Jsem Avenger (FF-Avengers) (probíhá korekce)

1. prolog

Knížka, jak už možná víte, není doopravená. Což znamená, že neprošla korekcí. Což znamená, že se tu objevuje spousta gramatických chyb, hlavně v kapitolách 9-14, ale v aktuální chvíli to úplně nestíhám opravovat. Dále příběh a děj je někde nesmyslný, přehnaný, nebo prostě divný. Proto, ještě před tím, než si tuto knížku napíšete na list 'nejhorší knížky historie' , tak bych chtěla říct, že nějakýma kapitolama se budete bohužel muset prokousat na sílu, protože aby na tomhle seznamu byla jen jedna (tahle) knížka, by byla škoda. 

První kapitola se bude celá přepisovat, až na to budu mít trochu náladu.

Je rozdíl mezi gramatickými chybami a nespisovnou češtinou!!

Ahoj jsem Katrine Mayles Stark ale nikdo neví že se tak jmenuju. Mé jméno držím v tajnosti a je to hlavně proto že tito lidé co mě unesli si myslí že jsem Susan Smith a tak jim to nechci kazit.

Ale další důvod je, že by vyhrožovali mou smrtí mému otci. I když jsem ho viděla jen jako malý děcko, tak si myslím že mě má rád. Teda asi měl. Podle mě na mě za těch dvanáct  let zapomněli. Ale nevadí. Trochu smutný, co. Po mém otci jsem egoistická, chytrá... někdo mě považuje za génia... Ale to není vše.

Z nějakého důvodu umím ovládat živly, jsem super rychlá, super silná a pak mám ještě telekinezi, mentální manipulaci a dvě nejlepší, teleportce a uzdravování. Třeba když vás někdo bodne nožem, tak nad tím děláte něco s rukou a ono se vám to zahojí. Ano já vím, geniální vysvětlení. 

Ale stejně to všechno umím použít jen ve strachu bolesti nebo zlosti. Sama to jen tak neudělám. Ale když jsem normální já... tak to nepoužívám. Sice mi takhle všichni říkají že jsem hodná a roztomilá.. emmm je mi 19. A taky říkají že bych nedokázala ublížit ani mouše natož pak člověku.

Opak je pravdou. Jednou za čas mě posadí do takového vězení který když se pohnete  nebo bouchnete do skla vám dá šok. No a když mě tady zavřou tak říkají nějaký ruský slova kterým nerozumím a už si je ani nepamatuju. A když to dořeknou tak je z nějakého neznámého důvodu poslouchám na slovo. Vždy zabiju mnoho nevinných lidí a to mi dere srdce. Je mi jich vždy líto. Potom dají povel abych se vrátila a já se kupodivu vždy vrátím. Když dojdu zpátky tak mě tam zase zavřou něco řeknou a jsem to zase já. A v tu chvíli  se cítím hrozně slabá.

Přezdívají mi ,, Black Blood" sice nevím proč se jmenuju černá krev ale ok. Co to žvatlám, není to ok. Ach jo....

Moje super schopnosti nedávám nikdy nějak najevo a to že je nepoužívám znamená, že i když mě ovládají tak je naštěstí taky nepoužívám. Ale kdybych se měla bránit sama za sebe tak to zvládnu s prstem v nose. Ego up....

No nic. Už mě to drtí.  Nikdy jsem nezklamala a vždy jsem měla lehký úkol. Ale teď jsem dostala něco jiného. Něco jinak jiného.

Tak doufám že se bude líbit. Budu se snažit aby kapitola měla přes 500 slov ale zároveň aby nebyla nudná. 

(I přes to, že jsem sem tohle napsala, teď všechny kapitoly prochází korekcí, tak tedy nevím, co jsem u toho předtím dělala. xd)

Kiki_200