Stála jsem před arénou a nehla se z místa. Neměla jsem žádné peníze, protože jsem je nechala u Radima v autě, který odjel.
Dokola jsem si opakovala ty samé slova "proč já".
Posadila jsem se na schody a nemohla tomu uvěřit. Nemohla jsem uvěřit tomu jak rychle jsi se mi dostal do hlavy. Proč jsem se všeho vzdala kvůli tobě.
Byl tu kluk, který mě miloval, ale já měla v hlavě jen tebe.
Šíleně jsem brečela.
Nevěděla jsem proč.
Bylo to kvůli tomu, že mi dal konec a nechal mě tu na pospas osudu? Nebo kvůli těm slovům?
Po chvilce jsem uslyšela hlasy a ty jsi zastavil u mě.
,,Áďo?" Zašeptal si a já se ti vrhla kolem krku.
Opět jsem zůstala v tvém pevném obětí i když jsem věděla, že to není dobrý nápad.
Ale konečně jsem se cítila v bezpečí, dříve než kdy jindy.
Díky tobě.
