Evil made good

Velké zjištění

Všude byly rozházené knížky a rozlámaný nábytek. V životě neviděli takovou spoušť. Knihovnice nebyla v dohledu.

,,Co se to tady stalo?" Vykřikla Hermiona. Všichni jen vyděšeně zírali na tu spoušť a přemýšleli, co, nebo kdo to mohl udělat. Nikdo odpověď neznal.

,,Půjdem se podívat dál, jestli nenajdeme pachatele, nebo někoho, kdo ví, co se tady stalo" řekla Aileen. všichni souhlasili a bez mluvení pokračovali dál. Když v tom uviděli na podlaze dvě bezvládná těla.

Obě to byly ženy, v jedné z nich Hermiona poznala knihovnici a druhou neznala. Měla uměle nakroucené uhlově černé vlasy, které jí splývaly do půlky pasu a bledý vystrašený obličej s velkým nosem a hnědýma očima, na kterém byly nasazeny hnědé malé brýle.  Nejspíš to byla profesorka s nějakého předmětu, který neměli.

,,Pane bože!" Tom poprvé promluvil a dalo se říct, že zněl, i když by to do něj nikdo neřekl, vyděšeně. ,,Jdeme zavolat pro pomoc, Hermiono, Harry, vy tady počkejte!" odešli pryč. V tom se ta neznámá paní probudila a vstala. Otevřela pusu, jakoby něco chtěla říct, ale když promluvila, vůbec nezněla jako člověk, spíš jako nějaký robot.

,,Ta, která se vydala do jiného času, má jako jediná moc, vyvrátit celou budoucnost. Dokáže zastavit budoucího pána zla. Na cestě za úspěchem bude muset prokázat mnoho odvahy." až domluvila, vrátila se spět do spánku, jakoby vůbec nevstávala.

Hermiona se otočila a podívala se do očí stejně ohromenému Harrymu. Znamenalo to snad to, co si myslela? Že někdo cestuje v čase stejně jako oni a možná i ze stejného důvodu? A nebo snad mluvila o ní? Kdyby ano...

,,Myslíš, že cestuje časem ještě někdo jiný než my?" zeptal se Harry, který se pořád díval na tu ženu.

,,Asi ano" řekla zamyšleně Hermiona a dívala se ke dveřím ,,Nemyslíš, že tím myslela mě?"

,,To nevím, možná ano. To se dozvíme. Doufám ale, že to byla pravda.." z úvah ho vytáhli lidé, co právě vešli do místnosti. Mladší Brumbál a Aileen. Vypadali udýchaně, to bylo asi tím, jak běželi.

,,Vy dva" ukázal Brumbál na Harryho a Hermionu ,,půjdete zítra ke mně do kabinetu. Teď jděte prosím pryč z této místnosti, zatím to tady poklidím" řekl Brumbál svým typickým klidným hlasem.

Když vyšli, Harry se zeptal Ailleen ; ,,Kde je Tom?"

,,Na ošetřovně" odpověděla Ailleen ,,Udělalo se mu blbě a potom omdlel. Možná má i otřes mozku, spadnul hodně tvrddě. Navštívit ho ale můžeme až zítra." Řekla naštvaně.

Příští den ho přišli navštívit, ležel na posteli úplně vzadu a kolem hlavy měl obvazy. 

,,Ahoj" řekl a přitom ležel.
,,Ahoj, tak jak se cítíš?" zeptala se Hermiona opatrně. 
,,Fajn" odpověděl, ale fajn určitě nevypadal, vypadal, jako že něco tají.
,,Co se ti stalo? Jak to že jsi omdlel?"
,,Já ani nevím" podíval se do země. Lhát mu moc nešlo, což bylo divný, protože ve vzpomínkách od Brumbála lhal dobře a přesvědčivě. Hermiona si řekla, že za ním zajde za hodinu sama a zkusí si s ním promluvit. Musela totiž zjistit, proč omdlel. Jen tak zničeho nic... to by se nestalo, nebo jo?
,,Kdy tě pustí?" zeptala se zvědavě Aileen.
,,Nevím, asi za dva dny" odpověděl. Bylo na něm vidět že je unavený.

Bylo půl páté, tedy čas, kdy  se rozhodla navštívit Toma. Když  přišla na ošetřovnu, spal. Nechtěla ho budit, tak chvíli počkala, až se vzbudí. Po půl hodině to vzdala. Ne, že by mu to neslušelo, když spal, ale musela ho vzbudit. Jinak ji budou všichni hledat a ještě k tomu nestihne, co plánovala.

,,Tome?" zašeptala a jemně jím zatřásla. Otevřel oči, vypadalo to jako by vůbec nespal.
,,No?" zvedl se.
,,Můžeš mi prosím říct, proč jsi omdlel? Odmlčel se, nechtěla na něj tlačit, jen jsem mu chtěla pomoct.

,,Slib, že to nikomu neřekneš" řekl a nejistě se na ni podíval. Byl ještě bledší než obvykle.
,,Slibuji" slíbila jsem s úsměvem. Ten mi ale neopětoval.
,,Ale jestli mi to říkat nechceš, nemusíš" řekla rychle, protože nechtěla, aby si myslel, že ho do toho nutí.
,,No...." odkašlal si, ,,..Už od mala, když se naštvu, slyším ve své hlavě hlasy. Nevím komu patří, ale vždy mi přikazují, ať udělám něco zlého. Nechci to dělat, ale někdy se neovládnu a poslechnu je..." podíval se do země a pokračoval, ,,Vyzívají mě, ať nejsem srab a někomu něco udělám. Včera totiž... byli tam jedni kluci, co nadávali nějakému jinému klukovi.. a mě ho bylo líto a byl jsem naštvaný na ty ostatní. Slyšel jsem ve své hlavě, ať je zabiju, ale neuposlechl jsem to. A asi se mi to chtělo vysmát tím, že jsem omdlel a spadl ze schodů..." domluvil a s bolestí v obličeji se podíval na Hermionu.

,,Jsem nebezpečný Hermiono.. Neměl bych tu zůstat.. Co když je omylem poslechnu?" Hermiona se na něj podívala. Bylo jí ho líto, věděla, že ty hlasy nakonec poslechne, protože se z něj stane Voldemort.