Dramione Jedna noc dělá divy

23. Dohoda

Přemístily se a Hermiona byla zmatená, absolutně nevěděla, kde jsou.  Astorie jí vedla ke starému domu. Hermionino srdce bušilo čím dál víc, když věděla, že v tomto polorozpadlém baráku bydlí její holčička.

,,Maya je tam?" dlouho se rozhodovala jestli se zeptat a nakonec zvítězila možnost, že se zeptá.

,,Ano je tam a vypadá to, že se jí tam líbí." odpověděla Astorie a u Hermiony to vyvolalo vztek na ně.

,,To snad nemyslíte vážně. Unést dítě do takovéhle barabizny. Vždyť to může každou chvíli spadnout. Přemýšleli jste vůbec?! Nebo jste jí jen tupě unesli a ostatní se starejte." začala Hermiona křičet na ní, protože tohle bylo opravdu nezodpovědné.

,,Hele neječ na mě, teď zrovna nejsi v postavení, kdy si můžeš všechny poučovat a ječet na ně. My nejsme Draco, že ty co mu řekneš to udělá. Tady budeš poslouchat ty nás.  Je ti to jasné?" otočila se na ní Astorie a probodávala jí pohledem. Hermioně tohle nebylo vůbec příjemné
a proto se trochu ošila a kývla, že chápe.

,,Fajn to jsme si ujasnily. Teď jdeme. Ron už na nás čeká." řekla vyšla směr rozpadlý dům.

Když vešly do domu, Hermiona okamžitě pocítila hnusnou vůni cigaretového kouře a alkoholu.
A opět byla naštvaná za to, jak se tu chovají. To si neuvědomují, že tu  mají malé čtyřleté dítě. Rozhodla se, že to hned vpálí do Ronaldova ksichtu.

,,No né. Jsi to ty Hermiono. Nečekal bych, že by si opravdu přišla. Máš Malfoye peníze?" zeptal se sladce Ronald. Hermioně se chtělo zvracet, jak nechutný byl. Nic neříkala a vytáhla pytel
s penězi a spustila.

,,Ronalde seš normální? Je tu malé čtyřleté dítě a tady to smrdí po cigaretách a co ještě hůř páchne to tu po alkoholu. Přijde ti správné starat se o unesenou malou holčičku v tomhle rozpadlým baráku a smradu. Radši ani nechci vědět, čím jí krmíte chudinku moji. Uvědomuješ si, že to je malé dítě to potřebuje maximální péči. A vůbec, kde je, kde spí?" začala tam na něho křičet a byla na něho nesmírně naštvaná. Ron jen stál jako solný sloup.

,,No tak mi už řekni, kde je nebo se za sebe neručím." zařvala na něho, že Ron i Astorie sebou cukli. Ron jen stál a nebyl schopný slova a tak odpověděla Astorie.

,,Nahoru po schodech druhý dveře vpravo." řekla potichu, protože z ní měla už celkem strach. Herniona se rozeběhla nahoru po schodech a Ron nebyla stále schopen slova.

,,Tyjo. Ta tě dobře sprdla." zasmála se Astorie a od Rona schytala vražedný pohled.

,,Víš co, raději udělej něco k jídlu mám hlad." řekl Ron a odešel do obývaku, kde si zapálil další cigaretu.

,,Maminko!" vykřikla mála Maya když se ve dveřích objevila její maminka.

,,Mayo, můj bože. Jsi v pořádku? Není ti nic?" ptala se Hermiona a už jí mačkala u sebe v objetí

,,Ne maminko, jsem v pořádku." odpověděla a usmála se na ní. Hermiona jí, ale úsměv neopětovala a zamračila se.

,,Co to máš pod okem Mayo. Kdo tě uhodil?" zeptala se Hermiona a hladila jí modřinu pod okem.

,,To byl strejda Ron. Nelíbilo se mu, že jsem na jeho jídlo řekla, že je blé." zasmála se smutně.

,,Mayo vydrž tady, já budu hned zpátky, jenom si něco vyřídím, ano?" Maya na ní jen kývla a dál si hrála s panenkami. Hermiona rychle odběhla dolů do obyváku, kde seděl Ron a vykuřoval cigaretu.

,,Ronalde Billiusi Weasly, jak se opovažuješ fackovat mé dítě za to, že jí nechutnalo tvé jídlo.  Přijde ti to normální. Jak by se to líbilo tobě, kdybych tě fackovala pokaždé, když ti moje jídlo nechutnalo. No jak by se ti to líbilo. " řvala na něho  a mlátila ho do hrudi

,,Uklidni se a neřvi na mě." řekl a jednou rukou jí chytil obě zápěstí. Hermiona zrychleně dýchala.

,,Okamžitě mě pusť!" zakřičela na něho a trhla s rukama tak silně, že pustil její ruce. Okamžitě mu vrazila facku a vyběhla nahoru do pokoje, kde rychle zabouchla za sebou dveře a zamkla je za sebou.

