„Šel kovář z Palladia, potkal krásnou lady-á..."
„Prr! Prr!" houkl Halt, a když se Abelard poslušně zastavil, šťouchl koně do žeber. „Ne ty. On," ukázal na Crowleyho.
Příště buď konkrétnější, sděloval mu Abelardův zdrcující pohled. Jsem kůň, ne telepat. Halt si ho nevšímal.
Crowley se na něj díval s tázavě povytaženým obočím.
„Potkal krásnou lady-ó?" opakoval ironicky Halt. „Co je u všech všudy lady-á?"
„Prostě lady," řekl mu trpělivě Crowley.
„Tak proč nezpíváš „potkal krásnou lady"?" chtěl vědět Halt.
Crowley svraštil čelo, jako by odpověď měla by naprosto jasná. „Protože byl z Palladia, jak se zpívá v té písničce. To je město na kontinentu, v jižní části Toskana."
„A místo lady tam mají lady-á?" zeptal se Halt.
„Ne. Mají lady jako všichni ostatní. Ale „lady" se s Palladiem nerýmují, nebo snad ano? Nemohl bych přece zpívat: „Šel kovář z Palladia, potkal krasnou lady," nebo ano?"
„Dávalo by to větší smysl," trval na svém Halt.
„Ale to by se nerýmovalo," sdělil mu Crowley.
„A vadilo by to?"
„Ano! Písnička se musí rýmovat, jinak to není pořádná písnička. Musí tam být lady-á. Říká se tomu básnická licence."
„Takže básnická licence ti nařizuje vymýšlet si slova, která neexistují a která jsou - mimochodem - hloupá?" zeptal se Halt.
Crowley zavrtěl hlavou. „Ne. Básnická licence nařizuje postarat se, aby se dva verše rýmovaly."
Halt se na několik vteřin zamyslel a obočí se mu srazila nad nosem. Pak ho osvítila inspirace.
„A nemohl bys tedy zpívat: ,Šel kovář z Palladia, potkal krásnou lady, tak...? '"
„Tak co?" zeptal se vyzývavě Crowley. Popravdě řečeno, dost ho překvapilo, že Haltovi se podařilo vymyslet náhradní rým tak rychle - navíc rým, na který se dalo navázat dalším příběhem.
Halt nejistě pokrčil rameny a znovu zapátral po inspiraci. Pak odpověděl: „Potkal krásnou lady,tak... požádal ji o ruku a dal jí čerstvou okurku."
„Okurku? Co by dělala s okurkou?" rozčílil se Crowley.
Halt zase pokrčil rameny. „Třeba měla hlad."
„No, ruku a okurku se tak jako tak nerýmují," prohlásil Crowley, kterého ten rozhovor čím dál tím víc dopaloval.
„Vytvářejí asonanci," ozval se Berrigan, který je se zájmem poslouchal. „Mají podobný zvuk. V písničkách je to docela běžné."
Berrigan byl samozřejmě hudebník, a pokud šlo o slova k písním, mohl se považovat za odborníka.
Crowley měl pocit, že se nechal zatlačit do kouta, a otočil se k němu.
„No, i kdyby vytvářely anotaci -"
„Asonanci. Správně je asonanci," opravil ho Berrigan. Bylo na něm znát, že přemáhá úsměv.
„To je jedno! I kdyby dělaly... tu věc, tak proč by jí dával okurku! Je to přece kovář, ne zelinář."
„Třeba," pronesl pomalu Leander, „jí dal cejchovadlo. Stačí to trochu převeršovat. Požádal ji oruku, cejchovadlo jí ukul. To by šlo, ne?" zeptal se a pohlédl na Berrigana.
„Mně to přijde v pořádku," zamumlal Berrigan.
„Cejchovadlo? Proč by jí dával cejchovadlo?" Crowley kdysi viděl, jak lovečtí psi zaútočili ze tří stran na medvěda. Začínal chápat, jak se ten chudák medvěd asi cítil. Jenže Leandera jeho jízlivost neodradila.
„Protože je kovář, ne? A kováři vyrábějí věci jako cejchovadla - vždyť víš, cejchovací železa. Třeba ho potřebovala, aby si mohla ocejchovat dobytek, a tak jí ho dal."
„To je pitomost!" vyštěkl Crowley.
Ale Leander jenom pokrčil rameny. „Není to o nic hloupější než říkat jí lady-á. My si přece taky neříkáme hraničáři-ó, ne?"
„A nejezdíme na koních-á,"
Hraničářův učeň:První roky- Turnaj na Gorlanu
Tak tahle byla trochu další, ale doufám, že se vám líbila 🤗.
Čauky mňauky Efox16 ❤💛
