"Takhle obdarované dítě jsem ještě necítil, bratře. Nešálí mě smysly?" Pronesla vysoká postava v modrém plášti, s uzlíčkem přikrývek v náruči, stojíce před hořícím domem v chudinské čtvrti. "Také to cítím, bratře" řekla druhá postava, také v modrém plášti. Vypadala že je spíš širší, než delší. "Chudák malá, co s ní teď bude?" zeptal se dlouhán. "Vezmeme ji do kláštera. Tam jí může zatím vychovávat kuchařka. A později jí můžu pomoct ovládnout její moc, která, jestli se nemýlím, bude značná." "To se Principům líbit nebude." "Vždyť já jsem už také princip, Sollisi" "No jo," uchechtl se ten vysoký, Sollis." Ještě jsem si na to nezvykl. A jak ji vlastně pojmenuješ principe?" "Felix. Četl jsem to jméno v knize o-" "To že jsi princip ještě neznamená že budu poslouchat všechno co breptáš, příteli. Ale se jménem Felix souhlasím. Hodí se k ní. Je jako takové malé koťátko." Rozplýval se ten vysoký. "Co to slyším? Že by se jeden z nejlepších bojovníků království, slavný bratr Sollis, hrdina pohraničních válek, rozplýval nad nemluvnětem?" zamumlal si pod vousy Grélin tak, aby to Sollis slyšel. Ten ho jen probodl vražedným pohledem a věnoval se nadále uzlíčku ve své náruči."Takže Felix, teď pojedeme do kláštera, ano?" Pošeptal jemně děvčátku do ouška Sollis, než opatrně nasedl na koně a rozjel se k městské bráně, následován tlouštíkem s potutelným úsměvem.
O sedm let později
"Haló, Felix, slez s toho stromu, ještě si něco uděláš." "Ale mě se nechce" odseklo děvčátko v koruně mohutného dubu vzdorně. "Za chvilku je večeře, měla by sis umýt ruce." Pokračovala vlídně kuchařka. "Jenže já nechci" odmlouvala dívenka nadále." Tak nedostaneš koláč" řekla jakoby Re nic. To Felix polekalo natolik, že z větve, nacházející se dvě mužské výšky nad zemí, spadla. Než se zmohla polekaná kuchařka na jediné slovo nebo čin, Felix dopadla do podřepu na všechny čtyři, úplně jako kočka."Ale Istro " zakňourala a udělala štěněčí oči (nebo kotěcí?) "Vždyť já už jdu"
"Dobře, ale příště mě už takhle neděs!" Zatvářila se na oko vážně kuchařka Istra. Pak jí však pohled zjihl a pohladila Felix po záplavě Kaštanově hnědých lokýnek.
O další dva roky později
"To je opravdu zajímavé" pronesl v zamyšlení Grélin, sedící na balkoně společně se Sollisem. "Co máš na mysli?" "Podívej se na nádvoří." "Co je tam tak zajímavého? První ročník cvičí základní postoje, a jak tak koukám, moc jim to nejde" odvětil znuděně Sollis. "Koukni se pozorněji"usmál se tlouštík. "Vždyť to je felix" pidivyl se najednou Sollis. A opravdu, v podloubí, skrytá ve stínu, aby ji nikdo neviděl, stála Felix a cvičila si to samé, co chlapci na nádvoří. Avšak s mnohem větší elegancí a lehkostí než nemotorní kluci. "To je rozená bojovnice. Má to v krvi."
O další tři roky později
"Bratře Gréline, kam to jdeme?" "to se hned dozvíš Felix" odpověděl s mírným úsměvem Grélin" Po pár minutách se zastavili před bitelnými dubovými dveřmi a Grélin zaklepal."Dále" ozval se vlídný hlas zpoza dveří. Grélin vstoupil, popostrkujíce dívenku před sebou. Místnost byla plná polic s knihami a svitky pergamenu. U okna stál stůl a za ním seděl asi padesátiletý, ale přesto svalnytý muž, s mylím úsměvem. "Ty jsi Felix, že?" Podíval se na dívku."Ano, principe" pípla skoro neslišně. "Ale no tak, Felix, snad se mě nebojíš?" Zeptal se princip šestého řádu víry, bratr Vidgaln."Ne nebojím se, já se ničeho nebojím, principe."pronesla již silnějším hlasem Felix."Ty by jsi se prý ráda stala bojovnicí. Je to tak? Chtěla by jsi být první sestrou šestého řádu?" Šel přímo k věci princip. Děvčátko nadšeně přikyvovalo. "Ano, ano to bych moc ráda, principe" vypískla. "Vydíte principe? Já vám říkal že to neodmítne." Pronesl a úsměvem va tváři Grélin. "A jak ti to jde s mečem?" Zeptal se princip"Grélin říkal že jsi si už něco nacvičovala. Nechtěla bys nám to předvést?" Při pronášení této otázky vytáhl zpod stolu krátký, cvičný, dřevěný meč. Chvíli se na něj dívala, pak meč od něj převzala a nesměle napodobila pohyby, co vyděla při výcviku ostatních chlapců. Princip a ni zůstal oněmněle koukat, načež ji poprosil, aby to zopakovala. Vyhověla mu, nyní s již s větší jistotou. "Neříkal jsem vám to? Ta holka to má v krvi. Může nastoupit hned, zrovna začíná nový školní rok. Bydlet může zatím s chlapci. V jejich věku by to zatím neměl být žádný problém." Princip se zkoumavě zahleděl na dívku. "Vážně se chceš stát členkou šestého řádu?" "Ano chci, principe." "Pak tě tedy výtám do našich řad, sestro"
ČTEŠ
Krev není voda
Random"Žena, ale především sestra šestého řádu. To si musíš zapamatovat, maličká." Zvládne Felix, která odmalička vyrůstala v klášteře, krutý výcvik v šestém řádu? A co se stalo s jejími rodiči? Příběh je inspirovaný knihami Píseň krve a další od Anthony...
