Another hero [Avengers, X-men]

1. Kapitola ✔

Po několika hodinách sladkého bezvědomí se dívka, které mohlo být sotva dvaadvacet, konečně vracela mezi nás. Nebylo to však příjemné, ale to se dalo po ráně do obličeje čekat.

Nyní její obličej zdobila nehezká podlitina, jež se táhla od levého oka až na tvář. To však její majitelka ještě netušila rozsah škod, neboť se stále zdráhala otevřít oči.

Moc dobře si uvědomovala, co se stalo uprostřed New Yorských ulic. A právě to byl důvod jejích obav. Nyní se může nacházet jen na třech místech. V Hydře, Shieldu, nebo zpět tam, odkud utekla. Poslední možnost ovšem ihned zamítla, neboť to by již nedýchala. Kdyby byla v Hydře, probudilo by ji násilí, které na svých vězních Hydra s láskou provádí, a ne ostré světlo.

Zbyla tedy poslední, a vlastně nejlepší možnost – Shield. Zde je alespoň malá šance na útěk, nebo minimálně rozumnou spolupráci.

Po otevření očí se dívčin tip potvrdil. Nacházela se v prázdné výslechové místnosti, vybavené pouze dřevěným stolem, ke kterému měla připoutané ruce, a dále pouze dvě židle, které podle vlastní zkušenosti nemohla shledat za pohodlné. Přímo naproti ní se přes celou stěnu táhlo zrcadlo, tedy vlastně polopropustné sklo, za kterým jistě stálo několik vysoko postavených agentů.

Dívka měla silné nutkání je litovat, protože ji jistě pozorují již několik hodin, a že neměli moc hezký výhled. Již zmíněná modřina nebyla zdaleka jediná známka boje, kterou její tvář nesla.

Dále se mohla pyšnit například roztrženým rtem, na kterém se již utvořily tenké strupy, další modřina se začala vybarvovat na hraně čelisti, a celé její tělo bylo pokryté velkým množstvím oděrek. Její hnědé, dlouhé vlasy, za něž by se obvykle nemusela stydět kdejaká modelka, se změnily v mastné, zacuchané cosi. Její výrazné, ledově modré oči byly jaksi v pozadí, i když již ladily s barvou jejího obličeje.

O oblečení nemluvě, neboť tak už se nedalo ani nazvat. Byly to jen kusy hadru, celé pokryté prachem, a na některých místech i zaschlou krví.

V sebelítosti nad svým zuboženým zjevem brunetku vyrušily hlasy. Někdo očividně nechal pootevřené dveře, a tak mohla dívka slyšet rozhovor, jež nebyl určen jejím uším.

„Co je zač? Prohledal jsem s pomocí Friday celý internet, kamery, záznamy z nemocnic. Prostě nic. Někdo po ní musel dobře uklidit, protože jinak si to nedokážu vysvětlit.“

Mužský hlas vystřídal jemnější, zcela jasně ženský. „Nevím, Fury mi dal rozkaz ji přivést, a tady je. Ale nevěřím jí. Kdyby neměla co skrývat, tak bys něco našel. Něco se mi na tom celém nezdá.“

Zdá se, že chtěla ještě pokračovat, ale to modroočka přes zavřené dveře nemohla posoudit. Osoba, jež za to byla zodpovědná, narušila harmonii v místnosti.

Jako by vzduch zhoustl na hodnoty kamene, tak těžké bylo pro tmavovlásku najednou popadnout dech.

Ten muž, který na ni bez hnutí hleděl, mohl ovlivnit tak moc jen jedním slovem. Stačil jen jeden rozkaz, a mohla by naposledy spatřit světlo světa. On sice ještě před několika hodinami ani nevěděl, že někdo takový jako ona žije, ale ona moc dobře věděla, kdo je on.

Stál před ní v celé své majestátnosti samotný velitel celé této organizace-Nicholas J. Fury.

....
510 slov

Tak jo, jsem tady zase s další přepsanou kapitolou❤

Zatím se držím přesně podle původních "kapitol"(ani to tak nechci nazývat 😖), ale uvidíme kdy začnu improvizovat a míchat souvislosti. To bych pak chtěla vydat všechny najednou, ale to všechno až časem.

Tak snad zase zítra, a já jdu pokračovat v psaní 🙂

💙T💚i💛n🧡a❤