,,Maminko, kde je tatínek?" zeptala se Maya. Tahle otázka jí velmi zaskočila. Hermiona se na ní smutně usmála a odpověděla jí.

,,Tatínek je doma. Vymýšlí plán, jak nás odtud dostat. Snad se mu povede co nejdříve, jinak budu nucena někoho přizabít." řekla a trochu se pousmála. Maya ta se rozesmála na celé kolo. Hermiona byla šťastná, že zase slyší radostný smích své dcery.

,,Tak tady si byla několik týdnů." řekla Hermiona a porozhlédla se po celé místnosti.

,,Ano, ale už bych chtěla domů za tatínkem." řekla sedla si vedle Hermiony na postel.

,,Neboj brzy budeme všichni tři doma šťastní." usmála se na ní.

,,No a jak se k tobě chovala Astorie? Rona jsem už viděla, jak se choval." řekla a podívala se na ní.

,,No teta Astorie na mě byla moc hodná, když mě strejda udeřil tak mi na to ošetřila a dává mi furt nějaké bonbony. Mám jí celkem ráda, ale už chci domů." řekla a Hermiona se nestačila divit, co se o Astorii dozvěděla.  Když Hermiona chtěla něco říct, tak jí vyrušilo klepání na dveře.

,,Grangerová otevři prosím. Chci ti něco říct. Ronald tady není, tak si pospěš." za dveřmi stála Astorie. Hermiona se zvedla z  postele a odemkla dveře.

,,Co potřebuješ?" zeptala Hermiona a pustila jí dál do ,,svého,, pokoje.

,,Pomůžu vám dostat se odsud, ale asi to bude chvíli trvat, než se to podaří, ale věřím, že když budeme spolupracovat, tak to dokážeme." vychrlila na ní Astorie a Hermionino obočí vylétlo do vlasů.

,,A jak ti můžu věřit, že to myslíš vážně?" zeptala se Hermiona a přimhouřila oči.

,,Věř mi, prosím. Nechci, aby tady byla mála takhle zavřená. Když jí Ronald udeřil, měla jsem na něho vztek, protože o fackování nic neříkal. A můžu ti říct, že hned jak malá usnula, tak jsem ho pořádně za to sjela. Musíš mi věřit, že tě nezradím. " řekla Astorie a Hermiona se rozhodla toho využít.

,,Tak dobře. Budeme spolupracovat. Jak to uděláme?" zeptala se Hermiona a Astorie spustila.

,,Já se spojím s Dracem a Potterem, aby potichu a nenápadně vyšetřovali. Ale musíš mi pomoc je přesvědčit, aby mi věřili. Budeš mi to muset napsat na papír a já jim to předám. Ty mi na oplátku musíš pomáhat tak, že z tohohle pokoje nebudete vůbec vycházet. Zabezpečím tenhle pokoj tak, aby se sem Ron nedostal, ale já ano. budu vám sen nosit jídlo a tak. Tvoje práce je jen ochránit malou." řekla pousmála se na malou.

,,Co za to budeš chtít, určitě za to budeš něco chtít, protože pochybuju, že to děláš jen tak." řekla Hermiona.

,,Od tebe budu chtít jednu věc." řekla Astorie.

,,Jakou?" zeptala se Hermiona a netrpělivě čekala, až  Astorie něco řekne.

,,Až bude Starostolec soudit Ronalda přijde řada i na mě a já nechci do Azkabanu. Pracuju pro něj, protože mě vydírá. Vyspala jsem se ním a on to má nafocený. Říkal mi, že pokud nebudu spolupracovat, tak ty fotky rozešle a já nechci, aby to lidi věděli, stydím se za to.  Lidi mě všude porůznu znají a co by pak o mě říkali. Taky by si nechtěla, aby se po celém světě říkalo, že si se vyspala s Dracem. Takže já tě prosím, přimluv se za mě u Starostolce. To je jediné, co žádám. Nic víc, nic míň." řekla Astorie a utírala si slzy. Hermiona se rozhodla, že jí pomůže. Přeci jenom, starala se tu o její dceru. A za to jí je vděčná.

,,Dobře, přimluvím se za tebe." řekla Hermiona a Astorie jí musela obejmout, což Hermionu dost překvapilo, furt jí děkovala.

Toho večera obě vymýšlely plán, jak je co nejbezpečněji dostat odtud. Když zhruba něco vymyslely, tak se Astorie odebrala do své ložnice. Hermiona ještě vymyslela dopis, který Astorie předá Dracovi a Harrymu. Když měla všechno vymyšlené šla se osprchovat. Naštěstí měli koupelnu svojí vlastní, tak nemusely vylézat z pokoje. Když byla osprchovaná, tak se rozhodla, že je načase jít spát. Maya už spala, a tak si Hermiona jen lehla za ní a po dlouhé době se konečně aspoň trochu vyspala. Dělalo jí starosti, jak se asi musí Draco cítit, když nejdříve ztratí dceru a potom i přítelkyni.