Musela jsem se přestěhovat z Irska do Los Angeles, protože mamka si tam našla přítele. Budu mít nevlastního bráchu, budu ho mít ráda a on mě nebo to bude jinak? Najdu si přátele nebo tady budu sama? Zajímá vás to tak čtěte dál..
|Upozornění: V příbě...
Z pohledu Seleny: Nasedli jsme zpět do auta. Tašku s jídlem jsem si položila na nohy.
"Jsou prostě všude." řekla jsem a stáhla okénko.
"Ještě jsi si nezvykla?" zeptal se.
"Na tohle se nedá zvyknout. To mi věř." řekla jsem a podívala se na něj. Kývl a já jsem na něj dál koukala. Jeho kudrnaté vlasy se hýbaly do rytmu větru a jeho zelené oči byly schované za černé sluneční brýle. Natáhl ruku a zapnul rádio. Otočil se na mě a já se podívala na rádio. Hrála písnička od Ariany Grande Baby I. Austin to zesílil a začal zpívat, ale teď se snažil a já nemohla uvěřit jeho hlasu. "Proč jsi mi neřekl, že umíš zpívat?" zeptala jsem se ohromeně, když písnička dohrála.
"Nepřišla na to řeč." řekl a to mě trošku naštvalo.
"Tohle není pravda. Tolikrát jsme mluvili o tobě." řekla jsem a poposedla si.
"Já vím. Takhle jsem to nemyslel." řekl a podíval se na mě. "Prostě se tím nechlubím, ale zpívám hrozně rád." řekl a roztomile se usmál. Taky jsem se musela usmát, protože vypadal opravdu rozkošně.
"Píšeš si svoje písničky?" zeptala jsem se a zadívala se na cestu před náma. Ulice obklopená palmami a zalitá sluncem. Los Angeles je nádherné město.
"Zkouším to, ale ještě s žádnou nejsem nijak zpokojený." řekl a někam odbočil.
"Já to měla ze začátku stejně, ale pak přijde den a nějaký hit napíšeš během jedné noci." řekla jsem.
"Tak takhle to je?" zeptal se a na chvíli se na mě zase podíval. Kývla jsem na souhlas.
"Kam mě to vlastně vezeš?" zeptala jsem se a rozhlédla se.
"Támhle nahoru." ukázal na Hollywood nápis a ještě víš. "Mám tam jedno tajné místečko." oznámil mi a já se začala těšit, až ho uvidím. Zaparkoval pod tím obrovským kopcem, který musíme vyšlapat. Odpásala jsem se a s jídlem vylezla ven. Podívala jsem se dovnitř do tašky a všimla si i pití.
"Takže nás teď čeká túra." řekla jsem a zatlačila si do brýlí, protože mi sjely z nosu.
"Přesně tak." řekl stojící u kufru. Vytáhl batoh hodil si ho na záda. Zamkl a auto přišel ke mně. "Tak jdeme." chytl mě za ruku a popotáhl. Potom mě pustil a šlo se. ***************** "Nemůžu" udělala jsem si přestávku "dýchat." opřela jsem si ruce o kolena a zhluboka dýchala.
"Já taky ne." řekl Austin a zaklonil se. Zhluboka jsme dýchali a snažili se uklidnit naše bijící srdce.
"Jsem tu už poněkolikáté, ale stejně to pořád stojí za to." řekla jsem a popošla trochu blíž k výhledu na celé město.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Nemůžu nesouhlasit." řekl a opřel si hlavu a tu mou. "Tak pojď, ať nám to nevystydne." řekl a znova mě chytl za ruku. Vyšli jsme ještě maličký kopec a Austin se zastavil. "Jsme tu." řekl a ukázal na plácek čistě zelené trávy zalité sluníčkem.
"Tak to je krásný." řekla jsem a šla ho obejmout. Potom vytáhl z batohu deku a my si na ní následně sedli. Každý jsme si vzali jednu krabičku s jídlem a začali jíst a toho jsme si povídali. "Jak se má tvoje ségra?" zeptala jsem se a zapila sousto limonádou s ledem, který se teď opravdu hodil.
"Teďka si našla přítele, tak je pořád s ním, takže teď momentálně asi dobře." odpověděl na mou otázku.
"Tak to jí moc přeju. Zaslouží si být šťastná." usmála jsem se. Povídali jsme si až do západu slunce a když už začala být zima, tak jsme se pomalu vidali domů. Znova jsme sešli ten obří kopec, ale teď to bylo hezčí a příjemnější, protože vál příjemný vítr a byla dobrá nálada. Austin dělal celou cestu blbosti, takže jsme se pořád jenom smáli. Došli jsme k autu a nasedli do něj. Austin nastartoval a vyjel.
"Zazpíváš mi nějakou tvou písničku?" řekla jsem.
"Až někdy příště. Nemám tu kytaru a bez ní to není ono." řekl a nervózně se usmál.
"Dobře, počkám si." odpověděla jsem. "Víš o tom, že až si někoho najdeš, tak ta holka bude ta nejšťastnější na světě?" zeptala jsem se a prohlížela si ho.
"Proč myslíš?" zeptal se.
"Umíš hrát na kytaru, umíš zpívat, jsi strašně hodnej, vtipnej a pozornej. Máš zelený oči a ty tvoje kudrlinky jsou jako třešnička na dortu." řekla jsem a on zastavil na semaforu. Podíval se na mě a celou si mě prohlédl.
"Tak tohle si o mě myslíš?" zeptal se. Kývla jsem a on mě chytl za ruku. "Jsi úžasná." řekl zase on o mě a otočil se na vozovku, protože byla zelená. **** Auto zastavilo na naší příjezdové cestě a my se na sebe otočili.
"Moc děkuji za dnešek." řekla jsem a usmála se na něj a hleděla do těch jeho zelených očí. "Nechceš u nás přespat?"
"Už dlouho jsme neměli přespávačku, takže no jasně rád." zasmál se a oba jsme vylezli z auta. Vytáhla jsem klíče a vešla do domu s Austinem za zády. Vešli jsme do kuchyně, kde byla mamka a Thomas.
"Ahoj." usmála jsem se na ně.
"Dobrý den." ozvalo se za mnou.
"Ahoj." pozdravili mě. "Ahoj Austine. Jak se máš?" zeptala se mamka s úsměvem.
"Mám se dobře paní Gomez." odpověděl.
"Nevadí, když tu Austin přespí?" zeptala jsem se jich.
"Nevadí." odpověděl Thomas.
"Tak vám děkuji. Mějte se. Pojď. " řekla jsem a vydala se do pokoje.
"Pustíme si něco?" zeptal se Austin a vzal do ruky můj notebook.
"Jasně, něco tam najdi." řekla jsem a šla se převléknout do pyžama.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem se převlékla, tak jsem se vrátila do pokoje a hupsla do postele. Austin pustil nějaký film, já si lehla na jeho hruď a po celém dni usnula.
