti směna?" Řekla jsem a ona se zasmála. ,,Nevyháněj mě." Zakroutila hlavou a balila si věci. ,,Je to divný." ,,Co, že tu je Styles?" Nevěděla jsem co říct, vůbec jsem neměla co říct a tak jsem jen pokrčila rameny. Moje směna začala a Adeline byla pryč.

Nevím proč, ale netrpělivě jsem čekala, než přijde Dan, uběhlo pět minut od odchodu Adeline a otevřeli se dveře a v nich se objevil hnědovlasý kluk, ano byl to Dan. Široce se usmál na muže a něco mu vykládal, neposlouchala jsem a věnovala se ženě, která se právě odhlašovala. ,,Doufám, že jste si užila pobyt." Věnovala jsem ji úsměv a Dan ji otevřel dveře.

,,Čau Američanko." Ušklíbnul se na mě a ruce si dal za záda. ,,Čau Belle." Zasmála jsem se a on se na mě podíval se zvednutým obočím ,,U kluků to je většinou Beau." Řekl mi a já se malinko začervenala. ,,No, to je jedno." Řekla jsem když Dan odvrátil pohled. ,,Víš kdo tu bydlí?" Nadýchla jsem se a opřela se o linku. ,,Jo, Harry Styles." Řekl mi a trochu se začal smát. ,,Volala ti Adeline?" ,,Jo, snad třikrát." Zakroutil hlavou a já se začala smát. S Danem jsme si začali povídat o včerejšku a o jeho cestě domu, když odcházel domu začal hrozný liják a já měla jen tak-tak štěstí, že jsem to stihla. Vážně, Londýnské počasí se střídá jako Harryho nálady. Přestala jsem Dana vnímat, když jsem viděla kolem nás project černý Range Rover. Připomnělo mi to tu noc, tu noc kdy si Harry začal hrát na sebevraha. Když mi řekl ať v několik hodin ráno jdu ven. Ať jsem, jak to říká Emma rebel. 

 Kolem půl desáté jsem uslyšela smích, chraplavého hlasu a tak jsem se otočila, stál tam Harry a koukal se na program Londýnského kina, ruku v ruce s Amy, která si kousala ret. Aby si ho ukousla. ,,Dane, dělal jsi někdy recepčního?" Otočila jsem se na něj a on polovičně kývnul. ,,Proč?" Zeptal se a já se nadýchla. ,,Dej mi deset minut." Řekla jsem mu a on to nejspíš pochopil, nic neříkal a stoupl si vedle mě. Sundala jsem si jmenovku a namířila si to přesně k Harrymu s Amy. Vlastně jsem nevěděla co dělám, měla jsem v sobě zlost, nevím na co, ale byla jsem naštvaná. ,,Ahoj." Falešně jsem se na oba usmála když jsem byla téměř u nich. Harry se na mě otočil a nic neříkal, Amy udělala přesně to samé. ,,Potřebujete něco?" Řekla jsem a Amy začala mluvit ,,No vlastně by jsme potřebovali.."