Hermiona se ráno probudila jako první. V Dracově objetí se cítila tak bezpečně, musela se pousmát nad vzpomínkou, Draca jak ji vtrhl do kanceláře a vyznal jí tam lásku. Byl to nádherný pocit. Ještě dlouhou chvíli ho pozorovala. Jeho rysy nebyly tak tvrdé jako ve škole. Jeho lehké strniště bylo roztomilé. Byla tak zasněná do jejich společné budoucnosti, že si ani nevšimla, že se Draco probudil.
,,To jsem tak zajímavý?" zeptal se s mírně ochraptělým hlasem, ale neotevřel oči. Na to se Hermiona začervenala. Přistihl jí při pozorování, bude si muset dávat větší pozor, pomyslela si
v duchu.,,Dobré ráno." řekla a ignorovala jeho předchozí otázku.
,,Dobré. Jak ses vyspala?" zeptal se jí s úsměvem na rtech, dokonce už otevřel oči, aby se mohl podívat na svojí nebelvírku.
,,Nejlíp za celý svůj život." řekla a už se nakláněla pro ranní polibek. Na její odpověď Draco reagoval jen úsměvem.
Hermiona se zvedla, s tím že půjde udělat snídani. Řekla si, že udělá palačinky. Zrovna když připravovala těsto, tak se jí okolo pasu obmotaly dvě silné paže.
,,Co to bude, lásko?" zeptal se jí a dál jí pusu na tvář.
,,Moje vynikající palačinky." odpověděla a zaklonila hlavu, neboť si Draco usmyslel, že Hermioniň krk k snídani bude lepší.
,,Půjdeš se mnou na rande?" zamumlal jí do krku.
,,Kdy?" odpověděla a dal si užívala jeho přítomnost.
,,Dneska?" znovu zamumlal.
,,Tak jo." odpověděla a nevydržela to, otočila se chtivě ho políbila. On jí poslušně polibky vracel. Vzal ji pod zadkem a vysadil jí na kuchyňskou linku. Jak to dopadlo, to si všichni umíme představit.
Po jejich krátkém ranním dostaveníčku Hermiona dodělala palačinky a Draco ten jich snědl načež prohlásil, že to jsou ty nejlepší palačinky všech dob. Na to se Hermiona jen zasmála. Po snídani se oba dva rozvalili na gauč. Hermiona si četla a hladila Draca ve vlasech, který pochrupkával v jejím klíně. Hermiona se konečně cítila šťastná, měla pocit, že si jsou souzeni. Nedokázala si ani číst, protože se nedokázala soustředit, furt jí mysl utíkala k jejich nádherné budoucnosti. A pomalu se vydala taky do říše snů
Když oba dva usnuli, tak Hermionu probudilo ťukání na okno. Zjistila, že to je dopis od samotného ministerstva kouzel. Opatrně si sundala Dracovu hlavu a přešla k oknu odkud si převzala dopis od sovy. Hermiona otevřela dopis. Zjistila, že to je pozvánka na ministerský ples. Nakrčila nos, když si vzpomněla, že toto bude muset praktikovat taky. Vůbec se jí nechtělo na žádný ples.
,,Kdo píše?" zeptal se Draco, který se probudil.
,,Ministr. Zve mě na ministerský ples, ale vůbec se mi tam nechce. Bohužel tam musím jít, protože tam bude Kingsley oznamovat svého nástupce. Mě." odpověděla zklamaně a když dosedla tak hluboce vydechla.
,,Jestli chceš můžu tam jít s tebou. Kdy to je?" nabídnul jí a dodal: ,,Navíc bych tě docela rád viděl v nějakých pěkných šatech."
,,Šaty!" vykřikla.
,,Co se stalo?" zeptal vyděšeně.
,,Draco já nemám šaty!" složila si hlavu do dlaní.
,,A nemám vůbec nic na sebe na to dnešní rande." byla už zoufalá.
Draco k ní přisedl a hladil jí po vlasech a po zádech.
,,Neboj Mio, jsem Malfoy. Seženeme ti nejhezčí šaty na večer a na ten ples. Ano?" řekl jí a ona se na něho zasněně podívala. Hned potom se mu vrhla kolem krku.
,,Draco ty si nejlepší." řekla Hermiona.
,,Já vím. Miluju tě, Mio."řekl a dal jí pusu na čelo.
,,Já tebe taky." a políbila ho.
,,Tak pojď, půjdeme na ty šaty." řekl jí a už se zvedal.
Hned potom se přemístili na Příčnou ulici, kde začalo dlouhé vybírání šatů, jak na ples tak na jejich večerní rande.
ČTEŠ
Dramione Jedna noc dělá divy
RomantikKaždý děláme chyby. Všichni toho potom litujeme, budou toho litovat i naši dva hlavní hrdinové? Příběh se odehrává pár let po válce. *DOKONČENÉ*