Dramione Jedna noc dělá divy

13. Narozeniny

Zítra má Draco narozeniny a tak se Hermiona rozhodla udělat mu dort. V kuchyni byla opravdový profík, všichni její jídlo hrozně moc vychvalovali.

Když dělala těsto na korpus, tak se okolo jejího pasu obmotaly dvě silné paže.

,,Copak to děláš lásko? " zeptal se dal jí pusu na tvář a strčil prst do těsta, aby ho mohl ochutnat. Když tam chtěl sáhnout po druhé ta to už ho Hermiona plácla přes ruku.

,,Hele, to se nedělá. Mlátit svého přítele." řekl na oko uraženě.

,,No to se musí, když ujídá to, co je na zítra." odpověděla mu.

,,Na zítra? Co je zítra?" zeptal se Draco nechápavě.

,,Ty to opravdu nevíš?" Hermiona nechápala, jak někdo může zapomenout na svoje narozeniny. Když viděla jeho pohled, že opravdu neví tak mu to řekla.

,,Draco, zítra je 5.června. Máš narozeniny." řekla Hermiona

Ano, Draco na své narozeniny zapomněl schválně. Připomínaly mu, co všechno jeho otec udělal a jaká byla jeho rodina. Vždy dostal hromadu dárků, velké honosné oslavy, které ho vubec nebavily. Musel se chovat jako dospělý, proto si nikdy nehrál s dětmi. Jen se procházel a přijímal gratulace.

,,Hm, neslavím je. Nemám je rád. Takže nic slavit nebudeme." řekl Draco a Hermiona zůstala stát jako opařená. Draco tímhle naprosto Hermionu vykolejil.

,,Ale Draco, já už mám rozpracovaný dort, měl být nádherný, dárek pro tebe mám taky
a...a pozvala jsem Harryho s Ginny taky Blaise s Pansy." Hermionu tohle zabolelo u srdce, měla to všechno naplánované a on to takhle zruší.

,,Hm." odpověděl jen na to.

,,No tak já to všechno zruším no... těsto vyleju a dárek... já ach jo Draco proč mi kazíš plány. Já myslela, že by sis konečně mohl užít ty narozeniny, ale ne." to už Hermioně tekly po tvářích slzy se vším dělala zbytečně. Draco vůbec nechápal, proč jí to tak rozrušilo.

Když vylila těsto, tak šla do ložnice. Chtěla tam zůstat a nevylézt, dokonce se i zamkla a dveře zabezpečila tak, aby se tam Draco nedostal.

,,Mio otevři prosím." zaklepal na dveře Draco.

,,Ne." odsekla Hermiona.

,,Prosím." naléhal Draco.

,,Řekla jsem ne, chci být sama." zařvala na něho. Byla na něho opravdu naštvaná.

,,Já se omlouvám, že nemám rád svoje narozeniny, ale ty za to nemůžeš. Můžou za to moje rodiče. To oni mi zhnusili narozeniny. Já vždycky chtěl klasickou oslavu s hodně dárky a kde bych si s kamarády hrál, ale nikdy jsem se tohohle nedočkal. Vždy jsem se musel chovat jako dospělý člověk nemohl jsem si hrát ani s dárky ani s kamarády. Omlouvám se Mio. Já si hrozně moc vážím toho, co jsi udělala a klidně to zítra můžeme pořádně oslavit. Pokud budeš chtít vůbec něco se mnou slavit." dořekl svůj monolog. Nechtěl se hádat.

Chvíli tam stál a když myslel, že to nemá smysl, tak se ozvalo cvaknutí dveří. Okamžitě vešel. Našel Hermionu schoulenou v klubíčku. Přišel k posteli a lehl si za ní. Jednu ruku přes ní přehodil a druhou si strčil pod hlavu.

,,Omlouvám se Mio." zašeptal jí těsně u ucha.

Hermiona se otočila a viděla, že Draco nemá taky daleko k slzám.

,,To je dobrý. Stačilo mi to říct a udělali bychom si den jen samý pro sebe." usmála se něho
a pohladila ho po tváři.

,,Pojď uděláme ten dort, já ti s ním pomůžu a zítra to pořádně oslavíme jo."
usmál se ní.

Společně dělali dort a oba dva se u toho hrozně moc bavili. Oba dva byli celí od mouky
a vypadali jako sněhuláci.

Když skončili bylo něco málo po desáté s usoudili, že je čas jít spát.

Druhý den ráno.

