Kik messenger [Harry Styles]

30. Část

Celý měsíc, jsem byla v nemocnici, každou minutu kdy jsem měla volno, každý den když jsem přišla z práce a když jsem šla do práce. Během toho měsíce jsem si zavedla deník, našla jsem ho když jsem si na hotelovém pokoji projížděla kufr. 

Byl kožený, dalo se říct i velké a stránky byly linkované do žluté barvy. Zapínaní bylo zvlaštní a bylo na takový cvoček, vlastně jsem ani nevěděla kde jsem ho vzala. Ale vlastně zaznamovala jsem si do něj většinu věcí.

28.5.2015 

Milý Deníčku, toto je můj první zápisek. Jsem Nathalie Brooke, je mi 18 a bydlela jsem v New Yorku.❤️ Nevím proč píšu tydle srdíčka, ničím tě tím. Ale mě vlastně ty srdíčka ničí taky. Dneska jsme já a můj přítel měli jít na koncert skupiny Coldplay, který se neuskutečnil( Aspoň pro nás dva. ) Protože je v mizerném stavu v nemocnici. Vždy když ho vidím, příjde mi jako kdybych viděla mrtvé tělo, které hýbe s hrudníkem, dolu a nahoru. Je to hrozný pocit. Víš co je ještě hrozný pocit? Není to pocit, je to slovo. Nejvíc bolestivé. Je to 'Naschledanou.' Nejhorší naschledanou jsou ty, které nikdy nebyli slyšet a nikdy nebyli vysloveny. A já se bojím, že se todle děje. Dny, které strávím s Harryho rodinou jsou jako bych je strávila s ním. Ale to je asi jedno, jak se máš ty? Jo vlastně. Jsi kus papíru, spíš mi neodpovíš. Teď jsem u Harryho v pokojii a dívám se na jeho bledou tvář, která je napojená na přístroje. Ani trochu se mi to nelíbí.

Todle byl můj první zápisek. Jak si ho tak čtu, přijde mi trochu depresivní. Všechno co se dělo bylo depresivní. 

5.6.2015

Dneska odpoledne mi volala Emma. Včera mi volali rodiče, vím že jsem sem pár dní nepsala. Neměla jsem čas. Rodiče mi volali, protože chtěli vědět jak se mám a také jak se má Harry, jestli to je s ním lepší. Ale odpověď jsem nevěděla, tu vlastně nevěděl nikdo:( Emma mi volala a měla šílený záchvat breku, když jsem ji nechtěla říct, jak na tom Harry je. Nedivím se jí, já ho měla taky. A ne jednou, právě sedím na sedačce před Harryho pokojem s Niallem a Danem. Je tam s ním Amy. Dan je můj kamarád z práce. A dopisuje mi propiska.

Jo, ten den si pamatuju. Byl to první den co tam semnou Dan šel. Všechno co jsem si do Deníčku psala bylo z většiny o Harrym a jeho stavu, který byl strašný. 

18.6.2015

Ahoj Deníčku, je to s ním hrozné. Umírá, umírá a to velmi pomalu. To umírání může klidne zabrat tři roky, ale my všichni jsme si jisti, že umírá. K tédle situaci jsme se všichni snažili být optimistický, jenomže to prostě nejde. Jeho (srdoe) <> vážně neumím psát. Promiň deníčku. Jeho srdce, prostě už nefunguje jak má. Vždyť já už v té nemocnici vlastně bydlím. Místo jídla pro Harryho, nesou jídla mě. Bylo to divné, ale já a Harry končíme tam kde jsme začali. > Jako cizinci. Vždyť vlastně nikdo, neví jak se probudí- jestli se probudí. 

Jak jsem si to četla, přišlo mi jakobych to vzdávala. Ale všechno se změnilo dneska. Měsíc od toho co se to všechno stalo.

Nic jsem nedělala a seděla na židli vedle Harryho a popíjela už asi osmé kafe. ,,Kdyby jsi svoje sliby dodržoval, mám tě radši." Narážela jsem na naše sliby o zamilovanosti. ,,Vážne, nevím co si o sobě myslíš. Nemůžeš jen tak odejít." Nadýchla jsem se a položila hlavu na okaj postele a dívala jsem se na jeho konečky bledých prstů. Ticho v pokoji naplnil můj vzdych a otočila jsem svojí hlavu a dívala se na konec postele a na dveře. Byla jsem unavená, a pomalu jsem dýchala.