Fullmoon (Teen Wolf, Sterek CZ)

5. - Člen smečky.

Když se mladý Stilinski probral po řádném odpočinku v Haleově loftu, nejprve nic nechápal. Teprve poté si vzpomněl, že to byl Derek, kdo ho vlastně našel a pomohl mu. Opatrně se posadil, deku si však držel u těla. Stále mu byla zima a hlavně to byla aspoň částečná ochrana před neviděným nebezpečím, které mohlo číhat v jakémkoliv koutě.

Netrvalo dlouho a otevřely se dveře, ve kterých stál mladý Hale. V rukou držel tác, na kterém se z černého hrnku kouřilo. Na talíři se kroutila opečená slanina s vajíčky a slabě opečené toasty s máslem. "Vidím, že už jsi vzhůru. Jak ses vyspal?"

Stiles povytáhl obočí a s bází v očích jen Halea sledoval, neschopen jediného slova. Odkdy se zrovna Derek staral o kohokoliv jiného než o sebe?

Došel k němu a položil tác na noční stolek. Poté dlaň přiložil na jeho čelo, aby zkontroloval tělesnou teplotu. "Už se to vrací do normálu. Teď by ses měl najíst, abys nabral sílu. Kdybys cokoliv chtěl, zavolej. Uslyším tě." Poté se vydal ke dveřím od pokoje.

Stiles se na něj podíval, sledoval ho, když odcházel. "P-počkej," vyhrkl, když už měl Derek ruku na klice od dveří. "Zůstaň tu, prosím."

Derek se na něj podíval. "Ty chceš, abych zůstal?"

"Ano...chci si povídat."

Došel k němu a posadil se do křesla, které si přisunul k jeho lůžku. "O čem si chceš promluvit?"

"Co se vlastně stalo? Nepamatuju si, že bych byť odcházel z domu. A co táta? A Scott? Jsou v pořádku?"

Přikývl. "Neboj, oba dva jsou v naprostém pořádku. Scott byl první, kdo nás zalarmoval. Nehledě na to, že jsi volal jemu. Jinak bychom ani nevěděli, že se něco děje."

Stiles si mlčky vzal do dlaní kouřící hrnek s teplou tekutinou, o který si začal hřát ruce. Cítil se hrozně. Vždyť zmizel uprostřed noci a ani jeho vlastní táta nevěděl kde je.

"Klid," zašeptal Derek a položil mu ruku na rameno. "Tvůj táta ví, že jsi tady a našel jsem tě. Slíbil jsem mu, že až se probudíš, zavolám mu. Ale řekni mi, zda se na to cítíš."

Mladík pokýval hlavou. "Jo. Chci, aby byl v klidu, že jsem v pořádku. Zavolej mu, prosím."

Hale přikývl a z kapsy u kalhot vytáhl mobil, ze kterého vytočil číslo šerifa Stilinského.

"Šerif Stilinski," ozval se unavený hlas na druhé straně.

"Šerife, už se probudil," oznámil Derek, očima sledující Stilese. "Je v pořádku, dovezu jej jakmile se nají a oblékne, nemusíte se bát."

"Děkuji moc, Dereku. Jsem Vám zavázán."

"Nemusíte být, šerife. Udělal jsem to rád," odvětil s klidem Hale a hovor zavěsil.

Stiles si skousl ret a po očku pokukoval po slanině na talíři. Jídlo nádherně vonělo, až provokativně. "N-nechci být nějak jako nezdvořilej, ale...mohl bych?"

"No jistě, proto jsem to udělal. Klidně se najez a pak se půjdeš vysprchovat. Já ti mezitím najdu nějaké svoje věci, aby ses měl do čeho převléct."

"Dereku, to nemusíš až takhle."

"Vím, že nemusím, ale já chci. Chci ti prostě pomoct, jak můžu."

"Proč?" zajímal se Stiles a naklonil hlavu na stranu, zatímco v ústech už žvýkal kousek slaniny.

Derek se posadil do křesla. "Jsi Scottův přítel. Člen jeho smečky. A členové smečky si pomáhají."

"Netušil jsem, že mě bereš jako člena smečky."

"No jasně že beru. Co sis myslel?"

"No...to ani nevím. Myslel jsem si, že ti na mně nezáleží."

"Tak to vůbec není," odvětil klidně a slabě se pousmál.

"Není?" zajímal se Stiles překvapeně.

Derek zavrtěl hlavou. "Ne, rozhodně ne."

"Páni," zašeptal mladík a pustil se do snídaně, kterou mu Derek připravil. Nechtěl ani věřit tomu, co se právě dozvěděl. Že Derekovi na něm záleží jako na členovi smečky. To od něj rozhodně nečekal.

"Ale teď se najez, ano? Pak se půjdeš vysprchovat a odvezu tě domů, ano?"

"Děkuju, Dereku. Za všechno."

Ahoj, drahoušci. 

Ano, po skoro třech měsících se hlásím s další várkou vašeho oblíbeného shipu! Vím, že je kapitol málo a rychlost přidávání je na nule, ovšem opravdu se snažím. Snad to teď půjde lépe než po třech měsících :))

Takže, co na tuhle kapitolku říkáte? :3 

Pac a pusu!