Evil made good

Obraceč času a první setkání s Tomem Raddlem

PRÁSK! Ozvalo se na astronomické věži, když se Harry a Brumbál přemístili zpět do Bradavic.

Hermiona už tam na ně čekala. Dostala dopis od Brumbála, že se tam má dostavit. Nevěděla sice proč, ale nebyl pochyb o tom, že jde o něco důležitého. Brumbál jí totiž napsal, že to zachrání desítky, nebo možná i stovky životů.

Postoupila o pár kroků blíž a uvědomovala si, že Brumbála nikdy neviděla zřízenějšího a unavenějšího.

,,Pane profesore, stalo se něco?"

,,To nic není slečno Grangerová a navíc to není důležité, teď vám ale zadám úkol, který bude velmi důležitý a zároveň nebezpečný.

,,A co vlastně budeme dělat, pane profesore?" zeptal se tentokrát Harry.

,,Tohle určitě poznáváte" řekl a ukázal na stůl, kde ležel přívěsek. Byl celý pozlacený a uprostřed měl malé přesýpací hodiny, kterými se dalo otáčet. Poznali to hned, jak se na to podívali. Byl to obraceč času. Přesně ten, který potřebovali ve třetím ročníku na to, aby zachránili Siriuse a Klofana.

,,To je obraceč času, máme se snad znovu vrátit do minulosti a něco změnit?"

,,Přesně tak" přitakal Brumbál.

,,Přál bych si, abyste změnili Voldemorta. Tento obraceč času je speciálně upravený a vrátí vás do doby, když Tom Raddle poprvé přijel do Bradavic. Omládí vás to na 11 let, ale schopnosti budete mít stejné. Musíte Tomovi vysvětlit, že pomstít se dá jinak než zabitím a musíte mu dokázat, že na krvi nezáleží. A hlavně, když se budete chtít vrátit zpátky, vyslovte toto zaklínadlo." podal jim papír, na kterém bylo napsáno velmi dlouhé zaklínadlo. Hermiona si to strčila do kapsy.

Těšili se a zároveň se báli. Bude snad tak lehko přesvědčitelný? Ne. Na tohle znali otázku oba.

Hermioně bylo akorád líto, že s nimi nemůže jet i Ron. Ten ale nemohl, byl na ošetřovně z velmi vážným zraněním.

Ještě si vzali vozíky s věcmi a byli připraveni.

Podívali se na Brumbála a pohledem se ho zeptali, jestli mají jít teď, nebo až za chvíli.

,,Tak nashledanou", odpověděl jim na neřeknutou otázku Brumbál. ,,Nebo tady radši chcete zůstat?" podíval se po nich.

,,Ne, nashledanou" odpověděla Hermiona z Harrym zároveň. Naposledy se porozhlédli po ředitelně, dali si kolem krku obraceč času a zatočili s ním.

Ocitli se na známém nádraží a vzdalovali se do minulosti. Zanedlouho uviděli sebe, jak poprvé jedou do školy. Nad tou vzpomínkou se Hermiona pousmála. Za dalších dvacet minut viděli Jamese, Siriuse,  Snapa, Lili a další.

Po asi hodině se svět přestal vzdalovat z přítomnosti a vše ustalo. Nádraží vypadalo úplně stejně, vůbec by je nenapadlo, že jsou asi 50 let před přítomností. Ale něco se změnilo- lidé.
Byla úplně jiná móda.

Když prošli přepážkou a ocitli se na nástupišti devět a tři čtvrtě, podívali se kolem sebe. Všichni prvňáci kromě nich se loučili z rodiči. Starší studenti spíš hledali své kamarády. Ty tady bohužel Harry ani Hermiona neměli, ale určitě si je plánovali najít. Nejlépe ze zmijozelu. Teprve až teď si Hermiona uvědomila, že pokud budou chtít uspět, budou muset být zařazeni ve zmijozelu. Doufali, že se jim to podaří.

