Konečně byl sám sebou. Teprve nyní si byl jistý, že jej Void neovládá. A muselo to tak zůstat. Proto svůj návrh přednesl svému otci. I ten byl proti, ovšem musel uznat, že syn má v něčem pravdu. A že dokud to nezvládne ovládnout, tohle je jediná šance, jak všechny ochránit.
"Stilesi, jsi si tím naprosto jistý?" zajímal se šerif znovu a znovu, když nastupovali do jeho služebního auta. "Nelíbí se mi, že bys měl zůstat tam."
"Tati...vysvětloval jsem ti to. Už mnohokrát. Ten lišejník ho nezastaví napořád. A já nedovolím, aby vám ublížil. Nikdy."
Šerif si povzdechl. "Já vím, synku. Já vím. Jen je těžké přiznat si, že můj syn se jde dobrovolně zavřít do blázince."
Syn mu položil ruku na rameno. "Věř mi, tati. Prosím. Dělám to hlavně pro tebe. On...ví, že by mi nejhůř ublížil přes tebe. A to nemůžu dopustit. Promiň, ale vážně nemůžu. Jsi můj táta...poslední z rodiny. Prostě...nemohl bych...nemůžu."
Noah se na něj podíval, paží si jej přitáhl k sobě. "Já vím. Já vím, Stilesi. A udělám všechno pro to, aby ses uzdravil. Slibuji."
Stiles zabořil tvář do otcova ramene. Tak jako to dělával jako malý. Stejně jako v den, kdy maminka opustila svět. Večer mu řekla, aby zavřel oči. Že až se probudí, bude všechno v pořádku.. Nic nebylo. Druhý den ráno byla mrtvá. A on si jen pamatoval ten tátův zdrcený výraz. Věděl, že si to dává za vinu doteď. Že u ní nebyl. Že tehdy byl v práci a ne u umírající manželky.
Otec syna hladil po zádech, oči zavřel. Věděl přesně na co jeho syn nyní myslí. Nemusel být ani nadpřirozená bytost, aby to cítil. Jak se syna zmocnil strach a smutek.
"M-musíme jet," špitl chlapec po chvíli a od otce se odtáhl. Nemohl mu působit větší bolest než teď prožíval. To nechtěl. Na to otce moc miloval. Miloval... I to slovo pro něj nyní znamenalo víc. A nekončilo to u používání toho, aby tátovi vyjádřil podporu a lásku. Něco si pamatoval i z doby, kdy se ho Void zmocnil. Vybavoval si cestu k Derekovi. A věděl i o konverzaci mezi Haleovými. Vybavoval si slova, kterými se Derek ohrazoval. Ale pamatoval si i Peterovy argumenty. "Tati?"
"Copak je?"
"Já...mohl bys mě odvézt k Derekovi? Zapomněl...jsem si tam peněženku, kterou dlouho hledám. Asi mi tam vypadla, když jsem u něj přespával," zalhal pohotově mladík.
Šerif pokýval hlavou. "Jistě." Nastartoval auto a vyrazil směrem k Derekově loftu. Chtěl to mít vyřízené rychle.
Jakmile auto před loftem zastavilo, Stiles vystoupil ven. Zamířil přímo ke dveřím. Nemělo smysl si na něco hrát. Pokud to opravdu bylo tak, jak se tehdy hádali...Void to věděl. A Stiles nechtěl, aby to proti Derekovi použil. Natáhl ruku, bříškem ukazováku se dotkl zvonku.
Netrvalo to ani moc dlouho a masivní posuvné dveře se posunuly. A opravdu tam stál. S očima, tak tvrdýma, že by si normálně nevšiml těch citů za chladnou stěnou. Rty, schované v té upravené změti vousů, měl pootevřené, jakoby v překvapení. "Stilesi?" promluvil hlubokým, překvapeným hlasem.
Chlapec se mu do očí díval. A nyní, až nyní, v nich viděl to, co Derek chtěl nechat schované. Dvěma kroky k němu přešel. Ústa pootevřel. Co mu vlastně chtěl říct? Aby se držel dál? Aby odešel? Ne, to nechtěl. Cítil potřebu mít ho po ruce. A věděl, že pokud se mu přizná, praskne vše. Byl na to připraven? Natáhl ruce před sebe, dotkl se jeho vypracovaných paží. Dlaněmi obkresloval každý sval, každý záhyb. Nakonec se prsty dostal až ke strništi. Tak dlouho si přál zkusit, zda je opravdu tak bodavé nebo jemné na dotek. Nezmýlil se ani v jednom. "Dereku," oslovil ho šeptem.
Vypracované paže jej přitáhly blíže k teplému tělu. "Neříkej nic," špitl tím hlubokým hlasem. Nejen hlubokým, ale i smyslným.
Chlapec se vytáhl na špičky - odkdy Derek tak vyrostl? - a úzkostně se na něj podíval. "J-já...musíš mě vyslechnout."
"Poslouchám tě," odvětil vlkodlak klidně.
Stiles se dvakrát za sebou rychle nadechl. Musel to ze sebe dostat. Ale když ty rty tak hezky zářily v celé té černi... Ne, musel...musel se rozhodnout. A musel to udělat nyní. Rychle se naklonil dopředu, div že Dereka neporazil. Ale získal to, po čem toužili oba. Konečně se mu podařilo ochutnat zakázané ovoce - rty Dereka Halea.
Ahoj, zlatíčka!
Ano, zase jsem tu měla menší pauzičku, ale...snad těm pár věrným se tato kapitolka líbila. Věřte, užila jsem si ji. Co se týče Tylera, nejednou mě navštívil s tím božským kukučem (čti; tělem) ve snech :3
Pac a pusu!
YOU ARE READING
Fullmoon (Teen Wolf, Sterek CZ)
Fanfiction"I nepřítel se může stát přítelem." Po záchraně svého otce, kterého věznila psychopatická profesorka - později se ukázalo, že byla Darach - se Stiles Stilinski vypořádává s následky. Jeho mysl zůstává otevřená veškerému mysternu, které obklopuje Bea...
