Wolfie (His Face Is Dark, But He's White) CZ - Larry Stylinson

4.Díl - Tutoring of French

Dny, měsíce a roky ubíhaly. Vlastně ne, to já jen tak vtipkuju. Popravdě uběhl den od toho incidentu s vlkem. Ráno jsem se se zimou probudil, otevřené okno a prázdné místo vedle mě. Můj přítel prostě zmizel.

Píše se 28. Listopad, pondělí a pouhé dva dny a budeme prožívat poslední měsíc tohoto roku. Jak rychle tento rok uběhl, bylo to jako včera, co jsem slavil své narozeniny, však únor se za včerejší den považovat nedá. Jaká škoda.

Své nohy jsem položil na studenou zem a potichu oddechoval, znovu jsem měl ten děsivý sen, kdy křičím po nějakém člověku, co chce zabít někoho, koho miluji. Neviděl jsem však ani jeden z obličejů, pouze bílé obrysy a poté výstřel. V tu dobu jsem se probudil. Psychologové nám říkají, že sny se skládají ze vzpomínek, které jsme viděli a já nikdy nic podobného neviděl, dokonce ani ve filmu.

Uslyšel jsem tiché otevření dveří a následný hlas. „Harry, musíš se převléct, jdeš do školy,“ usmála se na mě Anne a já jen zakýval. Oblékl jsem si černé rifle, košili a mikinu. Nikdy jsem nenosil nic zvláštního, vždy to bylo něco, co mě skrývá před světem.

Malými kroky jsem se objevil v jídelně, kde seděla má Gemma a Anne, spokojeně jedly a povídaly si.

„Harry? Byl u nás jedem muž, Tomlinson se jmenoval. Žádal tě o doučování svého syna z Francouzštiny. Mohl bys?“ usmála se na mě Anne.

Docela mě zarazilo příjmení, Louis Tomlinson by potřeboval doučovat z Francouzštiny? Však, proč ne. „Jistě, ve škole si s ním promluvím,“

A tak se i stalo, ve třídě jsem se tiše smál Niallovým vtipům dokud nepřišel Louis a nepřisedl si přede mě. „Ahoj,“ promluvil jsem na něj s nejistotou v hlase a čekal na odpověď. Pouze se otočil a kývl.

„Ahoj, co se děje?“

Zaujala mě jeho čepice, nikdy ji nesundává, tedy alespoň myslím, nikdy jsem jej bez ní neviděl. „Ehm, tvůj otec, myslím, on chtěl, abych tě doučoval Francouzštinu. Opravdu to potřebuješ?“

Zakýval a zadíval se do země. „Nejsem v ní moc dobrý, spíš, vůbec mi nejde. Otec se dozvěděl, že jsi opravdu dobrý v jazycích a chtěl, abys mě doučoval. Pomůžeš mi, Harry?“ usmál se na mě.

Zadíval jsem se do jeho modrých očí. Při tom, kdy vyslovil mé jméno, zamrazilo mě. Nikdy jsem si nevšiml, že je tak pěkný a milý. Nejspíš protože jsem s ním nikdy nemluvil.

„Rád ti pomůžu, kdy se ti to hodí?“

„Dnes? Pokud máš čas,“ opět se zadíval na své tenisky. Bylo až roztomilé, jak se styděl.

Stydlivost mi vždy přišla roztomilá.

„Dobře, přijď k nám domů ve tři,“ usmál jsem se na něj a otočil se zpět na Nialla, který na nás koukal s udivením v obličeji.

Niall mě doprovázel domů, stále si divil mému rozhovoru s Louisem.

„Od kdy se s ním bavíš?“

„Jeho otec mě požádal, abych jej doučoval z Francouzštiny,“ zasmál jsem se mu.

„Oh, třeba budete přátelé, nebo něco víc,“ vyplázl na mě jazyk a zasmál se také. „Bože, Harry. Jen si z tebe utahuju,“ šťouchl mě a rozběhl se.

Ale Niall měl pravdu, z Louise jsem cítil štěstí a něco mě k němu táhlo. Možná si to jen namlouvám, ale cítil jsem se v jeho přítomnosti stejně, jako v přítomnosti mého bílého přítele.