Když nastoupili do vlaku, dělali jakože si nemají kam sednout, ale tajně hledali Toma Raddla. Zajímalo je, jaký k nim bude.

Našli ho o dva vagóny dál, nedal se přehlédnout. I Hermiona ho poznala a to ho nikdy neviděla. Byl to štíhlý hnědovlasý chlapec s hnědýma očima.  Působil velmi tajemně, přesto byl velmi pohledný. Hermiona se potichu zeptala Harryho , jestli je to on a on jí znepokojeně přikývl.

,,Ahoj, můžeme si k tobě přisednout?" Zeptal se Harry Toma. Tom se na ně podíval jako na domácí úkol z fyziky.

,,Jo, můžete" řekl jim lhostejně, ,,Jsem Tom Raddle" To samozřejmě oba věděli, ale říct mu to nemohli.

,,Já Harry Flotter, řekl Harry, protože si uvědomil, že se nemůže jmenovat Potter, protože tady možná je jeho děda. Hermiona své pravé jméno říct mohla.

,,A já Hermiona Grangerová" oznámila Tomovi.

,,Do jaké koleje byste chtěli jít?" zeptal se Tom nečekaně a mírně se pousmál. Sám chtěl jít do Zmijozelu.

,,Já bych chtěl jít do Zmijozelu, nebo Havraspáru" zalhal Harry. Podíval se na Toma, který mu řekl, že by také chtěl jít do Zmijozelu. Nedivil se.

,,Já bych také chtěla jít do Zmijozelu, ale Havraspár by mi také nevadil"

,,Umíte už nějaká kouzla?" Zeptal se jich vítězně. ,,Já ano"

,,A jaké?"zajímalo Hermionu, která byla celá nervózní, jako by se bála, že na ni použije Crucio.

,,Vingardium Leviósa" vyslovil nahlas a Harryho brýle se vznášely nad hlavami všech.

,,To já taky umím, ale chceš vidět něco lepšího?" Tom přikývl a Harry se na ni vystrašeně podíval, snad se nebude moc předvádět, jinak je odhalí.

,,Diminuendo!" vykřikla Hermiona a dívala se, jak se zmenšuje její kufr.

,,Jsi dobrá" ohodnotil ji Tom a pousmál se.

Potom se bavili o domově, který Tom ani Harry neměli.

Harry sice vědèl, že za to, že nemá rodiče může Tom, ale bylo mu Toma tak trochu i líto i když nebyl zrovna ochotný to přiznat.

Bydlet v sirotčinci bylo pro něj skoro stejně kruté, jak pro něj bydlet u Dursleyových, proto si celkem rozuměli.

,,Jestli byl někdo z mé rodiny kouzelník, byl to otec" prohlásil rozhodně Tom. Oba dva věděli, že je to přesně naopak, místo toho mu řekli jen ,,Proč myslíš?" a dál to nechali být.

,,Protože moje matka zemřela při porodu" zabručel Tom.

,,I kouzelníci mohou zemřít při porodu" namítla Hermiona.

,,I tak. Ale štve mě, že za celou tu dobu, co jsem byl v tom zatuchlém sirotčinci se za mnou nešel ani podívat"

Bylo jim ho trochu líto, i když to byl on.

Hermiona si uvědomila, že by se z něj možná nestala zrůda, kdyby měl rodinu, nebo aspoň kamarády. Ale on neměl ani jedno z toho. Vůbec jí nepřipomínal Voldemorta v přítomnosti. Vysvětloval jim, že ho v sirotčinci považovali za blázna a že ho tam nikdo neměl rád. Kradl tam různé věci, protože ho zamykali v pokoji a on tam neměl co dělat. Až příliš se jeho dětství podobalo tomu Harryho, až na to, že jeho otec byl mudla, který zlomil srdce jeho matce a kvůli tomu se asi rozhodl nenávidět mudly a pomstít se svému otci, tím, že ho zabije. To mu museli zabránit.