Osudová záchrana

Únos

Matka odešla dříve, protože si chtěla vyzvednout ty mastičky a nechala ty dva mladé na chvíli osamotě.
„Konečně přišla k rozumu.” byla šťastná Ivetrine a objala svého milovaného.
„Láska opravdu dokáže všechno. I to nemožné.” řekl má to György, pohladil jí po kadeřích. Pohlédl na ní a přitisknul svá ústa na její.
„A kdyby nesvolila, utekla bys ses mnou?” zeptal se jí, když jí držel pevně v pase, což jí šíleně vzrušovalo a donutilo jí oplatit to políbení.
„Utekla bych. Pravda, vyčítala bych si to do smrti, ale bych šťastná, protože tě miluji.”
„A já bych byl taky šťasten, ale trápil bych se.”
„Proč?”
„Protože by byla má láska smutná kvůli matce.” odpověděl jí na vyzvídání a znovu jí políbil.
„S tebou nebudu smutná, ty můj rytíři.” přitiskla se k němu a poslouchala jeho srdce.

Večeři zase strávili ve společnosti pana Ulrika, který svými zvrhlými pohledy Ivetrine děsil. Aby svůj strach rozptýlila, své pohledy mu neoplácela a měla oči jen pro Györgyho, který to měl stejně.
„Slečno Ivetrine, jak jste dneska trávila čas?” promluvil na ní třicátník.
I přesto, že se věnovala svému milovanému, kratce se na toho úředníka podívala a krátce odvětila: „Dobře.”
„Nemusíte šetřit slovy, perlo mezi hráchem.” chtěl se dozvědět více muž, však marně a bez úspěchu.
Ivetrine ho nevnímala, jelikož štěstí z matčina uznání jí těšilo stále a každou chvíli to příjemně hřálo víc a víc. Kertész zkusil něco povídat v naději slečniny jakékoliv reakce. Zase zbytečně.
Už se neovládnul a zeptal se: „Copak to s vámi dneska je? Jste jako ve snu.”
„V krásném snu.” pronesla šťastně zasněná a dotkla se dlaně svého milého.
„Já též se topím v půvabném zdání.” usmál se chlapec a položil svou dlaň na její.
Pan úředník si toho všimnul. Velice ho to znepokojovalo, protože si myslel, že  se kráska časem do něho zamiluje a ne, že jí bude nějaký hoch milejší.
Odkašlal si, aby na sebe upozornil.
„Je vám něco, Ulriku?” zeptala se ho Erszébet.
„Ne, jsem v pořádku.” napil se. Milenci byli stále jeden v očích druhému a pánovo odkašlaní je sice donutilo se na něho podívat, ale rychle se vrátili k sobě.

Po večeři se Kertész vypravil do svého pokoje a madam Gastonová s dvojicí do toho svého, kde si povídali. Ivetrine byla ale velmi unavená a po konverzaci na téma první setkání s Josephem si ulehla na postel a usnula. Její milý jí přikryl a políbil jí na čelo.
Se svou matkou si dál povídal a šel taky spát, když už i na ní šla chuť k spánku. Usnula v manželském loži vedle své dcery a György si musel lehnout na přistýlku.
Nějak však nemohl usnout. Cítil neustále nějaké hrozící nebezpečí. Ze začátku si myslel, že se mu to zdá, ale nezdálo.
Úderem jedné ráno slyšel někoho si otvírat vřetenem, což ho vystrašilo.
Postava rychle přispěchala k posteli jeho milované a vzala jí do náručí.
Mládenec vstal z postele a chtěl muži v kápí jí z těch cizích dlaní vyrvat. Tajemný cizinec mu však do ruky píchnul uspávací injekci a on padl na zemi a spal. Únosce se spící a nevnímající kráskou odešel z pokoje a zamkl.
Nasedl do kočáru a odvezl Ivetrine pryč.