Měsíc co mi zbýval do odletu.
Byla jsem natěšená jak malí dítě.
Ubytování jsem si ani nehledala, protože jsem doufala, že mě ubytuješ.
Je to špátné uvažování?
Možná.
V tu chvíli mi to bylo úplně ukradený.
Nejdůležitější jsi byl ty.
Věděla jsem nebo spíše tušila, že budeš mít radost až mě uvidíš.
A pak to najednou přišlo.
Den odjezdu za tebou.
Teprve až teď jsem pochopila, že jsem možná udělala chybu.
Přemýšlela jsem.
Letět do Ameriky, nenapsat ti, že přijedu. Vše mi to nejdnou přišlo jako blbý nápad.
Chtěla jsem z toho ještě vycouvat.
Ale touha po tom tě vidět, byla tak velká, že jsem to nechala být a nechala se tátou odvézt na letiště.
