Another life

10.

Massimo:
Všechno se posralo. Od Michelle až po kšefty. Zatímco ona se tak zvedla, já ležím v nemocnici, postřelený a vůbec nevím jestli to přežiju. Proč bych taky měl? Nemám nic a nikoho. Našel jsem si sice pár děvek, ale žádná z nich nebyla ona. Žádná z nich nevydržela to co ona. Bylo to prostě všechno na hovno. Marcelo stál nade mnou a něco mi opakoval, ale ztrácel jsem ho. Tenhle kšeft měl vyjít jako obvykle, ale asi tím, že jsem kokot, tak se to zase posralo. Myslel jsem na Lauru, kterou jsem neochránil, myslel jsem na Michelle, kterou jsem ztratil. Byl jsem naštvaný na sebe. Nikdo na tom nenesl vinu, nedalo se nikoho za to potrestat, jen mě. A ta kulka v mém břichu, to bylo asi ono. Než jsem úplně upadl do bezvědomí stačil jsem její jméno říct Marcelovi. S myšlenkou na ni, mě bolel celý ten půl rok, ale zároveň mě držel při příčetnosti. Teda do teď.

Michelle:
Šli jsme zrovna z nákupu s Lucianem ke mě a smáli se tomu jak nám praskla taška přímo za pokladnou. To se může stát jen nám. Když jsme došli k domu všimla jsem si černého auta a Marcela který z něj vystupoval.
,, Michelle? Musím s tebou mluvit."
,, Marcelo, co tu chceš?"
,, Co se děje Michelle?" teď se do toho zapojil i Luciano.
,, Jde o Massima, potřebuju, aby si šla se mnou." po půl roce se najednou objeví a nutně mě potřebuje?!
,, Ne. Skončila jsem s ním."
,, Je to důležité. Massimo.. nevím jestli přežije do rána."
,, Co? Co se mu stalo?! Co je s ním?!"
,, Pojeď se mnou." otočila jsem se na Luciana a nevěděla co říct.
,, Vrátím se a vše ti vysvětlím. Přísahám." políbila jsem ho a šla do auta.
,, Tak co je s ním?!" Marcelo mlčel, dokud jsme nedojeli do nemocnice, tak jsme zjistili, že Massima ještě operují. Marcelo mi řekl, že ho někdo postřelil a poslední co řekl bylo moje jméno. Proč na mě nezapomněl za tu dobu?! Byla jsem přece jen jeho hračka, mohl mít miliony jiných. Seděli jsme s Marcelem na chodbě před operačním sálem a čekali na jakoukoliv zprávu. Několik lidí se tam vystřídalo, ale pořád nám nikdo nic neřekl. Bylo už pozdě v noci a mě bralo spaní, opírala jsem se o Marcela a on o mě. Po asi osmi hodinách, nás budil doktor.
,, Jste od pana Toricelliho?"
,, Ano jsem jeho bratr a ona jeho přítelkyně." to by mě nenapadlo, ale jinak by nám asi nic neřekl.
,, Váš bratr je po operaci, udělali jsme vše v našich silách a teď už je to jen na něm. Pár dní bude určitě na JIPce."
,, Můžeme ho aspoň vidět?"
,, Jen přes sklo, aby nedostal ještě nějakou infekci, ano."
,, Díky doktore." oblékli jsme se do plášťů a šli ho vyhlížet. Massimo byl silný, vysoký, hodně opálený s hustými černými vlasy a vždy perfektně zastřiženými vousy. Ovšem teď tam dovezli bledého muže, který měl vlasy na všechny strany, vousy jak nějaký pobuda a vůbec nevypadal na toho Dona Massima, kterého se tu všichni báli.
,, Massimo.."
,, Vypadá strašně. Od té doby co jsi odešla to šlo s ním z kopce."
,, Ale proč, když jsem byla jen jeho hračka? Nezáleželo mu na nikom přece."
,, Myslím, že si to nalhával, ale pravda to nikdy nebyla. Nahradila jsi Lauřino místo v jeho životě a on se toho bál. Opravdu miloval jen ji a jen ji akceptoval, ale teď jsi přišla ty a chtěla jsi totéž i když za peníze."
,, Proč to teda v tom baru nechal zajít tak daleko?"
,, Byl mimo, zkusil nějaké zboží a byl v prdeli. Myslím, že kdyby tam ojeli i jeho, tak by se nebránil." podívala jsem se na Marcela a oba jsme se trochu usmáli.
,, Počkám tady než se probudí."
,, To může být i pár dnů, slyšela jsi doktora."
,, No jo. Tak co budeme dělat?"
,, Odvezu tě domů, vyspi se a přijeď sem kdykoliv."
,, Dobře." ještě jsem si Massima pořádně prohlédla a mohli jsme jít.

U mě v bytě se svítilo, takže Luciano ještě nespí a to už bylo nad ránem.
,, Víš, že je to Massimova konkurence? Je to taky majitel restaurace."
,, Myslím, že se na Massima nechytá. Sotva všechny vyplatí a sám z něčeho přežije. Ale je fajn."
,, Co mu řekneš nebo mám jít s tebou?"
,, Ne to není potřeba, není to žádný mafián. Myslím, že to bude v pohodě. Díky Marcelo za všechno, uvidíme se později."
,, Dobře." vyjela jsem nahoru výtahem a vešla do bytu.
,, Michelle? Bál jsem se o tebe! Kde si byla a co se stalo?"
,, Omlouvám se, že jsem tak rychle odešla. Massimo byl můj.. kamarád." všude říkám, že to byl kamarád, ale to vůbec není pravda. Nebyl kamarád, byl.. já nevím..
,, Byl?"
,, No pohádali jsme se jednou a od té doby spolu nemluvili. Teď se dostal do nějaké potyčky u něj v restauraci a někdo tam vytáhl pistoli a postřelil ho."
,, Počkej.. Massimo Toricelli?! Ten hajzl je tvůj kamarád?!" trochu mě vykolejilo jeho hezké označení.
,, No ano. Já vím, je to tvůj konkurent.."
,, Nechci, aby jsi za ním chodila! Je to nebezpečný člověk!" musela jsem se usmát. Máš skvělou reputaci Massi.
,, Neblbni Luciano. Já vím, co je zač a nikdy by mě neohrozil." proč kvůli němu lžu?
,, Nepřeju si, aby jsi za ním chodila! Zakazuju ti to! Je to nebezpečné!"
,, Zakazuješ? Jsi první na světě co mi tohle kdy kdo řekl a taky poslední! Půjdu za ním kdy budu chtít! Nemáš mi co zakazovat!"
,, Michelle je to Massimo Toricelli! Vrah, mafián a já nevím co všechno!"
,, No a co? Znám ho už dlouho, vím to o něm. Neříkáš mi nic co bych nevěděla. Chci jít spát." šla jsem se osprchovat a spát. Nebudu ho vůbec poslouchat. Nemám ráda nebezpečí, ale ani posery jako je Luciano.