Mozkomorův polibek

Pátý polibek

A pak šlo všechno až příliš rychle. Když zpětně vzpomínali, co přesně a jak se vlastně stalo, nikdy se nedokázali přesně shodnout, jen v maličkostech.

Jak se Draco Malfoy vyhrabal rychle s Hermioninou pomocí na nohy, když Lenka vystoupila ze stínů.

Jak se plavovlasý chlapec ohnal po šílené dívce, která svírala jeho hůlku.

Jak se po něm Hermiona natáhla, aby mu zabránila v tom udělat kolosální hloupost.

Jak Charlie pustil Fleur, aby čarodějce, jíž v žilách kolovala mudlovská krev, pomohl.

Jak se Fleur vytrhla Nevillovi a ohnala se po Billově tváři.

Jak nehty za sebou zanechaly stopy přes jizvy po Šedohřbetových drápech.

Jak Lenka vykřikla kletbu, která se nepromíjí.

Jak rudý paprsek vrazil do Dracových prsou ve stejnou chvíli, kdy do něj Hermiona vrazila.

Jak se oba s křikem v mučivé agónii zhroutili zasažení kletbou k zemi.

Jak Neville skočil před Lenku, aby jí zabránil.

Jak Fleur udeřila Billa a vykroutila se mu, aby se mu vrhla po krku.

Jak Lenka odmrštila kouzlem Nevilla stranou, až zády narazil na zeď a bezvládně se zhroutil k zemi.

Jak se šílený smích rozezněl chodbou.

Jak do Lenky vrazil černý dým.

Jak Narcissa Malfoyová vyrazila Lence hůlku z ruky.

Jak se Draco s Hermionou rozběhli do chodby.

„Dostaň je pryč!"

Jak Bellatrix strhla Billa stranou právě včas, vysvobodila jej z Fleuřina dusivého stisku.

Jak chodbou proletěla vlna zoufalství.

Jak se černý plášť zhmotnil uprostřed všech.

Jeden. Druhý. Třetí.

Čtvrtý.

Prudké nádechy mozkomorů. Šťastné vzpomínky odlétající už navždy pryč.

Křik, zoufalý jekot, řev, když se nad těly černě oděné stíny sklonily.

Draco Malfoy se sehnul k zemi, zvedl svou hůlku a popadl Hermionu za zápěstí. Šlo o vteřiny, možná o pouhé zlomky. Mozkomorové byli nelítostní. Nešlo už o to, kdo koho zachrání, kdo komu pomůže se zachránit. Poslední, co zbývalo, co dělilo od smrti, byl útěk.

Hermiona se natáhla po ruce Charlieho, který svíral Billa, aby se nerozběhl k Fleur, bolest v jeho tváři odhalovala, jak mu trhá srdce sledovat, jak jeho lásku připravují o duši.

Poslední čarodějové se rozklopýtali do temnoty chodby, každý jejich krok pronásledoval mnohohlasý řev těch, pro než si osud připravil konec horší než smrt. Hromadné rozdávání polibků mozkomorů. Nemilosrdně pronásledující šílenství.

Běželi, dokud jim dech stačil, pryč od masové popravy, a i když už kyslík došel, klopýtali temnotou dál, plivali krev, museli pryč, pryč od toho všeho. Nebo přijdou o rozum sami.

Nebo bude vše zbytečné. A svět propadne temnotě.

Lenka. Fleur. Neville. Narcissa. Bellatix. Ale i profesorka McGonagallová, profesor Křiklan, Parvati. Harry Potter, a všichni ti, kteří padli ve válce. Nemohli dopustit, aby padli zbytečně.

Zemřeli, aby oni mohli žít. A žádná smrt by neměla být zbytečná. Svět možná padl do temnoty. V jejich rukou však zůstala možnost to zvrátit.