Jednorázovky Modrý kód

Pěna

Na urgentu zazvonil telefon a Mery ho zvedla. Chvíli poslouchala a pak dala souhlasnou odpověď.

„Davide!...Romane!...Maty!" svolala hned doktorské trio. Během chvilky byli všichni tři u ní. Zpoždění netolerovala.

„Mám pro vás pro všechny zajímavý případ."

„Co přesně?"

„Hned uvidíš, Romane." usmála se Mery.

***

A případ byl opravdu zajímavý. Záchranáři tlačili dvojité lehátko, na kterém ležela dvojice pohlcená v montážní pěně.

„Co se vám stalo?" zeptal se David.

„Na stavbě praskla nádrž s izolační pěnou." vysvětlil muž. „Prosím, dostaňte nás z toho."

„Nebojte se, klidně ležte a my vám pomůžeme." snažila se ho uklidnit Mery.

„Jaká jsou zranění?" zeptal se Roman záchranářů.

„Nešlo diagnostikovat, ale pán si stěžuje na bolest v ruce a paní na břicho."

„Jedeme na box." zavelel Maty.

Tenhle případ si nechtěl nechat ujít nikdo.

***

„Co s tím budete dělat?" ptala se sestra Zuzana doktorů.

„Prý je speciální postřik na montážní pěnu."

„Ale Davide, to by trvalo věčnost. Vzal bych na to pilu." odporoval Maty.

„To je moc radikální. Budou tam určitě kůže na kůži."

„Být na jejich místě, chci z toho hlavně rychle pryč."

***

Nakonec se podařilo sehnat pilku, takže Roman piloval, David držel pacienty a Maty se díval na výsledky z laboratoře.

„Romane, pohni, podle výsledků paní někde musí krvácet. Má taky hypotenzi a tachykardii. Sestro, zrychlete infuzi."

„Pojedeme na sál, ať to máme blízko, až je oddělíme."

„Necítím ruku..." zasténal najednou muž.

„Tak jedem!"

Cestou se dohodli, že Roman s Davidem odoperují ženu a Maty si k sobě zavolal doktora Lišku, aby pomohli muži.

***

„Adame, nemáte náhodou odpolední?" ptala se Mery udiveně.

„Prostě jsem nemohl dospat." culil se doktor. Pravda byla taková, že byl na kontrole, kvůli svým psychickým problémům a už se mu nechtělo domů.

„Kvůli mně?" zeptala se Mery.

„Ne, to ne." zavrtěl hlavou.

„To není dobrá odpověď." naoko se zamračila vrchní.

„Aha...cože?"

„Neřešte to." zasmála se Mery.

„Co tady?" obrátil tedy list Adam.

„Všichni jsou na sále. Tohle bude případ roku. Na stavbě praskla nádrž s izolační pěnou a slepilo to dva lidi k sobě."

„Takže nuda." povzdychl si Adam.

„No pozor, nejdřív to nevypadalo vážně, ale pak museli rychle na sál." informovala Mery a sledovala dětsky nadšený výraz v doktorově tváři.

„Tak to tam jdu." prohlásil Adam a už ho nebylo.

***

„Nazdar..." prohodil vespolek Adam, když vešel na sál. Viděl Davida, jak pilou řeže montážní pěnu. Roman a sestry mu pomáhali skalpely. „Prý si nevíš rady."

„Seš tu a jsem okamžitě klidnější." odpověděl David.

„Jdu včas, jak tak koukám."

„Dokonalé načasování." pochválil Adama Roman jemně ironicky.

„Už to je." zvolal náhle David.

Muž a žena se od sebe konečně oddělili. U ženy museli okamžitě začít s resuscitací.

„Půjdu s Matym operovat pána. Zvládnete to tady?" ptal se Adam.

„Běž, zavoláme, kdyby něco."

Žena po chvíli naskočila a mohli začít operovat. Když ženu odvezli na jip, dohodli se, že půjdou zkontrolovat Adama a Matyho.

„No dokonalé načasování, Romane." vracel rýpnutí Adam. „Tu největší piplačku necháte na nás a přijdete hned potom."

„Tohle je kontrola!" varoval Roman a David ho podpořil.

„Ber to jako další atestační operaci."

„No tak to ti pěkně děkuju. Nejdřív mě dusí tvůj otec, a teď ty."

„Zvykej si."

„Už končíme." zasáhl jim do rozhovoru Maty.

***

„Docela zábavný případ ne?"

„David! Pěkně jsme si mákli." okřikl kolegu Roman. „Doufám, že už máme divné případy dneska vybrané."

„Mám hlad, jdu něco sníst." oznámil Adam jen tak do prostoru. „Dáme večer pivo?"

„V devět v Nonstopu." navrhl David. Ostatní kývli.

***

„Pane Bože, co tohle je?" vykřikla Mery u svého stolu.

„Stačí, Davide." ozvalo se za ní.

Mery vyprskla a dala mu pusu.

„Přátelé, to vaše tokání je poněkud rušivé." rýpl si Adam od počítače.

„Tak koukej jinam." doporučil mu David.

To už se smáli všichni tři.

***

Večer se doktoři sešli v Nonstopu, aby zapili ten bizarní případ. Jak už byli u pátého piva, podařilo se Adamovi zbytek svého půllitru rozlít. A to nejen na stůl, ale i na svůj a Romanův rukáv.

„Opatrně, Adam. Ať nás David nemusí oddělovat pilou."

„Sorry, ti to vyperu."

„Já chci zase pilovat."

„Tak to objednej další, ať mám co rozlévat." požádal Adam.

„Ještě, že nemáme zítra službu. To bude kocovina." povzdychl Roman. David a Adam s ním souhlasili.