WTF: Write the Future

Part VII.

MADELYNE

Všechno utíká hrozně rychle. Je to asi kvůli tomu, že nevnímám čas. Vždycky, když jsem s Ethanem, připadá mi to jako chvíle. Malilinkatá chvíle v mém životě. Ta nejkrásnější chvíle. Jsme spolu skoro pořád, nemohu ani být s nikým jiným, protože Lillian s Rainerem jsou pořád spolu, nebo někde na soutěžích. Jezdíme spolu na koních, sedíme v trávě a muchlujeme se, nebo sedíme na gauči a koukáme na filmy. Někdy dala neděláme vůbec nic. Třeba jako teď. Skoro budou Vánoce, venku je zima a sníh, nedá se tak skoro nic dělat. Dostanu nápad. 
"Pojďme ven.." navrhnu.
"Vždyť je tam zima.." namítne.
Nijak mi to nevadí, že se mnou nejde, nemůže se mi nic stát. 
Vyhoupnu se na Drixe, jedeme pomalu směrem k lesu. Sněží. Prašný sníh křupe Drixovi pod nohama. Tohle jsem si přála. Připadám si jako princezna. Trochu ho popoženu. Dojedeme až k silnici. Nikdy po jí nejezdily auta ani náklaďáky. V klidu najedeme doprostřed cesty. Je skoro tma, šero. V poklidu poklusáváme. Drix se najednou zastaví. Za každou cenu se nechce pohnout. Dívá se dopředu. Připadá mi, jako by byl v tranzu. Najednou se prudce rozsvítí. Musím si zakrýt oči. Drix začne nervózně přešlapávat, mám co dělat, abych se udržela. Postaví se na zadní. Nestačím se chytit a padám dolů…
.
.
.
.
.
.
.
Všechno je jako v mlze. Mluví na mě řidič toho kamionu, chci mu odpověďet, ale nejde to. Rty ani jazyk mě neposlouchají. Jsem unavená, večerpaná tak, že sotva udržím oči otevřené. Bere mě co náručí, dává mě do náklaďáku a odváží mě pryč..
Pokačování příště ...