Jednorázovky Modrý kód

Hrdina v sukních

„Marie, prosím dejte mi vědět, až přijde strážmistr Hřib." poprosil Adam vrchní sestru. Bylo právě půl šesté ráno a Adamovi za dvě hodiny končila noční služba. Mery došla do práce „trochu" dřív, aby si vyřídila papíry. Adam byl jediný, kdo tyhle její aktivity nekomentoval. Všichni ostatní měli poznámek spoustu. Ale nebylo to nic platné. Než stačila reagovat, přijel příjem.

***

„Pěkně jste se na tom sále zdržel." informovala Mery Adama, když jí předával operační protokol.

„Holt operace krční páteře není žádná banalita na půl hodiny." pokrčil rameny Adam. „Děje se něco?"

„Čekám tu na tebe už půl hodiny. To se děje." ozvalo se mu za zády.

„Ale...Hřib se nám tu rozhodl vyrůst." uculil se Adam a podal ruku strážmistrovi. Ten byl na urgentu kvůli vyšetřování tak často, že si tykat s veškerým personálem.

„To si piš. Smaženice bude a pořádná, ale teď vážně...kdy můžu jít hrdinu vyslechnout?"

„Hele půjdu ho zkontrolovat a řeknu ti."

Strážmistr kývl a Adam odešel směrem k jipu.

„Něco mi uniklo?" zeptala se Mery.

„Až budu mít kompletní informace, řeknu ti to." odpověděl Hřib a mířil za Adamem.

***

Po výslechu se u recepce potkali Adam, Hřib, Mery a nová doktorka Veronika. Strážmistr potřeboval od Adama lékařskou zprávu.

„Tak tady to máš i s podpisem."

„Díky."

„Vysvětlíte mi už vy dva, co se stalo?" zamračila se, Mery.

„Ve čtyři přivezli kluci pana Svrčka a musel jsem ho vzít na sál, protože měl protrženou plíci zlomeným žebrem. A protože se jednalo o napadení, volal jsem tady pomáhat a chránit."

„Ten pacient je někdo, koho bych měla znát?" zeptala se Veronika. Ostatní se zasmáli.

„Víte, paní doktorko, to je takový místní...zvláštní občan..."

„Zvláštní?" divila se Veronika stále víc.

„Prodavač v místním sex shopu. Jeho zvláštností je, že se občas nad ránem převlékne do ženských šatů. Většinou halenka, mini sukně, punčochy a boty na podpatku a jde se projít." objasnil Veronice záhadu Hřib.

„A mimochodem, má na to nohy." doplnil ještě Adam.

„Ale nebojte, není nebezpečný. Jen se prochází, a když už vás osloví, tak jedině proto, abyste mu zkontrolovala, jestli nemá děravé punčochy. Projde se, dojde domů a pak zase nějakou dobu funguje normálně. Ani ho nevyšetřujeme." dodal ještě strážmistr.

„A co se teda v noci stalo?" chtěla vědět Mery.

„Jak asi víte, potlouká se po Rubavě chlap a přepadává ženy, co chodí samotné. Jenže jsme ho nemohli vypátrat. A dneska byl pan Svrček zase na procházce a pachatel si vybral na přepadení jeho. Pachatel byl naprosto konsternovaný z toho, že našel v sukni to, co tam vůbec nečekal. No a pak Svrček se mezitím sebral ze země, kam ho pachatel povalil, přišil mu pár ran kabelkou a dovlekl ho k nám na služebnu."

„Jenže jim tam zkolaboval, tak volali raději rychlou. Byl to celkem fofr. Ta plíce nebyla žádná sranda."

„S klukama jsme se dohodli, že za pomoc panu Svrčkovi koupíme nové punčochy, protože si ty svoje totálně roztrhal." oznámil Hřib a Adam uznale pokýval hlavou, načež sáhl do kapsy a přispěl do sbírky dvacetikorunou.