Another hero [Avengers, X-men]

2. Kapitola ✔

Ve vyslíchací místnosti, uprostřed nejstřeženější základny tajné organizace zvané Shield, se přehrával již několik nekonečných minut obraz, jako na zaseklé televizi. Ani jeden z přítomných se za tu dobu nepohl, snad jako by ani nedýchali.

To ovšem nebyla pravda. Oba jen potřebovali čas, aby mohli zanalizovat druhou osobu, ale nakonec se ztratili každý ve svých myšlenkách.

Pro přítomného to byl vítaný odpočinek, neboť i když to nedával na sobě znát, řízení celé této, téměř až živé masy, ho zmáhalo. Mohl si tak urovnat své myšlenky, aniž by se cítil provinile, že plýtvá časem. Stejně neměl co by neznámé dívce řekl.

Nevěděli o ní prakticky nic, až na výsledky testů, jež byly na neznámé provedeny v době jejího bezvědomí. Samotnému se mu myšlenka něčeho takového příčila, ovšem v rámci bezpečí všech zaměstnanců byl nucen k podobným věcem až příliš často.

Pro mnoho lidí to byl muž bez emocí, ale hlavně bez slitování. Pravda byla ovšem jinde. On byl jen schopen veškeré emoce a protesty uzamknout velmi hluboko do sebe, a jen opravdu málokdy je nechával vyplout na povrch. Vše, co dělal, dělal ve víře vyššího dobra. Chtěl jen ochránit co nejvíce lidí, ale to mnoho lidí nevidělo. Zůstával tak stále nepochopen, opuštěn uprostřed davu.

Dívka se mezitím stihla ztratit ve svých vzpomínkách na dětství, na její první setkání s jejími současnými přáteli, a na den, který změnil její život od základů. Měla až moc času, a jako vždy se ponořila tak hluboko, že sama nebyla schopna se znovu vynořit. S tím jí ovšem pomohl její společník.

„Jste nebezpečná.“ Nic jiného jí ani říct nemohl, neboť o moc víc toho sám nevěděl. Ona dívka mu narušila plány, které si na eliminaci oné nemilé návštěvy již stihl vybudovat. Byla ovšem rychlejší než on, a proto musel každý jeden krok znovu projít a pozměnit.

Přidělala mu tak zbytečně práci, tak to viděl on. Brunetka na něj jen bez mrknutí upírala svůj pohled, než se rozhodla poprvé v přítomnosti muže promluvit.

„Ano.“ Její rozhodný a pevný hlas ho překvapil, ale nenechal se jím vyvést z míry. Potřeboval jen zjistit, co chtěl. Pak to pro něj končilo. Ovšem místo další konverzace následovalo ticho.

Ano, opět a znovu. Možná si říkáte, že to není originální, avšak já jen vyprávím příběh, není na mém uvážení cokoli pozměnit.

„Kdo jste. Jak jste se dokázala zahladit veškeré stopy, že vás nenašla ani Friday.“ Ani jeho tón neprozrazoval žádné známky nejistoty, proč by taky měl, že?

Svou odpověď si pečlivě promyslela, neboť jak to vysloví, už to nikdy nevrátí zpátky. Může se odsoudit jedním jediným slovem, ale nakonec, proč by jí nemohli pomoct? Mají společný cíl, zbytek už se nějak poddá.

„Jsem spojenec. Někdo, kdo vám může pomoct. Stačí když mi dovolíte se spojit s mými přáteli, a my vám pomůžeme. Pak už o mě nikdy neuslyšíte. Vím, že toho Shield dokázal hodně, ale na tohle sami nestačíte. Nechte mi vám pomoci.“ Agent jí jen propaloval pohledem.

Nečekal, že mu prozradí veškerá svá tajemství jako mávnutím kouzelného proutku, to vůbec, ovšem taková slova ho také nepotěšila. Proč nemůže jednou někdo mluvit jasně, žádné hádanky, žádná proradná ale.

„Stále jste mi neodpověděla na otázky. Kdo jste.“

„Říkejte mi Alison. Já a skupina mých přátel zachraňujeme svět, když mu nikdo jiný nepomůže. A řekněme, že mám schopné přátele.“

....
545 slov

Další den, další kapitola.

V úterý mám zase školu, takže nevím jak budu stíhat přepisovat další kapitoly, možná přes týden nebudou další vycházet. Omlouvám se předem, ale musím se učit na přijímačky, a karanténa mi v tom moc nepomohla.

Zase moc kecám, snad se kapča líbila, a já se budu těšit u další🙂

Btw. můžete napsat, jestli jste spokojenější s novou verzí, nebo s tou starou, docela by mě to zajímalo😉

💙T💚i💛n🧡a❤