Jsem Avenger (FF-Avengers) (probíhá korekce)

13. vzpomínky

Na začátek tady máme její sen. Konečně jsem se dokopala napsat další kapitolu.

,,Vstávat!" Řval na mě Josh. Chtěla jsem vstát ale byla jsem tak vysílená, že to nešlo. Když jsem se o to pokusila a znova spadla na zem začal do mě kopat. ,,Řekl jsem vstávat!" Pořád řval. Opatrně jsem vstala. Šli jsme chodbou o kolo věznic. Viděla jsem tam Pietra a Wandu ale radši jsem hned odvrátila zrak protože jsem vypadala jako pobodaná, umlácená chodící mrtvola. Došli jsme do místnosti a  posadili mě na křeslo. To křeslo jsem nenáviděla stejně tak jehly. Mám z nich menší teda spíš obrovskou fóbii. ,,Tak dneska začneme zlehka. Máme pro tebe novou látku. Možná to nepřežiješ ale myslím, že zas taková ztráta to nebude." Řekla Minor.

Do těla mi jela růžová látka. Byla to taková bolest že jsem si přála prostě už umřít. Ale jak to vždy bývá vysilující tak tohle mi naopak přidalo sílu. Radši jsem dělala že nic necítím protože nemám zájem aby mě zkoumali protože tohle asi dělat nemá. ,,Asi to nefunguje." Řekla Minor a dala mi větší várku. Najednou jsem se cítila že už nejsem vůbec slabá. Přestali mě bolet řezné rány a modřiny. Už jsem to pochopila. Aktivuje mi to ty schopnosti. No konečně jsem se cítila silná. Možná ještě víc než dřív. V místnosti už nikdo nebyl, tak jsem si řekla, že se půjdu projít. Přetrhla jsem pouta a vstala. Šla jsem k věznicím. Bohužel se mezi tím spustil alarm takže jsem musela zabíjet hlava nehlava. Potom co jsem jim vyvraždila celou základnu  jsem šla k věznicím. Pustila jsem všechny a šla najít Maximoffovi. Když jsem je zahlédla  hned jsem tam běžela. Byli zmateni ostatně jako všichni. ,,Ahoj." Usmála jsem se na ně. Pietro se na mě podíval a obejmul mě. ,,Moc si mi chyběla. To si pustila ty?" Zeptal se mě  Pietro. Aby jste to pochopili, kdysi jsme měli věznice u sebe a byli jsme všichni tři veliký kamarádi ale pak nás rozdělili. ,,Jo ale už musíme jít." Řekla jsem pohotově a vzala jeho i Wandu za ruku. Ta mě taky bleskově objala a šli jsme. Běželi jsme snad hodiny když jsme doběhli na nějakou louku. ,,Jupí!" Zařvala Wanda. Já se na ni jenom usmála a znovu ji objala. ,,Už navždy budeme držet spolu." Řekla Wanda. Všichni jsme kývli a začali se smát.

Spali jsme v našem provizorním tábořišti, když nás probudil výstřel. Všichni jsme vyskočili na nohy a koukali se. Všichni jsme stáli asi deset metrů od sebe. Přesněji Wanda a Pietro stáli deset metrů ode mě. Ozval se další výstřel. Chvíli se nic nedělo ale pak mi došlo, že mě hrozně bolí u srdce. Koukla jsem se na svoje bílé tričko, na kterém se začala objevovat rudá skvrna. Pohotově jsem se otočila a dívala se na Pietra a Wandu tím pohledem ' je mi to moc líto' a upadla jsem do sladkého bezvědomí.

Probudila jsem se a rychle vystřelila do sedu. Na obličeji jsem ucítila kapky potu. Byla jsem mimo. Úplně mimo. Koukla jsem se na hodiny které ukazovali šest ráno. Řekla jsem si že se půjdu projít a zapomenu na to. ,,Jarvisi až se někdo bude ptát kde jsem tak řekni že jsem se šla projít." ,,Jistě slečno." Odpověděl Jarvis. Převlékla jsem se a vyrazila do parku.

Už jsem ti byla asi hodinu a tak jsem se rozhodla že půjdu domů. Když jsem došla domů šla jsem rovnou do kuchyně kde jsem si vzala jídlo. ,,kde si byla?" Zeptal se někdo za mnou. Byl to Tony. ,,Byla jsem se projít." Řekla jsem a dál se věnovala mému jídlu. Jen si povzdechl a odešel. Když jsem jídlo dojedla šla jsem do pokoje kde jsem si lehla do postele a bohužel usla.

,,Vstávej!" Řval na mě někdo a při tom do mě kopal. Otevřela jsem oči a opatrně vstala. ,,Už stojí." Řekl někomu do vysílačky. Byla jsem tak vysílená že jsem vůbec nevnímala. Koukla jsem se na tričko a zjistila že je to pravda. Bylo od krve což znamená že mě opravdu postřelili a jak to vypadá i unesli. Ten chlap ke mně přišel a stříknul mi něco do krku. Opět jsem upadla do sladkého bezvědomí.

Zase jsem vyletěla do sedu. Pořád musím myslet na Wandu a Pietra. Aby jste to pochopili mi jsme byli i něco víc než jen kamarádi. Teda s Pietrem.  Wanda pro mě byla jako sestra ale Pietra jsem měla ráda jinak. A tím že mi Avengers řekli že žijí se mi moc ulevilo. Už se  těším až je uvidím.

Je tady další kapitola. Nevím co sem napsat. Tak asi doufám že se líbí a ahoj😂

Kiki_200