Another life

8.

Michelle:
Popravdě jsem si to představovala jinak. Ale on je šéf, on platí a on rozhoduje o času s ním. Celé dny jsem nic nedělala, až ve středu kdy přišla moje máma, aby mi popřála k narozeninám. Sama jsem na ně zapomněla. Vzala mě tak do jedné restaurace v centru a vyslýchala mě.
,, Jsem ráda, že už nejsi s tou feťačkou." máma Fenty nikdy neměla ráda, ale myslím, že by teď byla daleko raději než kdyby věděla s kým to teď tak nějak táhnu.
,, No jo. Je to ale těžké být teď sama. Byla jsem zvyklá, že tam pro mě je."
,, Já vím zlato, ale můžeš si najít někoho jiného, s kým budeš šťastná, nebude tě tahat do průserů. Budeš se s tím člověkem cítit jako v ráji a zároveň bezpečně a láskyplně." Při tom jejím monologů jsem myslela na Massima. S ním se cítím jako v ráji, ale bezpečnost a láskyplnost to určitě ne.
,, Nechci teď nikoho. Mám dost práce a chci si jen vydělat a žít."
,, Takže máš víc klientů?" máma věděla co dělám, ale nijak to nekomentovala.
,, Ne, jen jednoho, ale chce víc mé společnosti než sexu a platí skvěle."
,, Stejně to nechápu. Je to tvůj život zlato, ale už by jsi měla myslet na to co budeš dělat za pár let. Mládí a krása není věčné."
,, Dík, je mi 26, myslím, že to ještě nějaký pátek vydrží." všimla jsem si přicházejícího Marcela a za ním Massima, ten hleděl do mobilu, takže si mě nevšiml, ale Marcelo na mě kývl. Copak je každá restaurace ve městě jeho?! Máma objednala dva zákusky i se svíčkami a začala mi blahopřát. Je mi jasné, že to Massimo viděl a to já vůbec nechtěla. Sfoukla jsem ty svíčky a přebrala si od ní dárek.
,, Všechno nejlepší zlato." dala mi pusu na čelo a čekala až to vybalím. Bylo to album, kde jsem byla já, snad se všemi, co už tady nejsou. Naše rodina byla obrovská, měla jsem milion tetiček a strýčků a bratranců a sestřenic až nakonec mi zůstala moje matka. Dojalo mě to, když jsem viděla fotky, na které už jsem pomalu zapomněla.
,, Díky mami." objala jsem ji a pak se trochu schladila šampaňským.
,, Ehm.. nezlobte se, že vyrušuji. Michelle."
,, Massimo. Mami tohle je Massimiliano Toricelli, Massimo moje máma Leticia."
,, Moc mě těší madam." Massimo uměl být k sežrání když chtěl a to teď chtěl.
,, Taky mě těší fešáku. Kdo je to Michelle?"
,, Massimo je majitel této restaurace a můj.. kamarád. Chodím sem často."
,, Ano, Michelle je u mě často."
,, Posaďte se Massimo k nám, akorát slavíme Michellininy narozeniny." zašklebila jsem se na ni, jakože ne, ale ona na tom trvala.
,, Díky paní Leticio." máma začala žvanit o té restauraci a o úžasném městě a jak je ze mě nešťastná. Úplná katastrofa.
,, Přitom by to chtělo, jen aby našla správný směr."
,, Myslím, že jí podceňujete. Michelle je úžasná žena. Nebál bych se o ní."
,, Mami odjede ti poslední vlak, musíš jít."
,, Odvezu vás na nádraží, je to daleko." Massimo mi lezl na nervy, mermomocí chtěl být s námi. Vzala jsem si album a šla napřed k jeho autu. U něj stal Marcelo a smál se.
,, Ty víš co tím zamýšlí?! Leze mi na nervy s mojí matkou!"
,, Jsem jen posel, ale bavím se. Kam pojedeme?"
,, Na nádraží a Marcelo co nejrychleji, ano?"
,, Budu se snažit." Massimo s mojí mámou akorát přišli k autu a my mohli konečně jet. Samozřejmě, že si dával Marcelo na čas a mě docházel kyslík s nima v autě. Když jsme dojeli na nádraží, tak ten vlak už tam stál a za pět minut odjížděl. Hurá.
,, Michelle, budeš mi chybět zlato moje. Chtěla bych tě vidět častěji."
,, Jo to určitě. Měj se mami." rozloučila se i s Massimem a pak už vážně konečně šla.
,, Můžeš dneska jít ke mě?"
,, Asi jo jestli chceš."
,, Proč nemáš ráda svou matku?"
,, Nic ti do toho není Massimo."
,, Ale no tak, je to normální, já třeba svou mámu nikdy nepoznal, nechala mě tátovi a odešla."
,, Mě nechala v 15 na ulici proto je ze mě to co je. Díky tomu, že jsem se učila dobře a učitelé mě měli rádi, tak jsem mohla studovat a v noci pracovat. Jenže v restauraci nevyděláš tolik, aby jsi mohl důstojně žít a tak jsem se musela vrátit jen k noční práci. Asi před rokem se u mě objevila z ničeho nic a začala si hrát na dobrou mámu. Nemám sílu se s ní hádat, nemá to ani smysl."
,, Proč tě opustila?"
,, Nevím, nepije, nefetuje, nešlape. Já nevím. Prostě jednoho dne na mě čekala taška před dveřmi a já už se nedostala dovnitř."
,, To je mi líto."
,, Není, koho by sis teď vezl domů?"
,, Možná máš pravdu."

Massimo:
Nečekal jsem že tohle bude dobrý den. Jen co mě na Michelle upozornil Marcelo v restauraci, tak jsem myslel jen na to, že jí chci mít dneska u sebe. A teď stála nahá v mé ložnici ve sprše a koukala na mě s chtíčem. Musel jsem ji jít pořádně osprchovat.

,, Co by jsi přála k narozeninám?" Leželi jsme v posteli, unavení sexem a Michelle nás krmila hroznovým vínem.
,, Nic. Všechno mám. Teď a tady jsem spokojená se svým životem."
,, Teď a tady? A co teda potom?"
,, Je mi dvacet šest, máma mi řekla, že už dlouho mladá nebudu, takže ještě nějaký ten pátek s tebou pobudu a pak už budu muset jít dál."
,, To se mi moc nelíbí."
,, Sám zatoužíš po tom samém, uvidíš. Jen vy chlapy máme tu jistotu, že můžete dělat děti až do důchodu, já budu za pár let v prdeli."
,, Chtěl jsem odjakživa velkou rodinu. Myslel jsem si, že bych ji už teď dávno měl, ale vše je jinak."
,, Nemám ráda když něco nemám pod kontrolou a tohle bohužel ani mít nemůžu. Nedivím se, že to tak ženy stresuje."
,, Ano je to stresující. Co když na sebe zbudeme my dva?"
,, Prosím tě, každá žena ve městě by tě okamžitě brala, koukej se někdy kolem sebe a ne jen do mobilu."
,, Ty si nějak všímáš."
,, Nevšímám, ale vidím jak na tebe všechny čumí. Jsi pěkný chlap a moc dobře to o sobě víš."
,, Takže mě nechceš ani kdybych byl poslední chlap na světě?"
,, Massimo, běž spát." smála se mi.
,, Takže všechny baby po mě blbnou, ale ty ne."
,, Já nemusím, já už tě mám tady a teď."