Another hero [Avengers, X-men]

5. Kapitola ✔

Zrzku ona informace překvapila. Ano, sama něco málo věděla, ale jen zlomek toho, co jí dívka prozradila. A jistě to není vše.

Z míry ji však vyvádělo i to, s jakou lehkostí a samozřejmostí onu větu řekla. Jako by to bylo tak očividné, že je obloha modrá. Dívka, jež před ní seděla, musí být velmi silná. Nejen že jí oplácela upřený pohled, ale cosi z ní vyzařovalo. Taková přirozená autorita, či vnitřní síla.

Ať už to však bylo zaviněno čímkoliv, výslech musel pokračovat dál. „Jak jsi se dostala do záznamů Shieldu.“ „Přes počítač. Možná si myslíte, že je váš program nedobytný, ale není tomu tak. Stačilo by pár minut, a vše by mohlo jít na veřejnost.“

Dívka se tvářila jako vítěz, ale byla to jen jedna z jejích masek. V hloubi duše se bála. Ano, někdo, kdo bojoval tváří tvář s mimozemskými zrůdami se bojí při sezení ve výslechové místnosti.

Ale měla na to právo. Celý její život se během posledních několika hodin změnil k nepoznání, a už nikdy se nevrátí do starých kolejí. Nejvíc se však bála svého zklamání. Sice rozhodně není sebejistá, i když se tak snaží tvářit, ale i ona má svou čest. Bála se tak, že po ní budou chtít něco s elektronikou. To by nepřežila.

Vše, co agentce prozradila, ji vysvětloval Derek asi hodinu. Alison si s technologií nikdy nerozuměla. Možná vám to přijde v dnešní době neuvěřitelné, neboť technologie je všude kolem nás, ale ona ji k životu nepotřebovala.

V místnosti za sklem se stále nacházeli Avengers, a všichni byli novou informací zcela ohromeni. Každý však trochu jinou.

Mezitím, co prakticky všichni přemýšleli nad oním titánem, Tony byl zcela odrovnán její další větou.

Jak jako pár minut, vždyť jemu to trvalo přes 20 minut, a to Shield v tu dobu ještě neměl Friday.

Své překvapení se rozhodl nenechat pro sebe, a tak se slavný Iron man znovu chopil mikrofonu. „Jak jako pár minut?! Jak jsi dokázala projít skrz ochranu Friday, aby nezaznamenala cizí vniknutí? To jsi použila jinou umělou inteligenci, aby zaměstnala Friday, ale to by musela i tak oznámit, ledaže-“, než stačil Iron man pokračovat ve svých teoriích, kterým mimo něj nikdo nerozuměl, odtrhl ho Steven od mikrofonu.

„Omlouvám se za něj, už se to nebude opakovat.“

A právě v tuto chvíli se brunetka ocitla ve své noční můře.

Musela přiznat svou chybu, a nebo toto téma nějak šikovně dostat do autu. Jistě že si vybrala druhou možnost, ovšem to tak úplně nezáviselo na ní.

V hlavě jí šrotovala kolečka, až to bylo skoro i vidět, jak moc se snažila vymyslet nějakou výmluvu. „Mistr své triky nikdy neprozrazuje.“

Ano, to opravdu řekla. Už uprostřed prvního slova věděla, že to nezabere, ale alespoň jí to přidalo čas. „A teď, jestli tedy nebudou již žádné námitky,“ na poslední slovo dala velmi zřetelný důraz, při kterém se několik lidí v místnosti za sklem muselo usmát, zatímco miliardář se začal nadechovat k odpovědi „tak bych ráda pokračovala v mém výslechu, protože nevím jak vy, ale já mám ještě nějaké plány, a toto,“ tentokrát pouze zachřestila pouty, jež zdobily její zápěstí „mi to trochu znesnadňuje.“

....

517 slov

Po velmi VELMI dlouhé době jsem se dostala ke korekci a přepisování, nechci všechno svádět jen na školu, která mi to rozhodně nezlehčuje, ale celkově jsem nějak neměla ani náladu něco s příběhem dělat.

Momentálně už mi chybí jen asi 5 kapitol přepsat, a tak si myslím že už je čas na další přepis😊

Jak jsem tedy psala, příběh trochu upravuji, takže to i mě samotnou zase baví, snad se to bude líbit i ostatním 😁

Předepsané části bych chtěla publikovat každý den, než mi dojdou, uvidím co potom 🙂

💙T💚i💛n🧡a❤