"Znáš mě, že?" pronesla klidně, s Oni za zády. "Můžeš si být jistý, že výběr tvého hostitele mne opravdu nezastaví."
Povytáhl koutek do úsměvu. "Vyhrožuješ nám?" otázal se stejným klidným hlasem jako ona. Pak jeho oči padly na Oni, kteří stáli za ní. "Tvých světlušek se opravdu nebojím." Otočil se na patě a vyšel pryč.
"Pamatuj si, že pokud tě neporazí Oni, tak znám někoho, kdo ano."
Ohlédl se přes rameno, na rtech se mu zformoval posměšný úsměšek. Poté zmizel v zatáčce. Bylo to nádherné, mít mladého hostitele. Tak dlouho na to čekal, až se konečně dočkal. Nyní se mohl jeho plán rozeběhnout. Ovšem stále potřeboval někoho, kdo mu bezmezně věřil. Někoho, kdo by nedovolil, aby mu někdo ublížil. Ano, byl tu Scott. Pravá Alfa. Silná Alfa. Ovšem všiml si, že je tu ještě někdo. A proto se tam vydal.
Netrvalo ani moc a dorazil v cizím autě před Derekův loft. Vystoupil z auta. Podrážky bot neudělaly téměř žádný zvuk. Hostitel se mu velice zamlouval, měl příliš dobrých přátel a známých.
"Měl bys mu to říct, Dereku," říkal zrovna starší z Haleů, Derekův strýc, Peter.
"Ne," odsekl oslovený tvrdým hlasem. "Nebudu mu to říkat, proč bych měl?"
"Protože ho miluješ," pokračoval Peter s posměšným podtónem.
"Ne, nemiluju ho," odsekl mu Derek znovu.
"Víš, co jsem slyšel? Tvůj srdeční tep se zrychlil při slovech 'nemiluju'. Nevykládej mi tady žádný lži."
Derek sebou cukl, což Nogitsune mohla vidět na jeho stínu, který se komíhal na zemi. "To není pravda," ohradil se znovu, ovšem tentokrát poněkud slaběji.
"Tys mu podlehl, Dereku. Ty jsi podlehl Stilinskému. Už v den, kdy jsi ho sem přivedl, není to tak? Když ses tu o něj staral." Peter se v mluvě doslova vyžíval, to bylo moc dobře slyšet.
Derek otevřel ústa a zavrčel na něj. "Zmlkni!" houkl na něj vztekle. "Mlč!"
Nogitsune se jen usmála. Přesně tohle si myslela. Že existuje někdo, kdo hostitele miluje. A moc dobře věděla, jak skvěle toho využít. Stejně tiše se vytratila pryč od loftu. Nepotřebovala zbytečnou pozornost dříve, než bylo nutné. Proto se uchýlila do svého doupěte.
~
Nogitsune z doupěte vyšla až třetí den ráno. Podařilo se jí ukořistit jeden z Argentových vysílačů, které skvěle mohla využít jako lákadlo. Věděla totiž, že minimálně Scott ho bránit bude.
Vydala se do školy, do přízemí. Tam ve tmě, společně s taškou plnou nářadí a plánů, zapnula vysílač. Netrvalo to ani moc dlouhou a uslyšela rychlý běh a vrčení. Otočila se, ruce zvedla do mírového gesta. "Scotte, přísahám, že jsem to já. Vím, co jsem dělal, ale nebyl jsem to já Teď ano," říkal rychle Stilesovým hlasem.
Dvojčata však vyběhla a popadla Stilese pod krkem.
"Ne!" zaburácel Scott a vztekle zařval, až Aiden s Ethanem Stilese pustili a stáhli se. "Stilesi...hledali jsme tě snad úplně všude.''
"Nevím, kde jsem byl, Scotte. Ale vím, že jsem měl v plánu mnohem horší věci. Mnohem. Koukejte," vyzval je a ukázal jim plány a nářadí. "Ať už jsem měl v plánu cokoliv...není to dobré."
"Vždyť je to stejné místo, kudy dneska kouč vymyslel ten běh," ozval se Ethan, když se na plány podíval.
"Cože?" vyhrkl Scott a podíval se na dvojčata. "V tom případě musíme běžce zastavit. A to ihned!"
"Vezmeme si moje auto," přitakal Stiles, sebrali věci a ihned vyrazili.
Běžce se jim podařilo zastavit, kouče taky. Ovšem při jediném špatném kroku se ozvalo zasvištění a do břicha trenéra se zabodl šíp.
Ahoj!
Ano, máme tu další kapitolku. Nevím, jak je to možný, ale přes 600 slov se prostě neumím dostat :/
Pac a pusu!
YOU ARE READING
Fullmoon (Teen Wolf, Sterek CZ)
Fanfic"I nepřítel se může stát přítelem." Po záchraně svého otce, kterého věznila psychopatická profesorka - později se ukázalo, že byla Darach - se Stiles Stilinski vypořádává s následky. Jeho mysl zůstává otevřená veškerému mysternu, které obklopuje Bea...
