WTF: Write the Future

Part VIII.

ETHAN

Už je pozdě, skoro tma. Mady se ještě nevrátila. Mám o ni strach. Vyšvihnu se na koně a hledám jejich stopy. Nikde nejsou. Pořád hustě sněží. Podívám se nahoru. Na hlavu mi padají tisíce chladných hvězdiček. Jedeme až k staré cestě. Tady jsou stopy ještě čerstvé, ale dál pokračují jenom stopy kamionu. Snažím se je sledovat. Tuším, že se něco stalo. Rychle projíždíme klidným městem. Nikde ani noha. Dojedu až k nemocnici. Vidím tam kamion, před ním sanitku a lůžko. Nějaký muž vystupuje a v náručí drží dívku. Popojedu trošku blíž. Všude je spousta sanitářů a lékařů. Ukládají ji na lůžko. Má stejné vlasy jako moje Madelyne .. Počkat, to je Madelyne! Projede mnou vlna šoku. Seskočím z koně a utíkám dovnitř za lékařem...
"Pane doktore, počkejte..!" volám na celou chodbu.
Zastaví a otočí se.
"Jak je slečně Raynové?" zeptám se ustaraně.
Začne mi vysvětlovat různé výsledky analýz, ale moc toho nechápu.
"...podle rentgenového snímku její páteře, si vážně poranila obratel..a je možné, že už nikdy nebude chodit.." 
Svezu se na kolena. Je to pro mě šok. Kvůli mě z ní bude doživotní mrzák. Nikdy nebrečím, ale teď mám slzy na krajíčku. 
"Můžu jí navštívit?" zeptám se.
Lékař kývne na sestru a ta mě vede na pokoj číslo 14. V pokoji je jediná postel. A na jí Mady. Vrhnu se k jí. Sevřu ji v objetí. 
"....promiň, neměl jsem tě nechávat samotnou.."
Ozve se zakašlání. 
"Řidič kamionu.." objasní mi. 
Potom mi oba povypráví celou tu událost. Mady se drží nějak zpátky. Poprosím řidiče o soukromí. 
"Mady já.." 
"Miluješ mě?" překvapí mě.
Samozřejmě, že ji miluji. 
"Já věděla, že nebudeš chtít mrzáka.."
Tohle zabolelo.
Posadím se na okraj postele a chytím ji za ruce. 
"Miluji tě Madelyne Raynová a to se nikdy nezmění..."