Mistrovství světa Juniorů.
Nejdůležitějši věc v mém životě. Nevynechala jsem ani jeden zápas ať už na tribuně nebo v televizi.
S tribunou se to, ale nedá srovnávat.
Koukala jsem na tebe, jak jezdíš po ledové ploše. Bylo to něco neuvěřitelného. Zase jsem cítila to štěstí. I kamarádka so toho všimla.
,,Nečum pořád na něj," usmála se, ale přitom sama žrala Šalinu, kterej řadil kolem tebe.
Když skončil zápas, čekaly jsme před arénou hodiny, jen proto aby jsme mohli získat podpis nebo fotku.
Vyplatilo se.
Měli jsme fotku i autogramy. Ten můj byl speciální. Měla jsem tam napsané své jméno i když jsem ti ho neřekla.
Věděl jsi, že existiju. Teprve až teď jsem si tim byla jistá.
