Osudová záchrana

Představení

Chlapec oděný do obleku si u zrcadla upravoval vlasy. Obvykle mu to trvá pár minut, ale dnes si dával více a déle záležet na úpravě, protože se chtěl líbit dívce, která seděla na židli a pozorovala ho. Po chvíli na něho promluvila: „Nečešeš se nějak dlouho?”
„Tobě to tak příjde?” otočil se na ní.
„Ano. Za pět minut odcházíme.”
„A já stále nevím, jak mám si vlasy upravit.” řekl on a znovu namířil očima k zrcadlu. Ona se postavila a přistoupila k němu. Zeptala se ho:  „Co kdyby bych ti je upravila já?”
„Pokud chceš.” usmál se a pokrčil rameny. „Jsem váš, mademoiselle.” řekl jí. Ivetrine zabořila ruky do vlasů a sčesala je více dozadu. Cítila, jak ho to nesmírně fascinuje. Najednou György vypadal jako nový člověk. Z rozcuchaného hocha se stal elegantní mladý muž.
„Hotovo, pane. Spokojený?” zajímala se.
„Jsem nadmíru spokojen, díky.” odpověděl jí na otázku.

„Mládeži, pojďte už! Neméthovi na nás čekají.” pobízel pán Schaller svého syna a schovanku.
„Už jdeme.” odpověděl mu György a s Ivetrine po boku vyšli z pokoje.
„Teda, vypadáte báječně.” pronesl nadšený otec, když je uviděl spolu.
„Stačilo jen trochu pročesat vlasy.” usmála se na to dívčina.
„Tvé nádherně kadeře se mi pletly s radostí.” řekl jí chlapec.
„Mne ty tvoje taky.” odvětila mu.
„Půjdeme?” vyrušil je Aladár.
„Ano, otče.” odpověděl jeho syn a šli ke kočáru před domem.

„Aladáre, švagře. Rád tě po dlouhé době vidím.” pronesl pán Neméth, když se společnost setkala před divadlem a obejmul pana Schallera.
„Pále, též jsem potěšením naším setkáním.” přátelsky mu poplácal po rameni. Jeho syn se mezitím pozdravil se starší sestřenicí Teréz, v rodině přezdívanou Teri a tetou Daniellou.
„Károly už je v divadle?” zeptal se.
„Ano, musela tam být dřív, protože měla zkoušku.” odpověděla mu Teri.
„Musím vám někoho představit.” oznámil György ženě s manželem a dívce a podíval se na Ivetrine, která k nim přistoupila blíže.
„Slečna Ivetrine Gastonová, naše dočasná schovanka. Slečna Teréz Neméthová, má sestřenice. Paní Daniella Neméthová, její matka, má teta a pan Pál Neméth, strýc.” představil je.
„Těší mne, že vás poznávám.” podala ruku hlavě rodiny.
„Nás též těší.” byl Pál příjemně překvapen, tím jak vypadá. Od synovce věděl, že byla pohledná, ale že byla až takhle krásná, to nečekal. I jeho manželka s dcerou byly ohromené z jejího vzhledu. Teri však jen na chvíli. Když si všimla, v čem je oblečená, vypadlo z ní: „To jsou šaty tety Blanky.”
„Půjčili jsme jí je.” odůvodnil György své sestřence.
„Ano, neměla jsem žádný společenský šat na dnešek. Proto jsem jejich pomoc přijala.” dodala k tomu ona.
„Aha.” řekla Teri, jelikož nechtěla přivolat zbytečnou hádku.
„Ivetrine, takové pěkné neobvyklé jméno. Nejste náhodou Francouzka?” zeptala se jí paní Daniella.
„Tatínek byl Francouz, maminka je Maďarka.” odpověděla jí.
„Byl?” nechápala Teri, proč mluví v minulém čase.
„Jsem poloviční sirotek.” prozradila jí.
„Popovídat si můžeme po představení. Teď se musíme posadit do sálu.” oznámil jim Aladár.
„Měli bychom vážně jít.” souhlasila za všechny Teri. Pohlédla na Györgyho: „Bratranče, budeš laskav a doprovodíš mne?”
„Promiň, sestřenko, ale já se zaslíbil jiné.” odmítl jí a podíval se na tu, kterou chtěl doprovodit. „Ivetrine?”
Dívka mu podala ruku a společnost kráčela do divadelního sálu.
Pál s Aladárem ve předu, uprostřed Ivetrine a György. Poslední šly Teri a její matka. Dcera jí zašeptala: „Jak si může ta holka dovolit půjčit si šat tvé sestry?”
„Když jí to strýc dovolil.” řekla jí na to.
„Tetě by se to nelíbilo.” dodala opět šepotem.
„Právě naopak. Kdyby žila, sama by jí to nabídla.” bránila jí Daniella.
„Doufej, že tě Ivetrine neslyšela. Vypadá to, že mezi ní a tvým bratrancem něco je.” pokárala jí.
„Mezi ní a Györgym?” podivila se Teri.
„Říká se tomu láska, dceruško.” chtěla ukončit jejich hovor. Marně. Teri se tak hlasitě rozesmála a i když se jí Daniella snažila uklidnit, nepodařilo se jí to. Jejího záchvatu smíchu si všimla Ivetrine.
„Co vám připadá humorné, slečno Neméthová?” zeptala se jí.
„Ale nic, jen jsem si na něco vzpomněla.” vymluvila se. Ve skutečnosti jí pobavila představa líbání jejího bratrance s poloviční Francouzkou.

Lidé se posadili do velikého divadelního sálu. Pán Schaller, Neméthovi a György s Ivetrine seděli v řadě číslo sedm v prostředních sedadlech a pozorovali hodinu dlouhé taneční vystoupení lidové souboru Patak, ve kterém tančila Károly. Jedenáctiletá tanečnice je oproti starší sestře klidnější povahy a nenechá se jen tak něčím rozptýlit.
Během představení však pozornost mladého myslivce směřovala spíš na půvabnou Ivetrine. Kdyby ona neseděla vedle něho, možná by se ovládnul. Ale ne. Seděla vedle něho na boku řady a proto neodolal. Hned několikrát jí pomalu hladil po prstech. Jí se ty dotyky líbily, ale neoplácela mu je, neboť věděla, co se pro slečnu v divadle sluší a patří. A tak raději poslušně seděla, poslouchala cimbálovou hudbu a obdivovala taneční kreace.

Když vystoupení čardášové skupiny skončilo, rodiny se přemístily do nedalekého hostince oslavit úspěch Károly. Před odchodem byla i jí představena slečna Gastonová, která na ní působila jako velmi okouzlující a sympatická dívka. Bylo to zapříčiněno tím, že si Ivetrine nepotrpěla na vykání a tykání jí vůbec nevadilo. Naopak. Ten den si potykala nejen s jejími rodiči a její sestrou, ale dokonce i s panem Schallerem.
Večer sice probíhal ve veselém duchu, ale György neměl náladu na smích, jelikož byl zasněný svými iluzemi o lásce mezi ním a ní. Děvče, do kterého byl zamilován na venek bylo usměvavé, ale hlavou se jí motalo, proč je chlapec smutný. Nebo proč tak alespoň působí.