Diabolik lovers v našem světě 1. ✔️

Kapitola 9

Tak jsem se vydal k Tsukinami. Ti nás pustili dovnitř a já dal Elišku do jednoho z pokojů pro hosty. Nechal ji tam a šel za nimi, aby se postarali o to, aby nás nenašli.

Z pohledu Elišky:
Když jsem "jakoby" usnula, tak se mi zdál sen.

SEN
Běžela jsem z nějakého domu a utíkala jsem lesem.
Když jsem doběhla po pěšince pryč z lesa, tak tam byla má škola.
A pak mi něco došlo, ale hned jakoby nějakým kouzlem zas zmizelo...
KONEC SNU

Konečně jsem se probudila, ale nebyla jsem tam, kde předtím. Vstala jsem a byla v neznámém pokoji. Vydala jsem se k oknu a porozhlédla se. Viděla jsem les a cestu.

Byla jsem, jak jsem se koukala, ve druhém patře. A jelikož se bojím výšek, tak jsem se rozhodla, že se půjdu porozhlédnout dál. Vyšla dveřmi a šla po schodech dolů. Je divný, že jsem zatím Kina nepotkala. Otevřela jsem vchodové dveře a viděla jenom les.

Podle světla jsem usoudila, buď teď nebo nikdy, sebrala jsem odvahu a běžela lesem. Běžela jsem tím lesem, pak jsem najednou uviděla oslňující světlo a zavřela jsem oči. Když jsem je zas otevřela, tak jsem ležela na posteli u sebe doma.

A pak mi to došlo, byl to jenom sen.

Ale na sen byl až moc dlouhý to bude asi tím, že jsem usnula asi tak v šest večer a teď je 12:00. ,,Škoda, že to byl jenom sen... Co je vůbec za den?" zeptala jsem se sama sebe a koukla na mobil.

Takže je neděle, ach jo zítra je škola, tak se půjdu kouknout za Terkou.

Tak jsem vyrazila za ní. Už jsem stála před jejím domem.

Z pohledu Terky:
Eliška se dlouho nevracela, tak se šel po ní kouknout Kou a ten ji nenašel. S kluky jsem se vydala ji najít v Sídlu. Nic jsme nenašli, bylo už pozdě a tak jsme šli spát. Vzbudila jsem se na mé, pozor na mé posteli u mě doma. ,,Takže to byl jenom sen?" smutně jsem si řekla.

Šla jsem po schodech dolů, koukla z okna a uviděla Elišku. Tak jsem za ní šla a pozvala ji k nám domů. Když jsme byly u nás doma, tak mi řekla ve zkratce její sen. Já jsem byla udivená, že se jí zdál stejní sen jako mě.

,,Je to divný," řekla zničehonic ,,Jo to je, zajímalo by mě, co to má znamenat," optala jsem se, ale odpověď nikdo neznal.

Proč nemůže být sen realita?!

,,No, tak já už půjdu zítra je škola, tak se jdu na ni psychicky připravit," uviděla jsem na ni znechucený výraz a já se nad tím uchechtla.

Když odešla, tak jsem se šla připravit, dala si večeři a šla spát.

VE ŠKOLE:

Z pohledu Elišky:
Šla jsem do své třídy, protože zazvonilo na hodinu.

Do třídy přišel učitel na matematiku.

,,Tak třído dnes se k vám přidají chlapci, co se nedávno přistěhovali," řekl a do třídy přišel: Shu Sakamaki, Reji Sakamaki, Ayato Sakamaki, Kou Mukami a Ruki Mukami.

Já jsem to celé psychicky rozdýchávala to, že tu jsou. ,,Takže tohle je..?" optal se učitel a při tom ukázal na Koua. ,,Kou Mukami," zašeptala jsem, ale nikdo to neslyšel až na ně, Kou se na mě kouknul i s ostatníma vapírama. ,,Jmenuji se Kou Mukami."

,,Dobře, tak se posaď na volné místo," řekl mu učitel, Kou si to namířil vedle mě a sedl si na místo. Podíval se na mě se svým roztomilým úsměvem.

,,Ahoj," pozdravil mě, bylo naštěstí ke konci hodiny a za 5 s. zazvonilo, ale před tím jsem mu řekla. ,,Čau," zazvonilo, odešla jsem ze třídy šla jsem za Terkou.

,,Teri/Eli neuvěříš, kdo přišel na naši školu," vyhrkly jsme na stejno. Koukly se na sebe. ,,Sakamaki a Mukami," řekly jsme zase na stejno. ,,Doufám, že nejsou ty víš co," zeptala se Terka a já se na ni koukala. ,,Myslím, že jo," odpověděla jsem ji.

Kluci měli tělocvik a my pracovky takže jsem se jich vyhnula, ale další hodinu ne....

Pokračování příště....