Jednorázovky Modrý kód

Životní krok

„Romane, prosím tě, máš čas?" volala Mery na Romana, který se právě vracel u operačního sálu.

„Co se děje?"

„Vzal by sis další příjem?"

„Mery, jsou dvě odpoledne a já jsem neobědval. To nikdo jiný nemá čas?" protestoval Roman trochu. Vrchní sestra ale zavrtěla hlavou.

„Dneska vozí jeden příjem za druhým. Nikdo jiný než ty tu není."

„A co vezou?" ptal se Roman už smířený s osudem.

„Nějaký úraz na pracovišti. Víc nevím." odpověděla Mery a to už vjížděli dovnitř záchranáři s nosítky. Mery a Roman jim vyšli naproti.

„Paní Kulichová, 34 let. Úraz na pracovišti." informoval záchranář Honza. „Uklouzla na mokré podlaze a bouchla se do hlavy. Teče jí krev z nosu, v bezvědomí nebyla a hodnoty jsou stabilní."

„Tak se na paní podíváme."

„Můžete na box dvě." oznámila Mery a všichni se rozešli udaným směrem.

***

„Kam jste se uhodila?" ptal se Roman, když pacientce svítil do očí.

„Tady." ukázala mu, co chtěl vidět.

„Máte tam teda pořádnou bouli. Ale na šití to není." konstatoval Roman. „Jak je vám?"

„Jsem slabá, bolí mě celá hlava a je mi na zvracení."

„To vypadá na otřes mozku, ale abychom měli jistotu, uděláme raději ct hlavy."

Roman pokynul sestře a ta hned volala.

***

„Už máte ty výsledky?" zeptala se pacientka hned, jak Roman vešel na box. Kývl hlavou a pustil tablet.

„Nebojte se, není to nic dramatického. Ct ukázalo středně těžký otřes mozku."

„A je to nutné, pane doktore?"

„Paní Kulichová, je to nutné, protože vás musíme monitorovat. U takových úrazů hlavy může nastat pozdější nástup komplikací. Doma byste mohla upadnout do bezvědomí, a kdyby měl kdo zavolat záchranku, stejně byste skončila tady."

„Tak jestli je to fakt potřeba, já si to teda zařídím a zůstanu tady."

„Je to pro vaše dobro." kývl Roman. Už se ani nerozčiloval. Byl zvyklý na to, že pacienti chtěli odcházet domů hned, jak se jim ulevilo.

„Dám vás převézt na pacientský pokoj a přijdu váš ještě zkontrolovat." oznámil Roman, položil tablet a chtěl odejít. Najednou si ale všiml, že se pacientka škrábe na ruce. Už ji měla rozškrábanou do krve.

„Proč se tak škrábete?"

„Už asi týden mě to děsně svědí. Mazala jsem to, ale nic nezabírá. Nejhorší je to v noci." stěžovala si pacientka.

„Sestřičko, ten převoz ještě počká. Zavoláme k paní dermatologa. Když už je tady." rozhodl Roman.

***

„No jo, je to tam. Pod kůží jsou naprosto typické cestičky." kývl dermatolog, po prohlídce ruky paní Kulichové. „Měl jste pravdu, je to svrab." otočil se na Romana. „Předepíšu paní sirnou mast."

„Dobře, uděláme to na pokoji." souhlasil Roman a otevřel dveře boxu, aby mohli sanitáři vyjet s lůžkem. Dovnitř ale vstoupil muž, který se představil jako manžel paní Kulichové.

„Tak a já už vím, ty za to můžeš!" vyjela na něj pacientka. „Já se ti na to příště vykašlu. Než taková oslava výročí, to radši žádná."

„Co tím chceš říct? Prý jsi upadla v práci."

„Taky tomu moc nerozumím." Přiznal Roman.

„Tady můj manžel totiž považuje za strašnou romantiku strávit pětileté výročí svatby ve smradlavé chatě, bez vody a elektřiny. Zato se smradlavýma spacákama."

„Už jsem se omlouval snad stokrát. Tak proč to vytahuješ? Holt si romantiku představujeme každý jinak." hájil se manžel.

„Chytla jsem tam z toho svrab!"

„Jak jako svrab...Ona se manželka bouchla do hlavy nějak moc?" zeptal se muž nechápavě Romana. Ten dal raději pokyn k přesunu pacientky, protože vypadala, že se zhroutí nebo manžela fyzicky napadne.

***

„Cos to měl na boxu za fúrii?" zeptal se Romana večer Adam, když se potkali u recepce.

„Pán chtěl být romantický a tak jim na výročí zajistil spaní v chatě bez vody a elektřiny. Spali v nějakých mnohokrát používaných, nevábně vonících spacácích a paní chytla svrab." vysvětlil Roman.

„No tak to bych byla fakt dojatá." odfrkal si Saša Růžičková, která seděla u počítače a psala zprávu.

„Kolegyně, vy nerada romantiku v přírodě?" culil se Adam. „Ticho, klid, oheň plápolající v krbu, kožešiny, dobré jídlo, dobré pití a k tomu váš milovaný. To přece musí být idylka. Vy byste si nedala říct?"

„A pak z té idylky chytnou svrab a furt se drbat? To fakt nedala." odsekla Saša, vstala a odešla.

„Představy naší kolegyně o romantice se mi zdají poněkud podivné." konstatoval Adam. Roman, Maty i Prokop souhlasně kývli hlavou.

„Musím se v tomhle případě paní doktorky zastat. My ženy prostě do smradlavých spacáků nevlezeme. S tím nic nenaděláte." ozvala se Mery. „Zato vy hrdinové se raději budete škrábat." dodala s úsměvem.

Doktoři se po sobě podívali. Všichni čtyři se škrábali na rukou.