,,Draco vstávej." Hermiona se snažila probudit Draca, ale ten se nechtěl ne s ne probudit. Proto se rozhodla pro jedno velmi dobré řešení.
Vzala z nočního stolku hůlku a namířila jí na Draca.

,,Aquamenti." zašeptala a z hůlky se vynořil proud vody, který hned Draca probudil.

,,Doprčic co to je?!" vykřikl a vyskočil z postele.

Hermiona přešla k Dracovi mávnutím hůlky Draca usušila.

,,Všechno nejlepší k narozeninám, lásko." řekla a políbila ho.

,,Děkuju, ale to probuzení to se mi jako narozeninové moc nezdálo." prohodil mezi polibkem.

,,No jo no, ale když ty si nechtěl vstávat a za chvíli přijdou, tak jsem tě musela nějak probudit.
A můžeš být rád, že jsem tě potom usušila. Jo jinak můj dárek dostaneš až po obědě ano." oznámila mu.

,,Proč až po obědě?" zeptal se

,,No chci, aby u toho byli, takže no prostě už se neptej. Za chvíli jsou tady. Měl by ses jít připravit." řekla a opustila ložnici.

Za chvíli potom přišli jejich hosté. Všichni se skvěle bavili. A nastal čas na předání dárků.

Od Ginny dostal mikinu ve zmijozelské zelené. Od Harryho a Blaise dostal věci na famfrpál. Od Pansy zase jeho oblíbený šampon a sprchový gel. A konečně přišla řada na Hermioniný dárek.

Když to otevřel nechápal to.

,,No tak brácho, tak ukaž co si dostal." řekl Blaise.

,,No já úplně nevím co to je." vyndal to z krabice a všem to hned došlo jenom Dracovi ne. Všichni začali Hermioně gratulovat a čekali, kdy to Dracovi dojde.

,,Tak řekne mi už někdo co ten dárek znamená." dořekl větu a v tom mu to došlo ještě jednou si přečetl název napsaný na bříšku, aby si byl stoprocentně jistý.

,,Hermiono?" otočil se na ní

,,Draco budeme rodina. Budeš táta." dořekla tu větu, které se tak hrozně bála.

,,Já a táta to je nesmysl." vyštěkl na ní a zvedl se a odešel z domu. Hermiona to věděla, ale poslechla Ginny. Hermiona se podívala na Ginny pohledem já ti to říkala. A rozbrečela se.

V místnosti nikdo nemluvil a všichni se vyhýbali pohledu na plačící nebelvírku.
Trapné ticho prolomila ona sama.

,,Já děkuju, že jste přišli teď když mne omluvíte půjdu si lehnout." dořekla a odešla.

Všichni se na sebe podívali a usoudili, že bude lepší odejít. Ginny jako její nejlepší kamarádka ji to šla oznámit, ale když uviděla zhroucenou nešťastnou dívku, rozhodla se zůstat, ale Hermiona jí to nedovolila, chtěla být sama a Ginny to respektovala.

Když slyšela, že se všichni přemístili, tak mohla konečně propuknout v pláč.

,,Neboj zlatíčko spolu to zvládneme." řekla a pohladila si bříško.

Blížila se devátá hodina večer a Draco stále nikde. Usoudila, že už ho asi nikdy neuvidí.

Když bylo deset hodin tak se Draco přemístil domů. Hermiona si četla v obýváku knížku, byla do ní tak zažraná, že ani nepostřehla, že je tolik hodin. Od knížky odtrhla oči až když slyšela prasknutí.

Do dveří vešel Draco s obrovskou květinou.

,,Hermiono já se ti chci omluvit za to, jak jsem se choval. Kdybych se rozhodoval sám, tak bych asi nenašel tu odvahu přijít ti na oči. Určitě se chceš zeptat, kde jsem byl a já ti to řeknu. Byl jsem na Manoru za matkou. Všechno jsem jí pověděl, že si moje přítelkyně a že si úžasná holka, jinou bych si ani nemohl přát. Když jsem jí řekl o tvém dárku byla nadšená, že bude mít vnouče, ale když jsem jí řekl jak zbaběle jsem utekl, řekla mi že jsem debil kolosálních rozměrů a v tom má moje matka naprostou pravdu. Potom jsme si ještě dlouho povídali a dodala mi více odvahy na jednu věc, kterou chci udělat." dořekl svůj monolog.

Hermiona nikdy nečekala, že se tohle stane. Ale stalo se to.